Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Romantický

Recenzie (1 562)

plagát

Go Away Mr. Tumor (2015) 

Průměrná ždímačka, která smrtelné téma pojímá s humorem, a trochu té parodie korejských seriálových tropů. Bai Baihe má navzdory smrtelné nemoci hlavu plnou nápadů a nezdolný optimismus. I když se chová jako králičice v říji, aby ulovila svého vysněného doktora Lianga (Daniel Wu), tak je prostě pořád ve své roli neodolatelná a roztomilá. Právě ona dostává svým výkonem film do nadprůměru. Pár povedených vtípků, popkulturních odkazů fajn, ale nemá to prostě tu sílu jako některé korejské snímky.

plagát

kil-is (2019) (seriál) 

Nesmírně stylový a povedený začátek, příběh o malém korejském chlapci, kterého zaučuje do fochu nájemných zabijáků Rus Pavel, kdo by tomuhle mohl odolat? Navíc první dva díly jsou naprosto dokonale, stylové, akce profesionální, hlavní herecká dvojka velice sympatická. Chang Ki-Yong ve svém minimalistickém herectví zaujal, jeho veterinář Kim Soo-Hyun sice šetří slovy i emocemi, ale má slušné charisma, kromě toho má krásného hafana připomínající jeho dětství. Nováček z After School, zpěvačka Nana, taky není špatná, má neobvyklou tvář a téměr evropské proporce, její hrdinka není otravná, ani uřvaná, nebo neschopná a celkem se snaží jako detektiv Do Hyun-Jin vypátrat pravdu. Kamera velmi povedená, hudba taktéž. Tak v čem to vázne říkáte si? No příběhově je to docela dost provařené klišé, hlavní téma s transplantacemi organů dětí nic moc, tempo zpomalí, seriál prostě není tím, čím se tváří. Navíc od stanice OCN čekám top kvalitu (vzpomeňme na Missing Noir M, Voice), ne heroic blood shed závěr (trochu hodně přitažený za vlasy a nepovedený), nemluvě o trapně černobílém motivu falešné morálky (to se táhne jako nit mnoha asijskými serály, fakt téma na přednášku), kdy zlo jako vítězí, ale když ho chci potrestat, tak jsem jako zlej a mám umřít. No v ČLR standart a beru to, ale od Korejců bych čekal trochu více invence a svobody. Příjemná minutáž a jsme potěšen, že jsem poznal nové sympatické herce, které rád uvidím v něčem dalším.

plagát

Bigishoo (2019) (seriál) 

První letošní zásek sezóny je tady. Sice jsem si pořád nezvykl na komickou politiku, dělit díly na dva jen proto, aby se mohlo odvysílat více reklam, ale naštěstí se to kompetentní osoby naučily už řešit tak, aby to člověka nerušilo ve sledování. Han Seok-Joo (Joo Jin-Mo) má slibnou kariéru fotoreportéra dobře rozjetou, dokud se nenachomýtne do případu jednoho doktora a herečky. Padne na úplné dno (nejenom láhve), je nucen vybudovat svůj život znova, i když se k němu původní rodina nezná a nechce ho. Dostane šanci pracovat pro syndikát Sunday, které mu Ji Soo-Hyun (Han Ye-Seul), bývalá novinářka bez iluzí, která skončila v bulváru. Jenže v bulváru, který sakra dobře vydělává a o napínavé případy tam není nouze. Chcete vědět více? Vrhněte se na to. Hlavní herecka dvojka je skvělá, Joo Jin-Mo měl konečně možnost předvést po čase svůj herecký rejstřík. Han Ye-Seul má dospělou, vážnou roli, která jí dokonale sedí, chladná, dokonale kalkulující kariérní šéfka, která však má za fasádou i něco jiného. Vypadá navíc úchvatně ve svých garderobách. Han Seok-Joo musí fotit prominenty při všelijakých nepravostech, pak už je jen otázka, zda si daný viník dohodne s redakcí na finanční náhradě nebo bude hrdinou nové skandálního příběhu. Seriál je velmi dospělý, napínavý, první dva díly nedá vydechnout zasekne do Vás nikoliv háček, ale pořádnou kotvu. Akce, kamera, hudba vše je na vyšší úrovni, než u seriálů bývá zvykem, penězi se tady nešetřilo. Navíc i vedlejší postavy jsou fajn, je tady trocha špičkování i humoru, ale jen trošku, aby to neotravovalo. Romance prakticky absentuje je na minimum. Napínavý příběh, kterému nespadne nikdy řetěz, máme zde sice trochu překombinované finále, ale pořád seriál baví dokonale 14 díly a poslední dva jsou ok. Neobvyklý námět, dobře napsané dialogy, odkazy na korejské popkulturní reálie,

plagát

Jo Pil-ho: Doutnající hněv (2019) 

