Dragiii

Úvodní hodina slibovala kvalitní sci-fi snímek plný krásných záběrů se zajímavým námětem a příběhem. Otázka toho, jak jsme na svět přišli, není ničím převratným a inovačním, ale ve Scottově podání se to hlavně v úvodu jevilo jako zatraceně dobrá volba. Jenže když už mělo docházet k nějakém rozuzlení, stala se z toho až moc klišovitá nuda. Najednou jakoby se jednalo o naprosto jiný film, který s tou první polovinou má jen prachmálo společného. Navíc mi i přes mírně otevřený konec, který si otevírá možnost pro natočení pokračování, chybělo spoustu odpovědí na otázky, na které jsem očekával odpověď. Nejvíc zůstala u mě nepochopena postava robota Davida.

Ještě jsem snad neviděl jediný film z FAMO, u kterého bych si řekl, že je alespoň trošku dobrý. A začínám mít silné pochybnosti o tom, že vůbec někdy takový uvidím. A pokud z téhle školy vyleze někdo, kdo bude mít podíl na nějakém celovečerním filmu, česká kinematografie bude už asi v koncích. Rybáři jsou jedna velká tragédie. Ještě větší tragédií je pak herecký výkon českého představitele, vedle kterého je ten gruzínský žhavým adeptem na Oskara. Nemluvě o tom, že filmu chybí vtip, děj a pointa. Je to vlastně jen stupidní rozhovor dvou cizinců s jazykovou bariérou, kteří si vlastně i celkem rozumí (nebo dobře odhadují, co ten druhý říká). Každý chytí rybu nebo ryby a tím to celé končí.

Interaktivní film v českém provedení tu snad ještě nebyl, nebo aspoň o žádném nevím. Ačkoliv se jedná o nápaditý počin, který je jakž takž dobře zpracován, tím víceméně pozitiva končí. Pokud jde o interaktivitu, o kterou by mělo jít asi především, tak tam mi vadila jedna věc - a to výrazně. Přestože jsem si mohl vybrat z několika možností, obvykle jsem ale nevěděl, co se pod nimi skrývá. Pod jednoslovným pojmenováním možnosti jsem si představoval, že hlavní hrdina udělá úplně něco jiného, než ve skutečnosti udělal nebo řekl. V mnoha případech se z toho tak stala jen náhodná klikačka, ve které jsem doufal, že řekne něco rozumného. To se ale povětšinou nestalo. Dialogy a vedení děje mi navíc vůbec neseděly a herecké výkony nebyly taky zrovna to, co bych mohl pochválit. Nicméně se jedná o dobrý základ, na kterém by se dalo stavět. Možná kdyby autoři zvolili jiné téma než seznamování, uspěli by více. U tohoto je potřeba až moc velká interakce, protože takřka co člověk, to jiné chování, a vybírat v tomto příběhu jen ze dvou nebo tří možností (z kterých je navíc většina naprosto divná), je prostě zoufale málo. Navíc kdybych to měl hodnotit jako film, musel bych sáhnout asi hodně nízko. Ony dvě hvězdičky jsou spíše z milosti a za odvahu.

Natočit film po úspěšném seriálu bylo vždycky těžké a vždycky je to risk. Možná proto se tvůrci Okresního přeboru rozhodli, že zase až tak moc riskovat nebudou. Film totiž není ničím novým, než jen dalším a poněkud delším dílem série. I přestože je postava Pepika Hnátka vskutku povedená, těšil jsem se hlavně na nezapomenutelné hlášky Kužela či kapitána a trenéra v jedné osobě v podobě oskarového Ondřeje Vetchého. Ale potom by to bylo zřejmě ještě více totožné se seriálem a stěžoval bych si, že by to chtělo něco nového. Ačkoliv jsem mírně zklamán, pořád je i filmová podoba Okresního přeboru na vysoké úrovni plná vtipu, kterému asi ne zrovna každý porozumí (soudě podle některých negativních názorů), a autentických momentů z fotbalového prostředí.

V prvé řadě je třeba říct, že je to určené především pro mladší teenegerovské publikum, tudíž v tom hledat nějaké složitosti je jedna velká ztráta času. Nicméně přes délku přesahující 2 hodiny je film svým způsobem svižný a člověk nemá potřebu od něj odskakovat s tím, že o nic důležitého nepřijde. Námět (i když už poněkud otřepaný) a jeho provedení na mě zapůsobilo. Ale nebýt těch klišovitých pasáží, které jsou snad v každém snímku pro náctileté. Z nenápadné, tiché a pochopitelně hezké hlavní hrdinky se téměř okamžitě stane miláček diváků a aby to neměla zase tak lehké, tak se samozřejmě najde někdo, kdo jí to nepřeje. Druhá část filmu odehrávající v aréně pak není zrovna přehlídkou různých bojových scén, ale spíše se snaží vyvolat nějaké emoce (zejména pak u Rue). To se snažili hlavně díky obsazení mladých lidí, protože být tam třicátníci, nikdy to na pocity diváka nezapůsobí tolik jako u dětí. V konečném součtu se jedná o vcelku prosté sympatické dílo, které potěší zejména mladší generaci. Je ale potřeba počítat s ohranými scénáři (ať už se jedná o lásku či nepříjemné situace hlavní postavy a jejich řešení) a hlavně nějaké ne zcela zodpovězené otázky.

