smrt.ka

Velká očekávání nenaplněna. Nebylo to nudné, ale ani nijak zvlášť zábavné. Děj a způsob jeho sestavení ne nepředvídatelné, postavy poměrně schématické, snaživá Knightley překvapivě nepřesvědčivá, erotické scény naprosto neerotické, jiskra mezi Jungem a Spielrein veškerá žádná. Nechybělo strašně moc doutníků ani vídeňská kavárnička. Něco tak doktrosky sterilního bych od toho úchylnýho kreativního geniálního blázna Cronenberga nečekala. Nejzajímavější na tom všem byly (paradoxně - když jde o film) dialogy, ale protože se mluvilo hodně a mluvilo se rychle, tak mi z nich stejně nic nezbylo. Škoda, škoda. Téma snad zajímavé a snad i "šokující", ale výsledek nedostál ani jednomu. Třeba někdy...napodruhé to bude lepší. Třeba.

Bohužel jen lepší průměr. Bohužel, protože jde o Alici Nellis, ve kterou jsem po filmu Výlet, ale především po Tajnostech hrozně věřila a na její filmy se těším dlouho dopředu. Tohle jsem ovšem nějaké příliš svázané, organizované, bez lehkosti a i jisté potrhlosti, pro kterou mi připadala její tvorba dříve tak zajímavá. Plus to působí trochu divadelně (snad kvůli své předloze?) a někteří herci taky tak nějak divadelně hrají (Klepl, trochu se mi to zdálo i u Chýlkové). Nápad i určité situace jsou jistě zajímavé, ale všechny ty vycpávky (upoutávky na Eriččin televizní pořad, rozdělení do kapitol...) ten film hrozně strhly. Takže z Nellis je nakonec zřejmě zase jen část toho celku se jménem Český filmový šedivý průměr, nic víc, nic nad očekávání.

Dalí a nosorožci, Hemingway a krásná hysterka Zelda mě dostali, byli tak uvěřitelní a přece v tom nechyběl Allenův nadhled. Měla jsem po zhlédnutí toho filmu neuvěřitelně dobrou náladu. Skvělý nápad. Intelektuální vtipná pohádka(?) Jen ta Inez s rodiči mi tam moc neseděli, byli až příliš schématičtí a předvídatelní (a jak to dopadne s panem vševědoucím bylo taky poměrně hned zřejmé). Ale stejně - bylo to roztomilý a užila jsem si to. A to se mezi ortodoxní pařížofily zrovna nehlásím.

Těšila jsem se na ten film jak malý dítě, ale z celé LFŠ to pro mě bylo asi největší zklamání. Ten film rozhodně není špatný, vždyť tu máme na jednom místě nejlepšího současného českého kameramana, Javorskýho, song od Archive a docela dobrý scénář. Zároveň v té vší mlze nenucenosti příliš svítí ty momenty, ve kterých se po divákovi chce okatě něco cítit, některé dialogy jsou trochu křečovité, trochu přehnané (mladé postavy). A srovnávání se Slámou, který je holt v této vodě stará ryba, filmu taky moc nepřidají (pokud divák touží po satisfakci, něčem novém a Čtyři slunce se mu líbily). Každopádně jsem hrozně ráda, že byl Javorský oceněný, protože si to sakra zaslouží.

K tomuhle filmu dávám velký tučný otazník. K Sorokinovi dávám pět otazníků. Sešla jsem se se Sorokinem jen na divadle, ale zvláštním způsobem, ač šlo o jinou látku, jsem měla z tohoto filmu naprosto totožný divný tísnivý pocit jako z divadelního Ledu. Ten film je divnej jako nic na světě. Pořád mě ale nutí na něj myslet, což je rozhodně velké plus pro Zeldoviche, megaplus pro Sorokina, se kterým bych si ráda, ale nikoli střízlivá, někdy dala kafe. Terč budu muset vidět ještě jednou.

Animované dějiny světa ve dvou a půl hodinách. Citace z Fausta a dalších desítek jiných děl. Každá etapa malovaná ve svém vlastním stylu: vitráže i komiks. Pan režisér vyzval celý svět na souboj a nijak ho nešetří. Nebojí se vypodobnit krutost minulosti ani budoucnosti, a přece je zde prostor i pro humor, nadhled, trochu cynismu a dokonce i pro naději. Pokud jste čilí, filosoficky vyprahlí a taky trošku naštvaní, musíte si pustit Tragédii člověka. Děkujeme, pane Jankovicsi, že jste nám dal tenhle film, ač to stálo tolik sil.

Dost mizernej začátek (herecky i v dialozích), ale pak to dostalo drajv a herci byli skvělí. Oseňuji sázku na realismus a výběr netrdičního námětu i zpracování. Milé překvapení. Plakát je ale děsnej, to my moc neumíme...

Trochu komplikovaný to s tímhle filmem asi je. On je totiž podle mě vážně moc dobrý, akorát snese jen otevřené publikum, které ty první minuty trošku nudy přežije. Ale když člověk vydrží, pak ho film nepustí i dny potom, aspoň to je můj případ.

Rozhodně zajímavý experiment s rozhodně úžasným Phoenixem. S tím, že jde o jeho životní roli souhlasím. Druhá věc je, že se to dalo udělat i jinak. Neříkám líp, ale jinak. S takovým hercem, takovými hosty a takovým prostředím bych bývala vsadila spíš na delší záběry a scény, než na rychlý střih toho a toho, protože on se tu v podstatě opakuje jen ten jeden astejný motiv a namluví se tu toho až příliš a přece vlastně nic. Každopádně zajímavý a docela sympatický projekt.

Dokument, který provokuje velkým množstvím otázek. Dokument, který sleduje dvě výstřední osobnosti, které mě bavilo pozorovat. Dala bych si to ráda ještě jednou!