kakttus

Naprosto stejně a přece úplně jinak pojatý film o rozhádaných rodičích, kteří svou agresi přesunou na bitevní pole. Každý bojuje o dceru, každý vlastním způsobem sleduje vlastní sobecké zájmy bez toho, aniž by se zajímali o to, co to dělá s malou Maisie. Každý z nich hází péči o dceru na nového partnera/partnerku a sami se zajímají jen o právní tahanice. Není tedy divu, že se Maisie čím dál tím víc sbližuje s nevlastními rodiči, kteří se jí věnují, protože ani jeden z biologických rodičů není schopen postavit dceru před práci a peníze. Úžasná Onata Aprile s nevinným kukučem, uťápnutý Alexander a úžasně protivná Julianne jsou jen třešničky na dortu, který by ale bez nich rozhodně nebyl tak dobrý.

Co říct, co už nebylo stokrát řečeno? Geniální.

První film, při kterém jsem se rozbrečela jako dítě. Já jsem vlastně byla dítě, když jsem ho poprvé viděla. Pouštěla jsem si ho pořád dokola a mé dětské srdíčko se sevřelo vždycky, když jsem viděla, jak je svět krutý a nespravedlivý, fňuk. Ale nakonec vždycky všechno dobře dopadlo. Teď, když film v mé mysli dlouho zasunutý někam do pozadí, opět vyplul na světlo (jednou se to muselo stát) jsem pořád pohnutá naivní krásou, se kterou je svět podán ve vyhraněné černobílosti. I když na konci vzniká trochu šedá. Doufám, že si na tenhle film vzpomenu až dostanu za pár desetiletí krizi středního věku.