dyjaska

Bohužel se musím přiklonit k rezervovanějším hodnocením. Moje pocity bezezbytku vyjádřil Cival.

Pěti hvězdám brání snad jen neústrojný motiv mystična, v ostatních ohledech film vyvolává až nepříjemně autentické pocity a je úplně jedno, která ideologie tvoří rámec děje. Renée Zellweger snad poprvé (aspoň pro mě) civilní, úsporná ve výrazu, ale o to přesvědčivější.

Náhodou - k žehlení ideální. Tušíte, o čem to bude i jak to dopadne (Drtivý dopad skoro přes kopírák), debatní kroužky "máme se všichni rádi" se dají využít k piplačce s límečky, triky perfektní, vizuál ohromující. A má to vtip, autoři zjevně neberou sami sebe až tak vážně - za to hvězda navíc.

Tak takto ne, přátelé. Paul Rudd v roli bezvýrazného, místy až odpudivého mladíka, paní Pfeifferová nevěrohodná ani při zohlednění všech polehčujících okolností žánru. A navíc to celé stále balancuje nad propastí prstykroutící trapnosti, místy bohužel bezúspěšně.

Bohudík za filmy, které si nehrají na něco navíc, než doopravdy jsou.

Překvapivě civilní a přesvědčivý Hugh Grant, téma depresivní matky ale zkarikováno až rušivě. Závěr bych si odpustila.

Nemůžu dát méně než pět hvězd filmu, který vyvolává tak silné emoce, byť většina z nich ani omylem neměla barvu duhy. Také na mě působil spíše jako sociologická sonda do života amerického maloměsta, ústřední motiv Teeny/Brandona je skutečně trochu odfláknutý, jak již praveno níže. Ale ten pocit bezmocnosti při střetu s lidskou omezeností, primitivismem a krutostí, ten byl bohužel velice autentický.

Přidám se k místním rozporuplným komentářům. Podle mé dospívající dcery jedinečné, úplně mega a super, podle mě sterilní a emočně ploché. Dokoukala jsem jen z pocitu mateřské povinnosti. Navíc ústřední hudební motiv začne být časem otravný. Takže tři hvězdy pro klid v rodině.

Tak jsme to právě absolvovali, jedenáctiletá cílovka vedle mě řičela smíchy, a ani dospělé doprovody nevypadaly úplně znuděně. Takže - u nás dobrý.

Když jsem se v průběhu filmu několikrát přistihla při takovém to připitomělém úsměvu, který máme obvykle my rodiče vyhrazen pro školní besídky svých dětí, bylo mi jasné, že pod čtyři to nepůjde.