Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Dobrodružný
  • Sci-Fi

Recenzie (51)

plagát

Hry o život (2012) 

Noo... slabší tři hvězdy a asi za to, že jsem u toho neusnula a dokoukala.

plagát

Prvých 100 (2014) (seriál) 

První sérii bych hodnotila na čtyři hvězdy. Ze začátku se to přeci jenom muselo rozjet, plus mě moc nebavily scény na vesmírný stanici. Druhá série byla pecková a za tu dávám pátou hvězdu. Ten dědek a jeho putování mě samozřejmě vůbec nebavilo, ještěže tam byl Murphy.

plagát

Darca (2014) 

Krásná povídka o lidských emocích a práva svobodně se rozhodnout. Ačkoliv maximálně souhlasím s Meryliním proslovem u konce, ta volba je přece jenom na nás.

plagát

Hra o trůny (2011) (seriál) 

Omlouvám se předem, pokud bude můj komentář nekonkrétní a lehce nečitelný. Snažím se nespoilerovat, tak se do toho můžu snadno zamotat. Pět hvězdiček jsem dávala po shlédnutí první série (nebo už po prvním díle?), protože to bylo něco bombastického a jedinečného, co se nevidí v seriálové tvorbě každý den. Teď už mám zhlédnutou i druhou, třetí a čtvrtou řádu a pátá hvězdička se opovážlivě kývá... A není to řadou čtvrtou, ta naopak tam tu už padající pátou hvězdu zase lehce postrčila a je to především díky linii "nejoblíbenější filmové postavě všech dob" krále Joffreyho. Óó, já z něj měla takovou radost! A poté díky linii asi už určitě velmi oblíbené postavě všemi Tyriona a především jeho jednomu "skutku" (vlastně dvěma, ten první "skutek" taky potěšil). A vůbec musím říci, že se mi se čtvrtou řadou scénáristé trefili do vkusu. Kromě již dvou zmiňovaných linií mě potěšila i ta s Jonem a Ygritte, Houndem a Aryí a jak se vybarvil Jaime. A Brienne je taky kouzelná. Jediné, co mě mrzí je odloučení mého oblíbeného "prince na bílém koni" Joraha Mormonta od Daenerys, které od začátku nefandím a doufám, že na Trůnu sedět nikdy nebude a že jí ty draky sežerou kostlivci ze severu zpoza Zdi a tihle kostlivci se snad už konečně ukážou v další řadě! A doufám, že obejdou ten Sever, protože ten už zakusil opravdu hodně a vtrhnou rovnou na jih a všechny je tam rozsekají! Tak... to byla má přání a teď k té druhé a třetí řádě... ne že by byly nějak hrozné, srovnání tenhle seriál prostě nemá a pochybuji, že někdo bude mít odvahu a prostředky a vizi natočit Malazskou knihu padlých od Eriksona, ale... nudily mě. Opravdu. A místy docela dost. Do dalších dílů ve druhé řádě jsem se doslova nutila a ano, konec byl super a taky postava Jaqena H'ghara, ty to zachránily. Třetí řada taktéž. Už byla o malinko lepší, nenutila jsem se do zhlédnutí dalších dílů, ale zase ale... ta všudypřítomná nahota a vulgarita a sex už mi leze krkem, drastické jednání s Theonem je podle mě neodpustitelné a opravdu si nemyslím, že to bylo nutné (a je mi jedno, jak to bylo v předloze). Do čtvrté série se mi vůbec nechtělo. A vůbec, první série je vždycky první. Každopádně ta čtvrtá taky stojí za to.

plagát

Captain America: Zimný vojak (2014) 

Začnu srovnáním s prvním dílem. Ano, určitě lepší, jedničku už si vůbec nevybavím. Má sice pomalejší rozjezd, ale že bych se u toho moc vrněla (nudou) se říci nedá. Navnadil mě seriál Marvels Agents of S.H.I.E.L.D., takže jsem jela víceméně pořád na vlně:). Chris je tady sympatičtější, Scarlett to oživila, jen ten záporák nebyl moc charismatický, ale co už, ty jsou málokde.

plagát

Pompeje (2014) 

Docela příjemný film, který svižně utíká a nikde se nezastavuje. Škoda jen, že všechny postavy jsou tak ploché, tudíž mě moc nezajímalo, jak to s nimi dopadne (i když zase, abych byla upřímná, konec mě potěšil). Nejzajímavější z nich byla jen ta sopka a ta byla bomba. Film má nádhernou hudbu, ale chybí mu určitá atmosféra... za pět minut na něj jednoduše zapomenete.

plagát

O štěstí a kráse (1986) (TV film) 

Jak jsem jí to její pyžámko s župánkem záviděla!!!

plagát

Šíleně smutná princezna (1968) 

Helena Vondráčková s Václavem Neckářem jsou ten nejbáječnější královský pár v celém pohádkovém světě. A Šíleně smutná princezna je moje nejoblíbenější česká pohádka.

plagát

Ľudia ako my (2012) 

Může (ale nemusí) obsahovat spoilery. Nejsem příjemně překvapena, protože jsem tak nějak tušila, že tenhle film bude příjemný a měla jsem pravdu. Krásně plyne, nikde se nezadrhává, sympatický soundtrack, zajímavá kamera a střih, které přidávávají dramatičnosti či naléhavosti, a především příjemné herecké obsazení snad ve všech rolí – od ústřední dvojice až po sousedku paní C. (teď mi úplně vypadlo její jméno a to ještě neuběhla ani hodina od promítání, Carol?). Jeden z mála filmů, kde mi nevadí dětský herec, a to ne kvůli jeho/jejímu hereckému umu, ale samozřejmě scénáři, kde se většina amerických dětí musí chovat jako spratci největší (realitu nebudu rozebírat, neviděla jsem všechno), tohle kiddo bylo docela v pohodě. Oliviu Wilde mohla nahradit kterákoliv herečka, její role byla opravdu hodně vedlejší, ale byla miloučká a správně suportivní, tak proč ne. Maminka Pfeiffer mi dala docela zabrat, když měla "he-chose-us" scénu s Chrisem, tak strašně mi chybí ta moje. A nakonec to nejlepší, sourozenecké duo Chris Pine a Elizabeth Banks může troufnout jenom jedna dvojka – já s bráchou. Scéna, kdy ho vyhazuje z bytu se fakt povedla a zcela mimo mísu, jak Chris drží volant… já vím, úplně normálně, ale nám tu teď běhá tolik chipmunků a pokaždé, když on byl v autě, jsem myslela jen na ty chipmunky… Závěrem, film je klišoidní od začátku do konce, jak by ne, je to rodinné drama (a o hledání sama sebe, ale to už je taky snad všude), takže klišé taky nebudu rozebírat, jelikož to není ten typ kýče a prvoplánovitosti (a nebo možná je, ale mě to naprosto uniklo, další plus), protože to do sebe tak nějak zapadá a koneckonců já z toho mám dobrý pocit. (29.6.2012)

plagát

Rivali (2013) 

A přece jen se točí:)... i na velkých plátnech. Film, co mi škrábnul o srdíčko... No dobře, s Hansem se mi do něj zasekl (a schválně, kdy pustí). Má to šarm a má to šmrnc. S každým závodem s těmi jejich rychlými přestřihy detailů jsem měla zvýšenou tepovou sekvenci a jestli umřu o pět minut dřív než mám, tak za to bude moci RUSH a Niki Lauda, kterého jsem jednu chvíli chtěla nakopat někam, když si na tu svou zmrzačenou hlavu tlačil helmu a já se rozbrečela podruhé (ale ne naposled), což se nestává zas až tak často.