Zakarija

Vždycky když jsem si jako malá musela vybrat mezi Terminátorem a Predátorem (protože mě brácha nutil), tak jsem brala Terminátora. Je to vtipný, svižný, super akce a navíc se mi tenkrát dobře dívalo na Edwarda Furlonga:).

Harry Hamlin byl moje druhá platonická láska (první byl Atrej z Nekonečného příběhu:)). Báby čarodějky byly hodně zlý, ale jaké škody napáchala medůza v psychice malý holky, to se nedá. Doteď nechápu, že mě na to naši nechali koukat. Byla jsem na tom tak špatně, že jsem roky (!) musela chodit na záchod s baterkou (a to bydlíme v paneláku), protože ty dva metry, než bych si mohla rozsvítit na chodbě, bych nedala. Jestli má nějaký film takový dopad, tak si jednoznačně čtyři hvězdy zaslouží.

Jako malou mě tenhle film nesmírně fascinoval. Měla jsem totiž zakázáno se na něj dívat a protože jsem nebyla úplně blbá, došlo mi, že tam bude asi až moc sexu (násilí mamce nevadilo, Ramba, Vetřelce a Terminátora jsem znala nazpaměť), ale ono ne, bylo to jenom kvůli Julii jako prostitutce (není moje mamka zlatá:)). Když jsem film konečně mohla vidět (ani nevím v kolika letech mi to bylo nakonec dovoleno), byla jsem velmi spokojená, a to hlavně proto, že to mělo happy ending. Julia Roberts pro mě bude navždy tou pretty woman. A Richard Gere mě několik let poté překvapil, když jsem se naučila jezdit, že jel se standartní převodovkou. Já kdybych byla naučená jenom na automatickou, tak se se standartní ani nerozjedu.

S Hříšným tancem bych to vůbec nesrovnávala, protože Flashdance mu nesahá ani po palec u nohy. Je to dost velká nuda s protivnou hlavní hrdinkou (několikrát jsem jí měla chuť proplesknout) a s jedním z nejméně přitažlivých mužských v roli loverboye. Jedna hvězda je za "What a Feeling" a "Maniac" a ta druhá za tanec na konec.

Každou něděli jsme všichni děcka od nás z paneláku a okolí šli domů ještě před půl osmou (což byla naše obvyklá konečná), abysme mohli sledovat Beverly Hills 90210. Nepamatuju si nikoho, kdo by se na to tenkrát nedíval. U nás se na to dívali všichni - já, mamka, brácha a taťka (tomu nic jinýho nezbývalo:)). Doteď dokážu vyjmenovat všechny dabující, jak jdou ve znělce za sebou:). Pro mě je to kult a na střední jsem se na to dokonce dívala znova, když to začali dávat na Nově zas, a to je co říct! A na záchodě jsme tenkrát měli plakát (s umístěním to nemělo nic společnýho :P, bylo to jediný místo (a dveře, kde jsme mimochodem měli Láďu Křížka:)), kde jsme mohli lepit plakáty).

Tenhle seriál u mě tenkrát nebyl tak populární jako později Dawsonův svět nebo nedejbože Beverly (top největší:)), ale dívala jsem se na to (ale až ty další série s Drazicem a Anitou a Katarinou a Charliem:)).

Nejsem si jistá, jestli jsem Dawsonův svět sledovala až do konce, nicméně jsem ho sledovala pravidelně. Po škole vždycky nutnost:). Joey a Dawson byli otravní, ale Joshua Jackson aka Pacey bezkonkurenční. Teď už bych to asi sledovat nezvládla, ale jako malé puberťačce se mi to líbilo.

Můj první "ne-pohádkový" seriál, na který jsem se začala dívat pravidelně (bylo mi asi 6:)). Nejoblíbenější pár jednoznačně praštěná Johana a její "Kri-kri". Tenkrát to pro mě byla fakt bomba. Doteď jsi pamatuju jak vypadaly jejich pokoje, i tělocvična, restaurace a sklep (tak nic jinýho tam taky nebylo). A úplně vidim Heleninu našpulenou pusu, njn, Francouzi:P. Často si s holkama při nostalgických večerech pouštíme úvodní znělku a vzpomínáme na zlatá seriálová devadesátá léta:).

