svobik

Autentické, mrazivé a bez servítek. District 9 posunul koncept polodokumentárního celovečeráku ještě o kus dál a Blomkamp dokázal, že patří mezi nejtalentovanější filmaře současnosti. Jen těch pár momentů postavených na kreveťáckou hlavu mi to trošku kazí, i tak ale veliká spokojenost. Takhle se má točit sci-fi z blízké budoucnosti, McG. P.S. Skvělá hudba. 8+/10

Velký otazník made by MTV. Je tam velký barák, ve kterém je skupinka lidí zavřená a sledovaná kamerami, ale reality show to kvůli nahraným situacím není. Jsou tam dvě bisexuálnní sestry, které jedou po každém soutěžícím, ale soft porno to taky není. Během jedné epizody brečí zhruba půlka osazenstva, ale vůbec dojemné to není. Odpověď zní: zřejmě sračka (která je koukatelná jenom díky dvěma výše zmíněným slečnám).

Na celovečerák to nemá ani náhodou, několik hlášek bych ale bez váhání tesal.

Asi za první tři minuty jsem se nasmál víc jak u Borata za hodinu a půl, takže (i když jsem v menšině) hodnotím o dost výš. Prostředek je ale čistá a nezáživná vata, začátek se závěrem zase rulez po všech stránkách. Takže... wossap?

Titulovat Stáhni mě do pekla nejlepším hororem dekády, je zhruba stejné, jako prohlásit, že Muži v říji jsou nejsvětlejším okamžikem české kinematografie v měsíci srpnu. Zkrátka a dobře chybí pořádná konkurence a tak se kterýkoliv byť jen lehce nadprůměrný film (navíc se zvučným jménem za kamerou) může lehce dostat na výsluní. Vyvstává však otázka, zda-li je Stáhni mě do pekla vůbec horor, obsahuje totiž stejný počet lekaček (ehm, rázných zesílení hudby s vybafnutím babky) jako každý druhý tuctový thriller, na vyložený slasher zase postrádá pořádné nechutnosti (možná se blije ale je to pořád na jedno brdo) a navíc obsahuje nadbytek digitálního blivajzu, který totálně zabíjí atmosféru. Vpodstatě celou stopáž dost velká nuda, až vymítání (velmi fajn) a následný hřbitov (brilantní) zvedly nový Raimiho počin alespoň na solidní tři hvězdy. Pouhá práce s kamerou a působivá Youngova hudba totiž nezachrání všechno. Bezpohlavní a především brutálně nadhodnocený film. 6/10

Staré přísloví praví, že když je něco jiné, nemusí to ještě být horší, to však neplatí v tomhle případě. Život je boj je možná v bitkách nasnímán poměrně originálním způsobem a i ten soundtrack bych si možná poslechnul víckrát, jinak mě ale nenapadá, za co ten film vlastně pochválit. Ze začátku se snaží maskovat všemožná hollywoodská klišé, co to jen jde, nicméně i ty potom začnou rychlostí blesku vylézat na povrch a bolí to mnohem víc. Scénář nepřichází s ničím novým, režie vesměs průměrná a herci (především Howard) hoodně slabí. 4/10

Četa je vlastně jeden velký paradox, poněvadž je řemeslně naprosto bezchybná a herecky patří rozhodně do první ligy. Na druhou stranu kolem vás ale po emoční stránce profrčí velkým obloukem, především kvůli své lehce čitelné povrchnosti. Už kvůli závěrečnému masakru se ale tentokrát smiluju a zaokrouhlím tu sedmdesátku nahoru.

Tuhle bandu si člověk prostě musí zamilovat, je však docela problém, že to filmu trvá skoro celou stopáž. Až na konci totiž divákovi docvakne, že všechny ty ne vždy vtipné skeče byly vlastně zatraceně fajn. Soundtrack stejně jako P. S. Hoffman řvoucí "rock' n roll" rulez. Čekal jsem přesto ještě o něco víc, 7/10.

Jako první by asi měla přijít omluva Sommersovi, že jsem mu v podstatě až do premiéry vůbec nevěřil. Jenomže realita je taková, že jsem se u téhle bezduché hovadinky bavil mnohem víc než u mnohokrát srovnávaných Bayových robotů. Když se totiž rozběhne pravě akční inferno uprostřed Prah...ehm, Paříže, mávne člověk rukou i nad těmi místy hodně špatnými triky a herci. Polovina jich přehrává (Sienna, Tatum), druhá rovnou podehrává (Kůrková, Eccleston), ale vem to čert, hlavně že to těm správným tvářím sluší. A hlavně že je Dennis Quaid totální maser. Ten kdyby byl můj táta:-)) 7/10

Wrightovy liché celovečeráky mi evidentně nejdou po chuti. Pýcha a předsudek mě unudila skoro k smrti, Pokání naopak odzbrojilo a v případě Sólisty jsme zase u té neslavné zívačky. Foxův Nathaniel rozhodně není žádný sympaťák, Wright někde zapomněl svou údernou režii a scénář narukoval s klasickými oscarovými klišé. Rozhodně bych se lépe přenášel přes fakt, že hlavní hrdina je úspěšný běloch a přihrávače mu dělá afroameričan bez přístřešku nebo že se film snaží vyjadřovat k násilí či rasismu, kdyby se mě Sólista aspoň trochu emocionálně dotknul. Jenže ono ne, tudíž zbývá pochválit pouze vynikajícího Downeyho, Ludwigovu hudbu a též fenomenální (ostatně jako vždy) McGarveyho kameru. Řemeslně na velmi vysoké úrovni, jinak ale nechutně klišovité, zbytečně načančané a klouzající po povrchu. 5-6/10 P.S. Vzhledem k tomu, že další Wrightův film bude opět sudý, přiřknul bych mu tentokrát jinou než za každou cenu oscarovou látku. Takové fantasy by se v jeho rukách mohlo vyjímat opravdu výborně.