Streeper

Naprosto D-O-K-O-N-A-L-Ý. Strašně moc jsem se bála, že se mi to nebude líbit nebo mě to nebude bavit, ale pravý opak. Rap není můj styl, nemám ho ráda a celkově v mém playlistu narazíte asi jen na 5 písní, které obsahují rap, jinak se mu vyhýbám. Tohle se ale Mirandovi povedlo. Dokázal spojit historii s moderním hudebním žánrem a vytvořit něco originálního, dokonalého, co pobaví dospívající i dospělé a zároveň to diváka i něco přiučí a seznámí ho to s historií. Jonathan Groff v roli krále je nejlepší, naprosto bez konkurence si tu roli přivlastnil. Pokud vyloženě nejste fanoušci rapu, tak si zde moc oblíbených písní nenajdete, ale pokud milujete muzikály jako já, tak to pro vás bude neskutečný zážitek. Nemusí vás odradit ani stopáž, muzikál má krásné tempo a hezky utíká.

Na tenhle seriál už jsem se chystala hodně dlouho a nemohla jsem se dočkat. Musela jsem ale počkat až seriál ukončí, abych se na něj mohla začít koukat, mám jich totiž strašně moc rozkoukaných a většina ještě pořád běží, takže tohle mi dává jistotu, že už to dál nepůjde a můžu pak pokračovat někam jinam. Nicméně filmy, seriály a celkově příběhy z vězeňského prostředí mám moc ráda, takže jsem věděla, že to bude seriál pro mě. Moc se mi líbí, že některé díly jsou věnovány určitým postavám, takže se nám pomalu odhaluje jejich život před vězením. Velké plus je také v tom, že si uděláte nějaký názor na postavu a na konci série se vám názor úplně změní. Je to napínavý, dramatický, vtipný.

Bez emocí a odtažité. Asi tak bych popsala tento snímek. Má to skvělý potenciál a námět, skvělé herecké výkony, ale přijde mi to pojaté tak chladně, odtažitě a chvílemi i nudně. Nejzajímavější scény jsou, když se divák prostřednictvím zvuku vcítí do hlavní postavy, jaké to je slyšet jen částečně, vůbec nebo s implantátem, to se mi moc líbilo. Ale jinak nic. Příliš dlouhá stopáž, aby to dokázal zaujmout.

Sophia Loren na to pořád má a dokazuje to v tomhle hezky běžícím dramatu. Bála jsem se, že mě to nebude bavit, že se budu nudit, ale nakonec mě to mile překvapilo. Moc krásný příběh, který mě zasáhl u srdce. Líbilo se mi, že se Momo jakožto postava hezky vyvíjel a postupně si uvědomoval, co je pro něj důležité a co je pro něj lepší. Taky se mi líbil ten vztah mezi Rosou a jím, který byl nejdříve plný odtažitosti, ale nakonec se rozloučili jako rodina. Opravdu mě to dojalo a je to krásně zpracované.

U téhle pohádky jsem si uvědomila, jak animace postoupila dopředu, jak se zdokonalila i se všemi těmi detaily. Klobouk dolů, animace je opravdu podařená, příběh je ale nic moc. Spíše nudí, je to určené pro menší diváky a druhá polovina filmu plná neonových světlých barev a popových písniček byla na mě trochu moc. Jako bych se koukala na tančící cukrové vaty. Ani tam není žádný pořádný záporák. Je to dojemné, ale nic pro mě.

Těšila jsem se na Toma Hankse ve westernu. Je to film, který hodně hraje na emoce, takže nečekejte nic moc akčního, kromě jedné přestřelky, ale jinak je to o rostoucím vztahu mezi dvěma úplně odlišnými a osamělými lidmi, kteří si k sobě nakonec cestu najdou. Konec je předvídatelný, ale hezký a dojemný. Je to fajn snímek se skvělou westernovskou atmosférou, ale nenabídne to nic originálního nebo nečekaného. Solidní průměr se super hereckými výkony.

Tak jsem se dočkala i pokračování a musím říct, že se mi to nelíbilo tolik jako jednička. Přišlo mi to omílané pořád dokola, očekávala jsem něco originálnějšího oproti prvnímu dílu, ale ne. Bylo to na stejné brdo, nepřišlo mi to ani tolik zábavný jako jednička a tolik jsem se nesmála jako u prvního dílu. Tohle už vidět nemusím.

Filmů s časovou smyčkou už ár natočeno bylo. Většinou mě to strašně frustruje, jak se postava neustále probouzí na stejném místě, tady mi to až tolik nevadilo. Film má docela příjemné tempo, hezky utíká, ale ničím nepřekvapuje, což tomu hodně ubližuje. Není tam žádné překvapení, zvrat, všechno už divák očekává. Herci jsou příjemní a sympatičtí. JK byl skvělým zpestřením. Hodnotím jako lepší průměr, na nudné odpoledne je to fajn film, ale že by ve mě zanechal nějakou stopu, to se říct nedá.

První film s Gwyneth jsem neviděla, takže nemám s čím porovnávat, ale musím říct, že jsem od toho moc nečekala. Ani samotná kniha od Jane Austenové mě nebavila a značím jí jako nejméně oblíbenou knihu od této autorky. Z filmu jsem měla stejný pocit jako z knihy, je tam příliš mnoho postav a i ze začátku je těžké se zorientovat a vybavit si kdo je kdo a o kom se zrovna mluví. Stejně jako v knize. Taky musím říct, že Anya Taylor-Joy mi je jako herečka velmi nesympatická a vůbec se mi nelíbí. Zatím jsem si k ní nenašla vůbec cestu, třeba se to zlepší, tím, že je teď vidět skoro všude. Atmosféra filmu je ale krásná, stejně tak jako dobové kostýmy a vcelku se povedlo i obsazení. Ale příběhově mě to prostě nezaujalo, stejně jako v knize.

Líbí se mi jakým způsobem je námět zpracovaný. Ze začátku to vůbec nevypadá jako drama, až teprve později se z toho drama vyvine a následně se z toho stane thriller. Líbilo se mi to, jak to bylo postupné. Bála jsem se, že se to na konci nevyřeší a budu film vypínat s frustrovaným pocitem nespravedlnosti, ale naštěstí spravedlnosti bylo učiněno a musím uznat, že velmi chytrým a působivým způsobem. Věřím, že pro Emerald jsou nominace opravdovou poctou a zaslouženou. Film by mohl být o třeba dvacet minut kratší, ale i tak se to dalo. Líbilo se mi to a ráda se na film někdy podívám znovu.