svobik

Pecka, a to těžce atmosférická. Tvrzení, že Dictrict 9 je syrové sci-fi, beru zpět, poněvadž Moon jej v tomto ohledu těžce převyšuje. Jones je pak minimálně stejným talentem jako Blomkamp, vize obou pánů mi totiž voní zatraceně dobře. Stejně jako těžkotonážní one-man show Sama Rockwella. Jediným výraznějším kazem tedy zůstává, že se mě Moon (narozdíl od takového žánrově hodně zpřízněného Sunshine) emocionálně vůbec nedotknul. Přesto velmi spokojených 8+/10

Asi je v tom něco osobního, ale Sheenův projev prostě nemusím. Ve vypjatých scénách bez diskuze válí, ale odlehčenější momenty plné rozjařených úsměvů a olizování se, to zavání těžkým přehráváním. Byl to problém Frosta/Nixona a nyní i Damned United. Moc mi ani nesedlo Hooperovo vykreslení charakterů, poněvadž člověk do poslední chvilky neví, na čí straně vlastně stát a komu fandit. Jinak ale velmi dobrá práce a herci ve vedlejších rolích na jedničku s hvězdičkou. Tu by si ostatně zasloužil i záběr na prázdnou šatnu a radující se diváky za jejími okny. 7/10

Když ono to má několik naprosto geniálních nápadů, které by nevytvořilo žádné jiné konkurenční studio (úvod, "veverka", závěrečný souboj obou starců), ovšem ta prostřední část místy dost drhne. Absolutní hodnocení tedy ze sebe ani tentokrát nevymáčknu, a to i přes to, že se jedná asi o nejdospělejší pixarovku.

Těch na blockbuster nijak dostačujících 85 minut mi přišlo vážně nekonečných a nebýt Willise, asi bych se na to vykašlal. Náhradníci jsou exemplární ukázkou naprosto nezajímavého filmu, který střídá klasická klišé jako ponožky, přičemž nepříchází vůbec s ničím novým. Pointa odhadnutelná na kilometry, finále snad nejhorší, jaké jsem letos viděl. Za Bruce a dvě fajn akční scény díky, vkládal jsem do tebe, Mostowe, ale mnohem víc nadějí.

Odstřelit Veřejné nepřátele je (podobně jako snad u všech Mannových filmů) vlastně dost těžké, poněvadž na první pohled je všechno na svém místě - prvotřídní herci, skvělá výprava, potažmo hudba. Po důkladnějším prozkoumání však hodně rychle vychází najevo fakt, že film neobsahuje vlastně vůbec nic navíc než jakákoliv jiná gangsterka. Ne, podle mě to není digitální kamera, ani noční přestřelka (samozřejmě výborná), a i kdyby, zbytek by dtejně zůstal jen nesouvislou dějovou vatou, kterou nemůže za žádných okolností utáhnout milostná linie, neboť se jí nedostává prostoru. Nový Mann vlastně připomíná sled dobových událostí, které na sebe místy navazují dost krkolomně - a to je veliká škoda, potenciál byl totiž nevídaný. 7/10

První polovina letí dopředu neskutečným tempem, když útočí jak brilantními a jiskřícími dialogy, tak skvělým scénářem. Závěr už je však trochu slabší, pokud se totiž začne množit jeden zvrat za druhým, zavání to nudou. Navíc ta kupředu sprintující režie docela zvolní. Ale užil jsem si to, to zas jo:-))

Vlastně i docela spokojenost, výsledek jsem po ohlasech čekal horší. Na konci se dostavilo i kýžené napětí, a to i přes to, že Scott se nemohl kvůli scénáři vůbec vyřádit na tom, co mu jde nejlépe - na akci. Pelhamu totiž jaksi chybí, stejně tak by se na něm dalo hanit dost věcí (nejvíc cool záběr přijde už v první minutě, ty zpomalovačky/zrychlovačky ze začátku zavánějí sebeukájením), ale co naplat když to celé tak pěkně utíká. Sice povrchní a tuctový blockbuster, v rámci možností ale stále uspojivý (původní film jsem neviděl). 6/10

Uf, uf. Koukám, že většina vidí na postu režie Sama Mendese a automaticky už se pohybuje v intencích kolem 80%. Já si ale ťukám na čelo, poněvadž tahle záležitost o dvojci hledající sebe sama a potkávající povětšinou divné lidi, je přesně taková, jaká by z takového popisu mohla být - nudná. Nesouhlasím s tím, že Mendes v tomto případě nějak skvěle režíruje, scénář je dost slaboulinký a tak zůstává pouze výborná ústřední dvojce, soundtrack a řemeslná stránka. Prvních 40 minut jsem usínal, celou část s Maggie Gyllenhaal jsem těžce protrpěl (vyjma závěru), až potom se to lehce zvedlo. Velikánské zklamání a Mendesův suverénně nejslabší film.

Totální filmová anarchie. To, co někteří jedinci považovali u druhého Cranku za záměrné a správně ujeté, se v Gamerovi naplno ukazuje jako nešťastné a především extrémně špatné. Snaha být za každou cool se duu Neveldine/Taylor opět těžce nevyplatila. Akce bez ladu a skladu, bez gradace... no když to tak vezmu, tak vlastně bez ničeho. Vedení herců nulové, sexuální narážky a další pitomosti otravné. Nuda s velkým N. 3/10

Tolik hvězd na metru čtverečním a stejně z toho vyleze jen lehký nadprůměr. Scénář dost fajn (i když pointa se dá vytušit), stejně jako Russell, s režií je to ale už o dost horší. Macdonald pouze potrvdil svůj rutinérský přístup, poněvadž State of Play nemá šanci udržet divákovu pozornost po celé dvě hodiny. A když člověka ještě k tomu zaujmou nejvíc závěrečné titulky, je asi něco špatně. Obrovsky promarněný potenciál, s někým schopnějším za kamerou by se mohlo jednat o jeden z nejlepších filmů roku. Takhle jen 60%.