It's a wonderful life - nápis na budově vystihuje přesně obsah celého filmu. Ten je sice do jisté míry trošku přehnaný, ale i tak patří mezi absolutní špičku kraťasů. Celý snímek je snad až nezdravě optimistický, ale v tom je jeho krása. Všechno je jednoduše skvělé počínaje suprovým hereckým výkonem T.J. Thynea, neuvěřitelně chytlavou hudbou a konče jednoduchým a zároveň promyšleným příběhem. Pokud existuje film, který vám dokáže pomoci od špatné nálady, tak je to určitě tento.

Já takové kraťasy prostě nějak nemusím. Jistě, má se to tvářit jako dojemný filmeček, který možná některé slabší povahy donutí i k nějaké té slzičce, ale... Jednoduchá animace je někdy výhrou, tady mě zrovna dvakrát ale neoslovila. Pak je tu výrazný nedostatek, který tak nějak nemůžu pochopit. Proč autor zvolil takovýto konec? Jestli to dobře chápu, tak to tak trochu vlastně popírá název filmu a tak nějak celé chápání snímku. A obávám se, že to ani jinak pochopit nejde. Co se však povedlo, je hudba.

Tohle je prostě tak trošku jiný seriál. Ačkoliv mají hlavní hrdinové (možná je na místě používat termín superhrdinové) nadpřirozené schopnosti, jen v minimu řeší problémy globálního rázu. Jednotlivé epizody odehrávající se povětšinou v prostředí komunitního centra řeší sociální neřesti hlavních aktérů, kteří vlastně nejsou úplně tak normálními lidmi. Nemají problém s maličko hrubší mluvou, jejich chování vždy není zrovna podle nějaké etického kodexu, přesto působí jako sympaťáci, kteří si snaží zpříjemnit veřejně prospěšné práce, ke kterým byli z různých důvodů odsouzeni. První série nasadila laťku hodně vysoko, bohužel další dvě už natolik dobré nejsou. A to nemluvě hlavně o třetí sérii, která je už i svým způsobem trošku jiným seriálem. Navíc jí evidentně schází postava Roberta Sheehana, kterého nahradila postava jiná - Joseph Gilgun. Navíc - proč má proboha úplně stejné vlastnosti jako její předchůdce? A ještě ke všemu starému dobrému Nathanovi nesahá ani po kotníky. Vidět jen první sérii, možná i druhou, hodnotím jednoznačně pěti, takhle se Misfits musí spokojit jen se čtyřmi.

Zajímavě natočený horor. Jednoduchá hudba dodává filmu tu správnou atmosféru a bez ní by to prostě a jednoduše nebylo ono. A ve kterém hororu také ano? Režisér spoléhá a hraje hlavně na divákovu fantazii, protože jediné, co vidí, je pohled z dveří ohořelého baráku. Fantazii musí divák zapojit i v závěru, který nechává Josef Blažek otevřený. Zprvu jsem tím byl zklamán, ale lépe to zřejmě ukončit nešlo. Být tam nějaký konkrétní konec, vyjasnění záhady opuštěného domu, mohlo by to totiž snímek dost znehodnotit. Potřeba byla zapojit i dostatečně kvalitní herce, protože na tom film stojí. A to se povedlo, jak v dětském tak dospělém provedení. Navíc ani dialogy nejsou vůbec špatné.

No já nevím, ale já tyhle praktické cvičení snad nepovažuji ani za filmy. Mám rád kraťasy kvůli své jednoduché zápletce, svižnosti a mnohdy i skvělé pointě, kterou v celovečerních snímcích můžeme hledat jen těžko. Tohle ale nemá vůbec nic. Vlastně ano - až moc jednoduchou zápletku. Dva partneři, kteří se rozhodnou sdělit jeden tomu druhému, že ho podvedli. Jenže zápletka obvykle má i nějaké vyvrcholení, to mi tady ale jaksi chybí. Tohle je prostě jenom obyčejné cvičení, ve kterém se učí studenti používat kameru, učit se stříhat a vést dialogy. Nemá to příběh, nemá to pointu, nemá to nic, kvůli čemu bych měl hodnotit jinak.