Lee Sun-Kyun jako policista Jo Pil-ho není zrovna ukázkový hrdina justice, nezákonně se obohacuje a jeho boční kšefty mu přivedou na krk kromě vnitřního oddělení i celkem nebezpečnou zločineckou skupinu. Jo Pil-ho kličuje a pomáhá si jako obvykle, pokouší se získat si důvěru klíčového svědka, kterým je puberťačka Mi-Na (sakra herečka Jeon So-Nee vypadá jako 15letá začínající herečka, já ji chtěl chválit jak si vede na nováčka skvěle a přitom je ročník 1991:) Jo Pil-ho se nakonec musí rozhodnout, mezi penězi, nebo tím co je správné. Více příběh rozvádět nebudu, příběh prohnilé policie a ještě prohnilejšího světa korporací zase nemá možnost výrazněji překvapit. Postavy jsou napsány dobře, Lee Sun-Kyun opět výborný, ale neměl kliku na mistrovský kousek jako Hard Day. Po finále filmu zůstává lehká pachuť, přece jen možná moc chtěné na dojmutí, efekt, hlavní hrdina strašný loser, moc se s ním sympatizovat nedá, dokud nedojde osudové volby. Nadprůměrná korejská revenge kriminálka, ale viděl jsem mnohem lepší.

plagát

Kasane (2018) 

Midcult? Art? Psychologický thriller s jedním prvkem nadpřirozena? Tyhle otázky mi vířily hlavou, když jsem film shlédl (a i když je to podle mangy, finále filmu mi dalo vzpomenout na jeden známý americký art titul, ale nebudu jmenovat, napadne Vás to taky). Dvě herečky, jedna má tvář zničenou nehodou, druhá je vzhledově dokonalá, ale neumí svým herectvím prorazit ve světě divadla. Naštěstí tady existuje rtěnka, která umožní, aby si na určitý čas obě slečny vyměnily tělo. Film si pomalu buduje atmosféru a hlouběji zabředává do problému záměny identit. Ukazuje se, že Tao Cučija, pokud chce tak by mohla zvládat i složitější role. Její parťačka Kjóko Jošine si vede na nováčka překvapivě dobře. Scénář chtěl trochu více dopracovat, a rozvinout, nebyla mi tam jasná ta příběhová linka s matkou hlavní hrdinky. To budu muset shlédnout znova. Solidní herecké výkony, atmosféra, určitě nadrůměr. A nebýt vymýšlení si pseudouměleckých divadelních cen (Renoir price, to jako vážně neumí přijít s něčím reálným?), tak se při filmu ani jednou nenaštvete. Navíc finále je docela strhující.

plagát

Funohan (2018) 

Městem koluje legenda, že když chcete někoho doopravdy zabít, stačí nechat v jedné telefonní budce nalepený vzkaz na spodní straně telefonu... Musíte to však chtít doopravdy, jinak zemřete také. Vcelku slibná premisa, hlavní persóna Tadaši Usobuki (vynikající Tóri Macuzaka) se umí dostat svým klientům i obětem takříkajíc do hlavy a dovede si je podat řadou nečekaných způsobů. Jeho schopnostem úspěšně odolává Tomoko Tada (Erika "dřevo" Sawadžiri). Zajímavá detektivka s prvky nadpřirozena, psychologického thrilleru, film je napínavý, baví mě, jediné co ho táhne dolů je Erika Sawadžiri, její výkon je prostě pěst na oko proti tomu, co předvádí Tóri, žádné charisma, bývalý idol puberťáků (dnes už ji bohužel věk začíná dohánět) sice dokáže odříkat nějak dialogy, ale neumí postavu dektiva podat dostatečně podat tak, aby byla důstojným soupeřem. Pokračování bych se nebránil, jen prosím nějakou profiherečku.

plagát

Lian zheng feng yun (2019) 

Hvězdný tým za kamerou a před kamerou nemůže udělat zázrak z ultra nudného a nenápaditého scénáře. Práce komise ICAC na případu pašovaných cigaret je příšerně nudný, postavy schematické, ploché, divák s nimi nemůže navázat kontakt. Alex Fong absolutně nevyužitý, Karena Lam je pouze divák a ping pongový míček mezi dvěma hlavnámi postavami, Ching Wan Lau je už solidně zvrásněný jako nějaké pohoří, ostuda HK, že nemá po dekádě a něco nějakou novou výraznou generaci herců, hereček. Nick Cheung zubu času unikl, gratulace sekci efektů, kdy udělají z odbou hlavních hrdinů pomocí triků středoškoláky... Jinak mě mrzí, že Michelle Wai se filmem jen mihne, Anita Yuen také pouze cameo, něco se stalo, tvůrci Volavky došel dech, a pro diváka pech...

