svobik

Wow, to teda koukám. Přiznám se, že prvních dvacet minut jsem byl vyloženě zhnusen, protože mi The Help evokovalo klasické rádoby hlubokomyslné drama o tom, jak jsou afroameričani úžasní, zatímco bílá část je jen odporný póvl. Sám sebe jsem se ptal, proč se na něco takového vůbec koukám, ovšem to, co následovalo poté, byla téměř vynikající práce. Strašně silný (a gradující) příběh, po herecké i řemeslné stránce bezchybně podaný, navíc s jistým režijním vedením. Pomalejší expozice a lehce přestřelená stopáž sice filmu podráží nohy, jinak se však v rámci subžánru, popisujícího podřadné postavení černošského obyvatelstva, jedná o nejlepší kousek minimálně za posledních několik let. Odvolávám všechny předsudky, které jsem proti The Help měl, nakonec jsem totiž nečekaně hodně spokojený. 8+/10

Fuj! Zhruba první hodinu Spielberg buduje vcelku fungující příběh, možná velmi kýčovitý, možná z Irvinovy strany ne uplně přesvědčivě odehraný, ovšem stále relativně fungující. Poté přijde poměrně nezáživná válečná linie, která následně "vyvrcholí" závěrečnou hřejivou, odporně patetickou a celkově absolutně směšnou čtyřicetiminutovkou. Ani by mi tolik nevadilo, že Steven do nás pálí skrz Kaminszkyho kameru jeden kýčovitý záběr za druhým, jako spíš skutečnost, že se snaží hrůzy války reflektovat skrze momenty, kdy vybuchujícím bojištěm pobíhá kůň a do toho všeho hraje dojemná hudba. Spojení takových filmařských postupů se mi vzhledem k událostem první světové vyloženě hnusí, stejně tak mi připadají naprosto šílené scény, kdy se dva nepřátelští vojáci snaží společně vyprostit koně z bojového pole (a vedou přitom ty nejabsurdnější dialogy, jaké si lze představit). Není tedy překvapením, že mě absolutně míjí i závěrečné pokusy o jakousi osudovost s důkazy věčného přátelství. Uznávám řemeslnou stránku, úvodní hodina také není vyloženě špatná, jinak jsem ale Válečným koněm vyloženě zhnusen. Nevadilo by mi ani tolik, že se jedná o Spielbergův snad nejkýčovitější film (i ta stopáž se dá docela dobře překousnout), pokud by však Steven nerouboval onu svoji hřejivou atmosféru (která jde samozřejmě hlavně od srdíčka) do bitev válečného konfliktu. To je mi ostře proti srsti. Nejhorší Spielberg. 5/10

Nedokážu hodnotit. Artist rozhodně není špatný, nicméně na letošních Oscarech podle mě nemá absolutně co dělat. Jeho celá koncepce se vymyká současným měřítkům, snímek navíc odkazuje do minulosti takovým způsobem, že je z toho 90% lidí na větvi. Přijde mi to celé jako švindl, navzdory skutečnosti, že souhra obrazu a zvuku, potažmo samotná práce se zvukem, je vynikající. Aby si ale něco podobného vysloužilo nejprestižnější filmové ocenění v hlavní kategorii, to mi přijde vyloženě absurdní. P.S. Zajímalo by mě, jak by se Artist vyjímal v takových 30. letech. Něco mi říká, že by po něm nedlouho po premiéře nikdo ani neštěknul.

