CHYREN

Klidně to tak mohlo být. Klidně to tak být nemuselo. Čachtická paní je legenda, pevně spjatá s literaturou Československa. A tento film hází rukavici každému, kdo raději dá na jednoduché ale atraktivní konstrukce. Ovšem také ji hází těm, kteří by chtěli podlehnout mnoha idylickým scénám. Jsou absurdní. A to tomuto filmu škodí. Přesto je toto dílo opět Jakubiskomovie: Velkolepé, skvěle barevné, dějově nadupané, nevyhýbající se ani šokujícím drsným scénám a všudypřítomnému sexu. Připadalo mi všeho moc..kamera je v rozletu, který je poznamenaný přesyceností. Neustále jsem trpěl pocitem, že se režisér snaží mermomocí obhájit obraz šlechtičny do krajnosti. A i ta ubodaná služka, vlastně jakoby netrpěla pod bodáním nůžek. Myslím, že J.Jakubisko vytvořil nádherný kýč. Ovšem Kladivo na čarodějnice to zdaleka není. Chybí tam jakýsi duch autenticity, daň za příliš okaté podlézání úspěchu. Mnoho českých herců a skvělá hlavní hrdinka. Je to kýč, ale před usnutím velmi atraktivní. Ať už děláte co chcete. Nic víc a nic méně.

Chceš si to pamatovat, nebo chceš zapomenout? Tahle fráze sedí tomuto filmu jako hrnec na prdel! Hypnóza je stále tajemný fenomén. Tvůrcům tohoto filmu poskytla nekonečné hřiště point, které se nabízely a některé z nich režisér využil. Skládá je za sebe. Poslední čtvrtina filmu je o nich a kdyby skončil po každé z nich..nikdo by se nemohl zlobit. Rosario Dawson je po čertech krásná ženská a ukáže skoro všechno. Hlavně pekelně chytrej mozek. A chlapům to natře na plný čáře. S klidem, který mne fascinoval. Je to napínavý, akčně spíš komornější příběh. Takže na závěr zbývá jen říct: Chcete si to pamatovat, nebo zapomenout? Já volím tu první možnost. A bez diskuse 4 hvězdy. Pobavilo náramně. :)

Film, podle skutečného příběhu. Je to poznat. Dejchá z něj atmosféra "obyčejnosti", která je oproštěna od efektního pozérství. Myslel jsem si, že schéma negr (sluha) a bílej (bohatej) pán je opět nějaká neprorazitelná předpojatost. Proč by nemohl být bohatý nigga a bílej sluha? Jenomže jak se ten film s každým okýnkem odvíjel dál..na konci člověk pochopí, že právě tomu černochovi dali roli, kterou by každý chtěl. Každý normální člověk. Z mýho hlediska. Znáte ve svým okolí takové lidi? Nemyslím, černé, nebo bílé, nebo žluté, nebo duhové...na to se*e pes. Lidi, kteří svou přirozenou inteligencí a smyslem pro humor, umí pomáhat jaksi samozřejmě. Umí se vykašlat na vaše trapnosti, slabosti, strachy malých lidí a když je vám opravdu nejhůř, nabídnou důstojný pocit soucitu a pozornosti. Skutečnou pomoc. O tom to je. Střetnou se dva naprosto opačné světy, aby si navzájem porozuměli beze slov. Aby se pochopily. Protože oba jsou lidé a ne zvířata. Jistě, je tam pár pasáží, kde zapochybujete o realističnosti okolností i aktérů, ale...kdo ví. Třeba je to opravdu film, podle pravdy. A tyhle umí promluvit k podstatě. Je to milé pohlazení po duši. V tomhle světě, veselý zářivý kamínek ... lidskosti. Nic víc a nic méně v tom hledat nemůžeš.

Polanski je šílenec. Naprostý. Jeho pojetí vztahu mezi mužem a ženou zachází do extrémů, které jsou v reálném životě vlastní jen psychopatům. Jsme psychopati?! Po shlédnutí tohoto filmu jim chci být! Do chvíle, než se ze sexu mezi dvěma lidmi stane naprosto nedívatelná ubohost. Ano. Musel jsem mít oči podepřeny sirkama, když se v jednom pařížském bytě děly věci, který vyděsí každého příčetného člověka. Ale po té, co odezní tahle nutná (opravdu nutná) vložka, rozvine se psychologický děj, který každého z nás usvědčí z těch nejtemnějších pomstychtivých choutek. Příčí se nám to, ale jsme si vědomi, že v rámci okolností bychom jednali stejně a někteří z nás i hůř. Na straně muže, či ženy. Hlavních hrdinů naprosto absurdního dramatu, který je svou ubohostí vlastně až půvabně nevinný. Že se tam nakonec zemřou lidé? Na a co?! Polanski nás bičuje až sadisticky emocemi. Musíte si ten film pustit nejméně 3 krát, aby to mozek nějak "pobral". A je smutné, že to dokáže tento usvědčený pedofil. Tak bravurně. Viděl jsem ten film snad 10 krát. A po čtvrté jsem už hledal jen jednu odpověď - opravdu musí společnost vykoupit génia takovým způsobem, aby se projevil? Dodnes neznám odpověď. :/

