KosiR_ksr

Na pozadí divadla/baletu/kabaretu (nedej bůh přímo operního představení, aby si to filmaři s napasováním děje ještě více ulehčili) se odehrává milostné drama (typicky mezi jednou dívkou nedobrovolně "připoutanou" k jinému muži, než kterého miluje). Klasický příběh, který se v muzikálech objevil již mnohokrát (Fantom Opery, Kvaska,...) a určitě ještě objeví. Bohužel "jen" hudbou mě film neosloví, což byl i tento případ. Potřebuji více než jen tuctový příběh (což mi dal např. Sweeney Todd). Čistě jako film bych hodnotil velmi nízko. Muzikál ocenit dost nedokážu, a proto nemohu hodnotit.

Nápadité uchopení myšlenky útěku od nevábné reality do vlastního snového světa, který událostem dává jiný smysl (naštěstí dost odlehčený ve srovnání s tím, jak by to udělal Lynch). Nejhlubší projekce, která je útěkem od dění ve "vykřičené-léčebně", tak trochu připomíná Charlieho andílky v počítačové hře (jen škoda místy trochu levnějších digitálních efektů). Příjemně mě překvapilo rozmanité použití hudby. Celkově je pro mne Sucker Punch mírný nadprůměr.

Takové to "žánrové béčko" jako rád dělá Tarantino a především Rodriguez (Planeta Teror či Od soumraku do úsvitu). Tento film ovšem ještě trochu víc opouští běžné konvence a nebojí se řádně přimíchat komediální prvky. Navíc dokázali v jednom filmu vzdát hold snad všem klasickým hororovým tématikám (teenagerovské vyvražďovačky, zombie filmy a ... - nechci brát překvapení) a přitom poměrně neuměle. "Střelená" a velmi neobvyklá směsice komedie a hororu. 75%

Námět dle mého gusta (i když ve filmu není zrovna prvně), také Jim Carrey předvedl dobrý herecký výkon (což on umí, pokud zrovna neztvárňuje roli v nějaké stupidní komedii). A pokud se někomu nelíbila vykonstruovaná všudypřítomnost čísla 23, pak asi nepochopil, že se jedná o záměr filmu vyjádřit posedlost tímto číslem a nebo nic netuší o existenci duševních poruch jako je například paranoia. 70%

Negativně laděný mystifikující snímek s tak trochu "psycho" atmosférou. To je přesně to, pro co mám slabost (jinak by taky mezi mé nejoblíbenější filmy nepatřil Donnie Darko), pokud ovšem zmíněné ladění filmu není jen bezúčelným hraním si s divákem, což není případ tohoto snímku, čímž se pro mne Ink stal milým překvapením. 77%

La Cara oculta je Panic room (Úkryt) po "španělsku". Tedy tak trochu naruby, a to ve stylu španělských thrillerů od velikánů jako je např. Amenábar (zdá se, že kolumbijský film je španělskou kulturou ovlivněn podobně jako literatura). Po první (spíše poetické) část filmu se rozjelo skutečné drama, které jsem sledoval s napětím, a to i přesto, že naprostá většina děje se ubírala směrem, který jsem předpokládal. Originální a vzrušující podívaná od dosud nepříliš známého španělského tvůrce (o němž doufám, že ještě uslyším).

Dozajista kvalitní muzikál. Nedokážu ovšem plně ocenit film ze stránky hudební. Příběh je vyloženě typicky muzikálový (milostný příběh podobný například tomu z Moulin Rouge, který se odehrává na pozadí hudební umělecké scény, a to tentokrát přímo opery - snad tomu tak nebylo pro ještě větší usnadnění práce s příběhem), a tedy při zanedbání hudební stránky příliš neosloví. Do děje jsem ovšem byl přece jenom vtažen o něco více než u Moulin Rouge. Beru v potaz, že hudba k muzikálu neodmyslitelně patří, proto nemohu zcela objektivně hodnotit a nečiním to, ale pouze komentuji pro podobné muzikální barbary jako jsem já, aby tak věděli co mohou (ne)očekávat :-)

Čekal jsem trochu větší vzájemné provázání mezi příběhy než "jen" spoustu větších či menších odkazů na opakování se historie a odkazy na reinkarnaci (podpořené stejnými herci v různých rolích jednotlivých příběhů - i když Weaving ztvárňující drsnou ošetřovatelku je nezapomenutelný). Také jsem čekal nějakou velkolepou (nebo alespoň trochu překvapivou) pointu. Ačkoliv se mi nedostalo ani jednoho z výše zmíněného, všechny příběhy jsem si skutečně užil. Dovedl bych si je bez problému představit jako samostatné filmy, jejich propojení do jednoho je bonusem. Vzhledem k různorodosti příběhů (vč. té žánrové) je nenásilnost propojení a opravdu slušná přehlednost až překvapující a zaslouží si patřičně ocenit. Třešničkou na dortu byla epizoda důchodců (vzdáleně evokující Reda), která příjemně uvolňovala vypjatou atmosféru ostatních příběhů. 85%

Možná, kdyby film točil jiný režisér a především hlavní roli ztvárnil někdo pro ni vhodnější, případně předlohu zpracoval jiný scénárista, pak by to byl.. no, vlastně... úplně jiný film a třeba by byl opravdu dobrý. Tento film ovšem hodnotím 50%

Lawless je pro mě jednou z nejlepších dobových gangsterek, co byly v posledních letech natočeny (někde na úrovni Amerického gangstera). Atmosféra, kterou film vytváří, je málem hmatatelná. Trochu jsem se bál toho, co předvede LaBeouf, ale mě překvapil. Ovšem ztvárnění postav drsně drsného drsňáka Howarda v podání Toma Hardyho a slizouna Guye Pearce bylo přímo nezapomenutelné. 8,5 z 10