Emoce, to je slovo, které mi po zhlédnutí rezonuje v hlavě. Nebrečel jsem, v podstatě se nesmál, nicméně ty dvě hodinky uběhly jako voda a Payneovi se navíc na konci povedlo dostat mě do takové všelijaké nálady, kterou způsobilo dění na plátně. Matně vzpomínám, kdy se mě nějaký snímek dokázal alespoň takhle dotknout, za poslední dobu mě ale nic nenapadá (50/50, mající některé styčné body, si Děti moje dávají k snídani). Právě proto tam střelím i tu čtvrtou hvězdu...a samozřejmě díky Clooneymu, jemuž tahle role musela být napsaná na tělo. Nedokážu si představit nikoho jiného, kdo by postavu hlavního hrdiny ztvárnil tak působivým a přitom minimalistickým způsobem. 75%

Na hranici snesitelnosti. Několik výborných gagů, zdařilý casting a chemie mezi ústřední dvojkou to ale na těch 5/10 vytáhne. Nucení do 3D je ale vyloženě trapné.

Přímo geniální idea, skvělým způsobem rozvinutá. Prvních cca 50 minut jsem skoro nedýchal, invence na každém rohu, že by jí mohl Niccol rozdávat jako čas. Pak ale film zaběhnul do ne zrovna ideálních míst, ve kterých se pěkně rozpliznul. Neustálé utíkání před timekeepery po chvilce přestane bavit, na konci už pak působí dojmem odporné repetitivnosti, za kterou navíc stojí spousta náhod nebo logických lapsů. Je to velká škoda, protože Niccol přišel s úžasnou vizí propracovaného světa, nedokázal ji však uchopit tak, aby v rámci "filmovosti" adekvátně fungovala a naplnila obrovský potenciál. Svým způsobem zklamání, přitom ale velký palec nahoru. Víc takových nápadů. 7/10

Pecka. Kdybych se v závěru nezačal místy ztrácet, solím bez váhání plnou palbu, takhle je to spíš 8-9/10. Rozhodně ale velká spokojenost, o zklamání nemůže být ani pochyb. A to už jsem si myslel, že jsem poslední dobou nějak moc náročnej narozdíl od ostatních. Alfredson zaválel.

Nejklišovitější, nejvíce kýčovitý a především ... suverénně nejuřvanější film roku (to možná všech dob). Snad v životě jsem neslyšel protagonisty během dvou hodin stopáže tolikrát zařvat mocné "Yeaaaaaaah!" jako v Reel Steel. Jackman v pohodě, děcko místy taky, tanec nesnesitelný, Evangeline Lilly uřvaná kráva, emoce nulové. Je to vcelku zábavné, na umření mi nebylo, ale technická stránka není všechno. Obzvlášť v kontrastu s některými šílenými větami, které Jackman sotva procedí přes ústa, jakou trapností zavánějí. 5/10

Dvojka svým stylem, jakým mě (ne)oslovuje, pokračuje přesně tam, kde skončila jednička, aneb dobrou hodinu a půl se opět jedná o řemeslně zručnou, několika bonmoty protkanou změť scén, která mě naprosto míjí. Opět to není nějaké utrpení, jen je mi prostě bytostně jedno, co se na plátně děje, a když už např. skoná nějaká důležitá postava, o nic vlastně nejde, vždyť Sherlock to stejně vždycky všechno rozlouskne. O to víc mě ale překvapilo finále, které má v sobě nádech jisté osudovosti, díky čemuž dojde i na ono tolik kýžené napětí (partie Sherlock vs. Moriarty je pak rovnou vynikající). Ritchie z toho tentokrát vyvázl o chlup lépe, ovšem žádná výhra se rozhodně nekoná. Pravý Sherlock totiž dominuje na ostrovech, a to jak režijně, tak scenáristicky... tak vlastně i herecky, protože Cumberbatch si dává Downeyho k snídani. 6+/10

Trailery mě vysloveně odrazovaly, nakonec musím ale uznat, že to má celé poměrně zásadní jiskru a hravost. Velká škoda, že závěrečná půlhodina se opět stočí do žánru přisládlé a pseudo-osudové romantické skorosračky, což značně devalvuje předchozí smršť kvalitní zábavy jež stojí především na vypečených dialozích a chemii mezi ústřední dvojicí. I přes to je mi ale jasné, že jsem FwB neviděl naposledy. Vyložený film do nepohody. 7/10