plagát

Feng Zhong You Duo Yu Zuo De Yun (2018) 

Špičková kamera, hudba islandského skladatele nedokáže vytrhnout z podprůměru tenhle zmatený příběh o zmizení, vraždě realitního magnáta, propletenci vztahů jeho rodiny. Jing Boran se snaží trochu hrát, role policisty (Yang Jiadong) mu však příliš nesedla, na vině je i scénář, Sandra Ma využita na minimum, Michelle Chen tady je, ale výrazněji její postava. Příběh detektivního pátrání působí hrozně útržkovitě a nezrale, vzhled filmu neblaze poznamenala touha točit převážně v noci, takže často není pořádně vidět, což v případě příležitostné akce je skvělý nápad, jak ušetřit za choreografii:)) Ach soudruzi, za co mě trestáte? Film, který sklouzne a neulpí ani na povrchu, tohle že má být budoucnost čínského filmu? Čínští diváci film pošlou zaručeně do kytek, protože tohle je nízko na jejich standarty.Oceňuji jednotlivé dobré kameramanské nápady, například jak detektiv jde sousedstvím dezolátní čtvrti, která se bude brzo bořit a paralelně může divák vidět osudy důležitých postav, které hledá nebo vyšetřuje. Případně jsou tady mistrně zpracované perspektivy historie postav, ale to je zoufale málo na film, který nemá nějaké ústřední téma linii a často lavíruje mezi několika motivy, aby pak skočil celkem banálním soubojem a titulky, jak zlo bylo po letech potrestáno.

plagát

Hidden Man (2018) 

Pamatuji doby, kdy Jiang Wen točil skutečné filmy, ale chápu za časů velkého náboje u kola (alias čínského prezidenta), a propagandistitického oddělení KSS Číny se tvoří blbě. Dostanete tradiční mytologii z dob let 30.tých (kdyby 2.sv nebyla, tak si ji v Číně musí vymyslet, jinak by přišli o desítky procent námětů svých filmů a seriálů, začíná to být už vážně patalogická tahle ideologická zamrzlost). Budete sledovat příběh chlapce, který unikl masakru rodiny a po letech v USA se vrací zpět do Číny, vyřídit si to s hlavními zlosyny, kteří povýšili do státních strukturu, nebo v polosvětě. Eddie Peng vypadá a působí fyzicky stále skvěle ve firmě. Na čem film umírá je strašně zmatený a divně strukturovaný příběh, který má twisty jako pěst na oko, neustále výpadky tempa, nějakého pokusu o dramatické napětí. Působí to strašně epizodicky, nestěžuji si na nedostatek akce ( i když je jí málo), problém leží v celkovém scénáři a postavách, všechno strašně patetické a přehnané. Nedá se tam s nikým ztotožnit, kamera, výprava skvělá, stejně jako choreografie. herci se snaží, ale prostě to nefunguje. Kevina Spaceyho nemusí mrzet, že v tomhle infantilním prorežimním pekle nehraje, dobrá volba, nemyslel jsem si, že někdy budu děkovat me too, dobrá práce holky a kluci!

plagát

Pegasus (2019) 

Han Han je talentovaný člověk, který se náhle zjevil jako amatér ve světě čínského filmu a okamžitě všechny uchvátil svoji originalitou, citem pro vyprávění nadsazených, ale citlivě vyvedených dramatických příběhů, témat, které rezonují s čínským publikuem. Zde režisér zavítal do svého hobby, zaměstnání rallye. Bývalý závodník se po několika letech nedobrovolného důchodu vrací zpět za volant. Klasická sportovní film, formule alá Rocky I, krásně vizuálně vyvedené. Občas nemotorný, jindy povedený humor, prostředí rallye závodu dokonale dynamicky nasnímáno, kamera solí neskutečně krásné záběry. Přesto mi ve filmu chybělo něco, co by mě chytlo za srdce. Tvůrce dokázal udělat z marginálního tématu megahit (vydělal přes 1 bilión yuanů), klobouk dolů. Přesto se musím ptát, měl tento film zapotřebí? Z kvalitativního hlediska je to krok dolů, takovýto sportovní film by dovedl udělat kde kdo. To je režisér natolik zamilován do rallye a svého života, že to považuje za nosné téma pro film? Fakt nechápu, proč si točil o sobě fikční životopis, když dokáže psát naprosto perfektní knihy a scénáře, kde jeho osoba nefiguruje. Herecky ve filmu nikdo moc nevyniká, kromě Shen Tenga jako závodník Zhang Chi. Berme to z té lepší stránky, tvůrce masivně vydělal, v příštím filmu si bude moct dovolit velké věci a doufám, že závodění dá tentokrát k ledu.