U tohoto filmu je film vlastně jen kulisa pro originální myšlenky. Slova, která infikují. Nikoliv tím, že jsou jen vyřčena, ale tím že musí být také pochopen jejich význam. Obávám se, že se tím tvůrci dostali na příliš tenký led nedomyšlených spekulací. Herecké výkony jsou také poněkud nepřirozené. Tím víc, čím víc děj postupuje dopředu. Je to jako divadlo, kterému filmové plátno moc nesedí. Přesto - gradující napětí udrží diváka slušně "v záběhu". Na tak malém prostoru se asi o moc víc udělat nedá. Dokoukal jsem to tak nějak jako když sytý dojídá večeři, kterou mu uvařila otravná tchýně. Ovšem po tom se dostavily ty otázky: Jak vlastně lidé pracují s informacemi? Proč jsou slova znásilňována nejen svým obsahem, ale i formou? Opravdu žijeme v tak perverzní době, že připouštíme zcela samozřejmě, aby obsah i forma slov mohly být manipulovány téměř jakýmkoliv směrem? I na tomto území účel světí zločiny? Začínám mít palčivý pocit, že se k tomuto filmu budu muset vrátit. A ty 3 hvězdy, co jsem dal...oceňují jen a pouze formu, nikoliv obsah. Asi proto, že ten obsah je někde v pozadí, které je zahaleno mlhou stěží uvěřitelné kulisy.

Nebudu tomuto filmu poklonkovat. Myslím si, že pokud tohle někdo považuje za nějaký (jakýkoliv) vrchol čehokoliv..nepochopil jeho nevyřčené, ale o to důležitější poselství. A tím ho fakticky degraduje. To poselství je: Takhle by to mělo být správně, samozřejmě - být sám sebou a přesto umět poznat, kdy je potřeba dělat správné věci. Děj se co děj. Lidé, kteří si staví tento film na piedestal uctívání, vzhlížejí k něčemu pro ně nedosažitelnému. Budiž. Na to má každý právo. Jistě, je řemeslně mistrovský. Ale např. dialogy občas zaškobrtnou o "Eastwoodovštinu". Někdo to může považovat za přednost, já to tak nevidím. Jistě, zasmál jsem se mnohokrát od srdce a velmi vážně se mi drala slza dojemnosti při relativně překvapivé "neeastwoodovské" pointě. Ale byl bych sám k sobě neúpřimný, kdybych tvrdil, že se ztotožňuji s tímhle koncem. Nikoliv. A to z jedné zásadní příčiny - celý děj je vlastně o člověku, který kdysi neunesl tíhu zodpovědnosti za lidský život a vlastní moci nad ním. Od začátku bylo jasné, že se bude snažit chtít z tohoto břemene vykoupit a tak dělal to, co by asi dělal každý takový člověk, který musí být na filmovém plátně o krok dál, než od začátku do konce zatrpklý (to by nudilo) morous. Dělá všechny věci bez vědomí důsledků, nebo (a to je větší zločin), s jejich vědomím. To téma se dalo zpracovat lépe, zajímavěji a ne tak "americky". Přesto má Clint ode mne za tohle 4 hvězdy. JE SVůJ. Pořád. Často originální, neotřelý a bez ostychu. A má mnoho filmů, které ještě rád zkouknu, abych jim napařil 5 hvězd bez nejmenšího zaváhání. Už se na ně těším.

Vizuálně dokonalé dílo. A vzhledem k tomu, že ho nakomponovali tvůrci v r. 2004...spadla mi čelist poprvé až na zem. Nikoliv svou technickou vyspělostí, která je už dávno překonaná, nýbrž HARMONIÍ. Je to, jakoby se člověk nechal pohltit hrůzou, která chutná jako delikatesa té nejvybranější kuchyně. Film se odehrává v budoucnosti, která je poněkud kontroverzně technicky navržená. Na jedné straně poněkud úsměvná retroauta a jejich "trolejové" vedení, na straně druhé Dajakové, kteří proplouvají dimenzemi prostoru, nebo všeobecně přijímané mezigalaktické a vnitrovesmírné civilizace, které si to na Zemi "pohodlně" a nerušeně užívají. To všechno slepeno naprosto nerušenou formou. Jaksi samozřejmě a zcela "konvenčně". Člověk ani nepotřebuje mnoho času, aby se v tom prostředí identifikoval. A tvůrci to vědí téměř s vizionářskou jistotou, protože "záhadná" pyramida se objeví hned po několika záběrech. Už samotná myšlenka naroubovat poněkud klasický děj Bohové vs. lidé ... na budoucnost, je odvážná. A povedlo se to náramně! Aphophis, nebo Bastet a nakonec i Horus působí majestátně i mrazivě "božsky". Děj nikoho asi moc neuchvátí. Bůh před svým uvězněním si přišel "zadělat" na potomka. S někým, kdo může jeho božské geny multišoubovice přenést do budoucnosti. Provedení je skvělé. Drobnosti, které tvůrce usvědčují z nedokonalosti, jako např. scéna, kdy slavný podvratný živel (člověk) Nicopol, při svém poněkud emotivním projevu nevůle, tělem nutí Horuse, aby ustupoval (když tento Bůh může procházet jakoukoliv stěnou či hmotou), jim zvesela promíjím. I poněkud levné efekty Horusovy energie, nebo Jilliny příliš lidské nešvary, jako netečnost k božskému souložení. :D Ano, děj je místy pro logika a racionála stěží uchopitelný, ale ... jsou to vizuální orgie. Dajak č. 1 mne nadchnul. Dajak č. 2 mne budí ze spaní. Jill před spaním, bo taková modrá panenka, když se trošku rozehřeje..Horus je skutečný Bůh a ti dva co ho provázeli, také. Až po několikerém shlédnutí člověka napadají ty věci, které se od vizuálna částečně oprostí a zamíří do historie, filozofie, okultismu, spirituality a duchovna. Ale pořád podbarveno dojmy a pojmy, které míří rovnou k lidské touze nechat se hýčkat souzněním výjevů, které nejen neruší, ale lahodí oku. Pomazlil jsem se. Je to jeden z mála filmů, který si budu pouštět v zimních depresích neustále dokola.