Tft

Rychlé uvedení do světa tohohle filmu, v kterém je povoleno mít pouze jedno dítě kvůli přelidnění planety je veškerá dystopická hloubka, kterou film nabídne. Zbytek je plný klišé akční a ukecané prázdnoty a má blíže spíš k filmům jako Hunger Games než Children of Men. To by samozřejmě zas tolik nevadilo, ale ona ani ta béčková zábavnost nefunguje, jak by měla, když se totiž film konečně rozjede, zabrzdí ho nějaká zbytečně rádoby hloubavá scéna. What Happened to Monday tak stojí na rozcestí a neví, jestli se vydat směrem akčního béčka nebo směrem hlubokého komentáře možné budoucnosti. Na začátku je sice nadhozen zajímavý nápad na film, který by se mohl nést ve stylu právě Children of Men, ale tyhle počáteční očekávání nikdy nenaplní. Noomi Rapace hraje sedm sester, které se vydávají za jednu osobu a vycházejí každá ven z bytu pouze v den, který je shodný s jejich jménem. Nečekaně každá ze sester je zaškatulkována dle klasických norem podobných snímků, takže jedna je nerd, druhá koketa, další bojovnice atd., jediná věc, která je tak doopravdy odděluje v nějakém širším smyslu je herecký výkon Noomi Rapace, která se opravdu snaží každou z nich hrát dostatečně jinak. Tommy Wirkola z toho asi nechtěl udělat úplně hloubavé drama o budoucnosti a to se samozřejmě dá s klidem pochopit, jenže on z toho nedokázal vykřesat ani to zábavné béčko, nakonec to tedy vypadá spíš jako dva filmy v jednom, které proti sobě bojují, namísto jednoho filmu s jasným cílem. 45%

Zářný příklad toho, že i velice talentovaná skvadra dokáže pod nátlakem studia zplodit naprostou ohavnost. Postavit totiž vedle sebe Let the Right One In a Snowmana, nikdy bych neřekl, že tyhle dva filmy natočil jeden člověk (a to není všechno, za kamerou, scénářem a ostatně i předlohou samotnou stojí velmi slušné talenty). Největší důvod proč tenhle film nefunguje je až nepochopitelně rozvětvený děj, který léta z jedné strany na druhou a přitom hlavní zápletka je naprosto triviální, jen ta všechna omáčka okolo toho v tom dělá naprostý bordel. Nemluvě o samotném finále, které je po tak zbytečně spletitém příběhu naprosto mimo mísu a člověk si až říká jestli tohle tvůrci myslí opravdu vážně. Knihy Jo Nesba se (tedy alespoň těch pár co jsem přečetl) vyznačují tím, že přijít na to kdo je vrah se dá celkem v pohodě, ale nejlepší zábava je ta cesta a ty pochyby, které provází váš odhad až do samotného konce knihy. Tady je to od poloviny filmu, kdy se Harry Hole a onen vrah náhodně setkají ve vlaku zcela jasné a hádat můžete možná tak to proč se Tomas Alfredson rozhodl snažit tak urputně diváka zmást směšně nepovedenými subploty. Michael Fassbender by asi nebyl tak hrozný výběr pro roli detektiva Holea, ale Snowman bere ty největší klišé z knihy a projektuje je skrze Harryho tak, že je místo výstředního detektiva alkoholika, který je sice nabubřelý, ale pro čtenáře zajímavý a svým způsobem i sympatický spíš detektivem naprosto otravným. Rebecca Ferguson by si taky zasloužila něco mnohem lepšího, protože její herecký výkon je asi to nejlepší co v tomhle filmu můžete najít. The Snowman je prostě naprostý propadák, Tomas Alfredson jakoby se snažil celou dobu hledat kouzlo Let the Right One In, ale ta mrazivá atmosféra prostě nemůže přijít na sílu, ta z toho musí tak nějak vyplynout. Ten tlak studia musel být naprosto šílený, jinak si to nedokážu vysvětlit. Když se vám u mysteriozní temné severské detektivky chce místo mrazení na zádech spát je prostě něco špatně. 33%