Snow White and the Huntsman byl pro mě nejočekávanějším filmem roku. Fantasy je můj nejoblíbenější filmový žánr, především ta chmurná a špinavá, a tahle navíc ještě řízlá pohádkou, to už je prostě hard-core. Trailer naprosto bombastický, přesto se mi cestou do kina chvěla kolena (lol), tou dobou byl snímek tu na CSFD modrý a já tak nemám ráda promarněný potenciál. Naštěstí se tak nestalo, ale nejlepším filmem roku 2012 pro mě budou Avengers. Jako Sandersova prvotina musím smeknout, protože vizuální stránka byla úchvatná – od lesů po havraní Charlize až k jezdcům na břehu moře. Chybičky se ale našly jinde a nebyly to zas až takové pidinky. Nejvíce do očí bijící byly násilné střihy (doufám, že to bylo vynecháním scén, které budou v director’s cut verzi!), ty byly opravdu nemilé. Nemilé a taky dost překvapivé bylo vymezení malého prostoru pro Chrise Hemswortha aka Huntsmena. Kdyby se šlo hlouběji do charakterů, jejich motivů a vzájemného působení, snímek by vyzněl celistvěji a Snow White by nebyla tak unylá (pevně věřím, že to nebyl záměr scénáristů, jen se drželi až moc předlohy pohádkové Sněhurky, která se pak dřela se zbytkem realističtějšího fantasy světa). Co se týče Kristen, musím ji bránit, protože tolik negativní kritiky si nezaslouží. Zahrála to, co měla, a to setsakramentsky dobře. A srovnávání krásy – opravdu? Když se jedná o nej, není možné se zavděčit všem (viz Helena Trojská a Diane Kruger). Obě (Kristen a Charlize) jsou pěkný ženský a ne že ne. A kdybych si měla vybrat, tak ukážu stejně na Chrise, protože jsem holka a ostatním holkám koukám akorát na hadry (no a ještě vlasy a ty měly obě záviděníhodné) a mimochodem šaty Charlize byli naprosto skvostné (především pak ty, co měla, když zabíjela mladého rebela, z těch jsem nemohla spustit oči). S výběrem herců a jejich hereckými výkony jsem tedy zcela spokojena. I s trpaslíky (jak by taky ne, když měli britský přízvuk). Ještě bych vytkla vesnici zjizvených. Filozofie zohyzdění ano (i když popravdě, pár jizev člověku krásu nevezme), řeči moudré neznámé ne. A jiné vpojení do děje. Naopak mě potěšil nefungující polibek Williama a neobvyklý polibek Huntsmena a tím odklonění se od tradičního scénáře. Také mi udělalo radost, že jakýsi takýsi milostný trojúhelník byl naznačen pouze jemně a nemusel se řešit (tady si nejsem tak jistá, jestli to byl záměr scénáristů, každopádně konečné vyznění má mojí maximální spokojenost), protože ne všechno je černobílé a ne na všechno se najde uspokojivá odpověď (když už teda nějaká). Kdyby byl film Snow White and the Huntsman přesně do puntíku mých představ, překonal by trilogii Pána Prstenů, což nelze, z logického hlediska, protože kdyby ano, takový shocking miliónů lidí na celém světě by způsobil naprostý kolaps vesmíru a my bychom byli zase na začátku (jestli vůbec) a čekali bilióny a bilióny let na natočení nepřekonatelného Pána prstenů a pak několik let (které se zdají být ještě delšími) na další pořádnou fantasy, což Snow White and the Huntsman bezesporu je. Little Mermaid and the Fisherman next, please. EDIT. Po druhém shlédnutí musím dát pět. Dokonalé to pořád není, ale na pět hvězd už to u mě má.

Poprvé v životě jsem viděla ten samý film v kině třikrát, a to navíc v rozmezí jednoho měsíce. Myslím, že to už se nestane. Je tam akce, je tam humor, je tam spousta nezapomenutelných scén. A hlavně, jsou tam "superhrdinové" se "superzáporákem" hezky všichni pohromadě (ne, Spiderman mi nechyběl, ani Batman ani Superman a ostatní jsou mi šumafuk a je mi už úplně ukradené, co je od Marvelu apod., komiksy jsem naprosto nedotčená). Viděla jsem Ironmana prvního, Thora, Kapitána Ameriku a kdysi hodně dávno seriál s Hulkem, na který si vzpomínám stejně matně jako na film s Ericem Banou. Všichni hrdinové si přinesli vlastní já, charisma, persónu a poháněcí motor (jak pro činy, tak doslovně), plus Mark Ruffalo si vytvořil vlastní a to naprosto nářezový. K hercům nemám námitek, všichni se pro své role narodili. Navíc, ta interakce mezi nimi je natolik reálná a uvěřitelná, že proto nemám ani slov. Scénáristé spolu s režisérem museli ještě jako školáci jezdit na olympiády z chemie. Není podobného filmu. Avengers jsou splněný sen. Jako malá bych takovou bombu a záplavu endorfinů nepřežila a dostala infarkt. Jako velká na to jdu prostě znova… Btw, kdysi jsem četla jeden komentář na první Transformers, kde komentující u projekce doslova "sral modrý hovna". U Avengers se musí "srát" duha, voňavá, takový to byl "božský" nářez.