Still_I

Přiznejte se, kdo z vás slzel? Always.

Jeden z nejlepších seriálů za poslední dobu. Naprosto jsem se tady zamilovala do Zendayi, z té holky něco bude. Jen jedna věc mě štve... I když si obleče tepláky, vytahanej svetr a tváří se jak feťák, pořád vypadá líp než já v kostýmku od Marca Jacobse.  *  Celé to stojí na propracované psychologii postav, to můžu. Každá je ujetá jiným způsobem a když to zkombinujete, dostanete depresivní freak show, od které se nebudete chtít odtrhnout. O dětech, ale ne pro děti. *  Ještě vypíchnu hravé make-upy dodávající tomu celkový šmrnc. Díky nim máte skoro pocit, že ať se na obrazovce odehrává jakákoliv hrůza, je to vlastně ok, protože to prostě vizuálně vypadá neskutečně cool. Snadněji se tak propadnete do toho euforického světa. *  Těším se na druhou sérii.

A co bude dál? Už se nemůžu dočkat!

Nevěděla jsem, jak se u filmu tvářit. Mistrovských vtipů je plný, většinu času mě ale rozčiloval. Ne, že by na něm bylo něco špatně - naopak. Chování všech potentátů je dovedené do takové absurdity, která je ale bohužel přesnou kopií toho, co se teď děje, až se mi z toho dělalo zle. Na konci jsem už jen uronila pár slz... A jen mě tak k tomu napadá: Kdo asi film financoval? Že by střelba do vlastních řad? :-)

Tenhle film působí jako skvělá antikoncepce. Těšila jsem se, že si po dlouhém týdnu na oddech pustím hloupoučkou českou komedii. Mám z ní ale spíš depresi. Pár vtipných momentů, jinak ponurost sama. Ani "jakoby happy end" mě toho pocitu nezbavil. Myslím, že pokud jste viděli trailer, kde vystříleli všechny nejlepší momenty, zbytek už vidět nepotřebujete.

Hmm, pohádka tak podivně přeskakuje od hluchých míst, která máte chuť vypnout k napětí, u kterého se zatajeným dechem čekáte, snad každých 10 minut. - Prvních pár vyřčených vět zní jak ze Hry o Trůny. V prvních třech minutách jsem pak našla čtyři věci, které bych považovala za chybu. Celkově mi ten začátek přišel trochu spíchnutý horkou jehlou. Pak se styl vyprávění naštěstí mění. Ale celou dobu je to takové podivně rozhrkané, ne čistá linka. (Konec netřeba komentovat, je to pohádka. Takže samozřejmě nějaké nesrovnalosti tam jsou.) - Princezna velmi krásná, bohužel na čerstvou dvacítku fakt nevypadá, ani se tak nechová. Jako čerstvá třicítka ano. - Simonu Zmrzlou mám moc ráda a i tady byla perfektní. Děsivá čarodějnice! Ve scéně, kdy princeznu odčarovávala, až hororová. Když už tvůrci do příběhu připletli spoustu vedlejších nepodstatných historek z minulosti postav, škoda, že nepřihodili i "proč je zlá čarodějnice zlá". Dostala by hloubku a užila bych si, kdyby měla víc prostoru. - Postava kuchařky Freimanové taky zahřála u srdce. I s to děsnou parukou. - Efekty nádherný, koukalo se na ně jedna báseň. I význam run docela trefili. - Co to bylo s tím dabingem?? - Moderní mluva proč ne, seděla tam. Většina vtipných hlášek nějaký vtip měla. Jen mi vadila 2x opakovaná zmínka, že princezna "nemůže jíst, aby nebyla tlustá". Je toho všude přeplněno, tak proč to cpát i dětem do pohádky. Když teď nad tím tak přemýšlím, tak si nejsem jistá, jestli vlastně tahle pohádka je primárně určená pro nejmenší děti. Mně celou dobu napadalo, že by to bylo dobrý RPG na hraní. Fakt, že už tady vychytávám detaily, je jen známka toho, že pohádka je dobrá a propracovaná. Kdyby to byl žblebt s půlkou mozku jako ostatní, napíšu jen: Roztomilý. Nazdar. - Reklama na jedinou pravou Marlenku. Aha... - Občas mě rozčilovala kamera, některý záběry bych vyměnila. Sorry, Pavle. - Ještě bych asi měla něco žblebtnout o celkovém dojmu. Chápu, že konkurence je velká. Ambicióznost a snahu pohádky vyrovnat se zahraničním megarozpočtovým bratrům vnímám pozitivně. Jasně, nebyla klasicky česká. Čarodějnici, co vypadá jak Maleficent, časové smyčky, Lásku kletby lámající atd. už jsme viděli 100x jinde. Není to nic přelomově originálního. Mě ale zkrátka těší, že něco takového vzniklo u nás. Kubík to časem vychytá, má na to.

