kakttus

Jednoduchý příběh, poněkud stupidní ale přesto velice působivě vizuálně zpracovaný (smrtelná kombinace) staví na sérii jednoduchých jako sklo průzračných zápletek, které mezi sebou spojuje velice málo. Co je vám v jedné scéně představeno, je v jiné popřeno s takovou efektivností, že jsem si chvílemi myslela, že to snad musí být schválně a je za tím nějaký hlubší význam, který nechápu. Inu, kdo ví. Milo pronese v celém filmu dohromady asi sto slov a myslím, že chudák Cassia se nikdy nedozvěděla, jak se jmenuje. Ne, že by na to byl někdy zrovna čas nebo vhodná příležitost, to je taky pravda. V určitých fázích jsem musela film stopnout a bojovat se záchvaty smíchu. Celkově je to poněkud nesourodá kombinace všeho možného, která si jde přes mrtvoly hlavních i vedlejších postav za svých epickým šťastným koncem v romantickém západu slunce. Vlastně (pozor, následují spoilery.. jo, taky se směju) ne. Za to je mimochodem jedna z těch hvězdiček. Nejsem nijak fanda tragických love story, ale od tohohle slaďáku s inteligencí (a bříšáky) Barbara Conana po lobotomii jsem to fakt nečekala.

Upřímně, nejsem si příliš jistá, co mám vlastně kritizovat. Rozhodně to ale není nic dobrého, protože tento výtvor postrádá jakoukoliv osobitost, zajímavou dějovou zápletku nebo i malou jiskřičku nápadu. Bezhlavě na sebe navršená vlkodlačí a seriálová klišé tvoří páteř tak vratkou, že nemám jinou možnosti než zařadit teto seriál do třídy bezobratlých.

Překvapivě se ve filmu nacházelo několik okamžiků, které mě zvládly překvapit, a to mě dost překvapilo. Samozřejmě, epické bitky, scény jako vystřižené z katastrofických filmů, Hydra, všeho bylo ve filmu dost a ještě víc. Čeho tam ale naopak nebylo dost, bylo..... ale nebudeme vám to prozrazovat, žeáno? Vyšší emoce to nevzbuzovalo, z filmu vám toho v hlavě asi moc neuvízne, ale to, že za svoje prachy dostanete dvě hodinky slušné akční mlátičky s raketami a takovými technickými vymoženostmi, za které by se nemusel stydět ani agent Q, je tutovka. Tak si to užijte. Vlastně ne, málem bych zapomněla, celý film se mi v podvědomí protahovala jedna zajímavá, neuvěřitelně vlezlá myšlenka: Kde jsou sakra ostatní Avengers? Skvělý, že jste si našli novýho kámoše, ale to ještě neznamená, že tak rychle zapomenete na ty starý, ne?

Již postarší Antonio Banderas se vydává na svou nejnebezpečnější misi od dob Zorra - odvážně se vydává do džungle Školy pro ztracené případy aneb Nejste po škole, neexistujete. Zápletka průsvitná jako vzduch zabíjí možnost jakéhokoliv překvapení, opravdu odmítám věřit, že by se teenageři nechali překecat ke klasickému tanci, jakkoliv krátké šaty si k tomu můžou dívky obléct. Je to zhuštěný obsah toho, co by každý z vás napsal, kdybyste měli zadání "Let's dance s Antonio Banderasem".

První film, při kterém jsem se rozbrečela jako dítě. Já jsem vlastně byla dítě, když jsem ho poprvé viděla. Pouštěla jsem si ho pořád dokola a mé dětské srdíčko se sevřelo vždycky, když jsem viděla, jak je svět krutý a nespravedlivý, fňuk. Ale nakonec vždycky všechno dobře dopadlo. Teď, když film v mé mysli dlouho zasunutý někam do pozadí, opět vyplul na světlo (jednou se to muselo stát) jsem pořád pohnutá naivní krásou, se kterou je svět podán ve vyhraněné černobílosti. I když na konci vzniká trochu šedá. Doufám, že si na tenhle film vzpomenu až dostanu za pár desetiletí krizi středního věku.

Něco tak, tak, tak.... divnýho. Má to všechno, co jsem kdy chtěla - ponurou, snad až depresivní atmosféru, zároveň ale jakousi komičnost a hloubku, město plné bizarních tradic a zvyků. Místo samo pro sebe, malý uzavřený svět, kde vládne šílenství. Každičká postava je sama o sobě malým uměleckým dílem a herci se jich zhostili neuvěřitelným způsobem. Všem jim ovšem kraluje Jonathan Rhys Meyers, jehož cílevědomý, bezohledný a šílený Steerpike není jako třešnička na dortu, spíš jako celý dort. S čokoládou. Děj se více soustředí na něj (nemůžu říct, že by mi to vadilo), ale ostatní postavy přesto mají relativně dost prostoru. By the way, nikdy bych nevěřila, že někdo dokáže tak naprosto úžasně zahrát sovu.