Nutí k zamyšlení.

To, že Chalamet podal naprosto fenomenální výkon, snad nemusím ani zmiňovat. (Armie vedle něj vypadal jak pytel broků.) Zdálo se, jakoby nedělal vůbec nic a přitom dělal úplně všechno. Ani na chvíli jsem nezapochybovala, že jsme v létě v Itálii a koukám se na 17 letého Elia. Naprostá přirozenost. Tam ale můj obdiv tak nějak končí... Řeknu to upřímně: film mi byl nepříjemný. Je spousta krásných filmů s gay tématikou, ale tenhle mezi ně nepatří. Scéna se spodkama na hlavě, nebo totální nechuťárna s broskví. Musela jsem si od toho chvílemi dávat pauzu, abych to mohla dokoukat. Což je další věc - pořád jsem koukala na čas a říkala si: "Co tam proboha budou ještě takovou dobu dělat?!" Kdyby byla stopáž poloviční, nic by se nestalo. Co mě místy mátlo, byla postava Olivera. Docela podstatná informace je, že mu mělo být jen 24. Což jsem zjistila až po skončení filmu. Kéž bych to věděla od začátku, dost by to vysvětlovalo. Takhle jsem nevěděla, kam toho child molestera 30+ zařadit a jak se tvářit na jeho protichůdné jednání. Jednou praštěně skáče po ulici, pak napomíná "grow up". Ale abych nebyla jen negativní -  moc mě bavila kombinace všech jazyků, to můžu. Takže závěr: Call me by your name je rozhodně kvalitní nadprůměrný film, bohužel ne pro mě. Nemůžu tedy hodnotit lépe, i když mě to mrzí. (P.S.: Ta moucha mi zkazila poslední záběr a v životě už se nedotknu broskví ani vidlema.)

Díky Anye jsem vydržela do konce, jinak bych to vzdala už po 10 minutách. Souhlasím s komentářem, že některé filmy by se měli pouštět chlapům za trest. Tohle bylo dost za trest i pro mě.

Bože, proč... Za co nás trestáš? Viděla jsem rozhovory s tvůrci téhle série. Jejich vyjadřování stylem: "No, nám jako přišlo hustý, kdyby tam bylo tohle. A tamto by bylo jako taky faakt cool!" Přesně odpovídalo tomu, jak to nakonec vypadá. Totální nezájem o vytvoření hlubšího (a smysluplnějšího) příběhu. Udělali z toho mega blockbuster pro masy. Sice chápu jejich potřebu zavděčit se co nejvíce lidem, tlak byl asi obrovský. Nicméně právě propracovanost předchozích sérií bylo přesně to, co takovou sledovanost přitáhlo. Jako nerd a skalní fanoušek, který zná politiku Westeros líp, než politiku ČR, jsem opravdu trpěla. Nedávno jsem si to zase pustila a sledovala to stylem: "To dáš, dejchej, to vydržíš!" Asi největší tupovina na entou byla noční bitva o Zimohrad, tam jsem se i smála nahlas. Až mi těch všech pracovníků, co se na tom podíleli, bylo líto, když jsem pak viděla ten dokument, jak se na tom nadřeli. Achjo...