Víte co? Je to takový nemastný, neslaný, nijaký. Film s Keanu Reevesem by se byl v pohodě obešel bez Keanu Reevese, bez do očí bijících blýskavých triků a bez scén, které měly vzbuzovat city, protože žádné nevzbuzovaly. Já osobně jsem si z kina odnesla bolení hlavy a neurčitý dojem, že bych bývala udělala líp, kdybych si nechala 120 korun a párkrát praštila čelem do sloupu. Ušetřila bych a dojem z filmu by byl přibližně stejný. "Co to sakra?"

Fakt moc jsem chtěla, aby se mi ten film líbil. Knihy jsou doopravdy dobré, herecké obsazení vypadalo slibně a já jsem se těšila jako malý děcko. Všechno, co jsem dostala, bylo snad každé filmové klišé, které mě napadlo. Mladá dívka, která objeví, že má superschopnosti. Najde si pár kámošů, co mají taky superschopnosti. Zjistí, že i mezi svými novými kámoši je zdaleka nejsuprovější. Začne nosit černou kůži, aby ukázala, jak je drsná. Má spousty nápadníků, kteří by se pro ni rozkrájeli (z neznámých důvodů). Zjistí pravdu o svých rodičích, nebo alespoň o jednom z nich. Z něj se vyklube super záporák, který je sexy, charismatický a vyznačuje se takovou mírou neschopnosti, že by ho porazila i moje tříletá sestřička. Tak nějak si říkám, jak je možné, že to v tý knížce tak dobře fungovalo. Všichni ti vlkodlaci a upíři mi alespoň dali naději, že těm dvěma prostě někdo utrhne hlavu a bude po ptákách, ale bohužel se tak nestalo. To fakt nikdo z nich neviděl, jak moc je to hloupý? Myslím, půlku filmu strávili výkladem na téma Valentýn je hroznej, zabije vás ve chvíli, kdy se k němu přiblížíte. Jak můžou sami sebe brát vážně když ho ti dva matlové (Jace a Clary) porazili docela v klidu? Na jednu stranu, možná si toho všimli a počítali s tím, že si toho nevšimne nikdo z diváků, a to jim asi vyšlo, protože nejzapálenější diskuze se zde vedou na téma "obočí Lily Collins". Ale no tak! To je vážně tak velký, že vám zakrývalo výhled na všechno ostatní?

Promiňte všichni vícehvězdičkáři, ale tohle se fakt nedá. Nejenom, že je příšerný, že mohli něco takovýho vyrobit na základě docela slušné knižní předlohy, ale oni mají ještě snahu opisovat tenhle naprostý omyl o velikosti Grand Canyonu nabubřelými frázemi typu "strhující upíří romance" a Bella je "zmítaná prudkou vášní" ke svému upířímu miláčkovi a zároveň "upřímnou náklonností" k vlkodlakovi "nevimjakseoblíkátričko" Jacobovi. Kristen/Bellu mimochodem uznávám výhradně kvůli tomu, že má snahu se mu při všech jejich rozhovorech dívat do oblasti obličeje. Ano, máte pravdu, tohle JE kritika celé série, ale já jsem o ní ještě nenapsala slovo, tak mi to dopřejte. Edward se tváří jako by mu uletěly včely a jeho role objektu "prudké vášně" mu sedí přibližně stejně dobře jako košile na všech tvajlajtovských plakátech. Všichni ostatní tak nějak stojí a tak nějak vypadají, tak nějak možná zvládají neukousat se nudou a to je na "filmu" hodně vidět. Jediná scéna, která na mě nějak emočně zapůsobila, byly závěrečné titulky.

Knihu Hobita miluju snad ještě víc než Pána prstenů, možná proto, že je to mnohem víc laděné do odlehčeného pohádkového tónu. S tímhle očekáváním jsem šla na Hobita a dočkala jsem se opravdu epické jízdy, která překonává vše, co jsem si dokázala představit. Ne že bych neměla co vytknout, například přehnanou načančanou lesklou umělost, nastavovaný děj a postavy navíc - Tauriel, Legolas, všechno okolo nich - WTF? Klady ale pořád převažují nad zápory a tak můžu dát s čistým svědomím 4 hvězdičky. Mimochodem, jestli máte možnost, vykašlete se na 3D s dabingem a radši zvolte staré dobré 2D v originále. Na Šmaka jsem se těšila snad nejvíc a dostala jsem mizerně nadabovanou arogantní ještěrku.