V době kdy světu vládne strach a xenofobie, podobně jako tomu bylo v šedesátých letech minulého století, v kterých se děj filmu odehrává, přichází Guillermo del Toro s další osobitou vizí jednoho romantického příběhu mezi němou ženou a podivným obojživelníkem. Kontroverzní zápletka, zahalená do staro-hollywoodského hábitu, které nechybí muzikálové číslo a spousta nádherných kulis až si člověk říká, jak to del Toro za těch 19,5 milionu dolarů dokázal natočit. Sally Hawkins v hlavní roli je naprosto skvělá, Guillermo del Toro jí to vážně neudělal lehký, nejen že musí znakovat a hrát tak především fyzicky, ale ještě musí navázat erotický vztah s podvodním mužem a toho všeho se zhostila naprosto s přehledem a spolu s předešlou Maudie se jedná o jeden z nejsilnějších, ne-li nejsilnější ženský herecký výkon roku. Michael Shannon jako vedoucí ochranky a také jako hlavní záporák je strašidelně krutý a znovu ukazuje, že tenhle typ rolí mu jde skvěle, potěší i Michael Stuhlbarg, který naštěstí není klišoidní zlý ruský tajný agent, ale opravdový člověk s mozkem. The Shape of Water i přes své podivné téma, v kterých si del Toro libuje, skrze své provedení a estetické podání, které hladí po duši nechá lehko diváka zapomenout na to, že se jedná o romantický příběh mezi dvě odlišnými tvory a prostě ukazuje lásku v pravém slova smyslu. To prolínání romantiky a krutosti del Torovi prostě jde a tenhle chlápek postupně zraje jako víno, ještě nás od něj čekají velký věci. Lev z Benátek zcela zasloužený, nedivil bych se kdyby cinklo i něco většího. 85%

Asi bych měl začít obligátním Harry Potter vtipem, ale už to prostě nemá to správný kouzlo... Dalo by se předpokládat, že příběh dle skutečné události, který stojí na souboji člověka s přírodou bude táhnou především ta část, kdy Radcliffe (Yossi) zůstane opravdu jen on sám proti jungli. Bohužel tomu tak není i přesto, že Radcliffe hraje co mu síly stačí, pomineme li ten jeho podivný přízvuk, který mu zrovna moc nevyšel. Film se v tomhle souboji o přežití totiž postupně ztrácí a i přesto, že z počátku funguje díky hororovým prvkům, do kterých se režisér McLean pouští, postupně se v tom začne trochu plácat a stejně jako hlavní postava v té jungli tak nějak bloudí. Jungle nejlépe funguje tak nějak v mezičase, kdy se skupina dobrodruhů ve čtyřčlenném složení vydává na výpravu a bojují nejen s přírodou, ale i mezi sebou. Následná absence psychického souboje mezi postavami, kdy se příběh omezí pouze na jednoho člověka ukazuje velké mezery ve scénáři, který je prostě slabý a ve své druhé polovině ho ani ta nadprůměrná režie nezachrání. Greg McLean spolu s Danielem Radcliffem i tak dokázali natočit slušný film, kterému by možná slušel i kratší runtime, který by zážitek zintenzivnil, je na tom totiž až moc vidět ta snaha zapůsobit na city diváka skrze názorné ukázky hrdinství a odhodlání. Pořádně rozněžnit diváka by podle mě tenhle příběh měl dokázat už jen sám o sobě bez zbytečných názorných ukázek. Někdy je prostě třeba ukázat méně, aby si z toho divák odnesl něco víc. 58%

Spojit fantasy prvky s lehce futuristickou vizí našeho světa je poměrně odvážný krok a už dopředu bylo jasné, že se David Ayer pořádně zapotí, aby mu z toho nevznikl guláš, v kterém bude od každého trochu, ale ničeho dostatek. Bohužel se právě tohle vyplnilo, Ayer se oficiálně zařadil na béčkovou kolej a do Bright přinesl víc spíš ze Suicide Squad než z End of Watch. Dějově velmi plochý film, což by se ještě dalo odpustit vzhledem k akčnosti, která je podávána v poměrně uspokojující míře, nicméně film nejvíc táhne dolů právě to, co ho mělo nejvíc oddělit od stáda. Fantasy mytologie, která film doprovází je klasické mambo jambo o ničem a nejzajímavější na ní je to co se ve filmu neukáže. Co mě osobně nejvíc vadilo, je to nejočividnější zaškatulkování ras do našeho světa, udělat z orců černošské gangstery a z elfů snoby by dokázalo vymyslet i pětileté dítě, těžko se pak tenhle film prodává vnímavějšímu publiku, když si sám podráží nohy. Will Smith pokračuje ve své ne zrovna povedené jízdě a hraje vlastně Deadshota v trochu jiném podání, Joel Edgerton se těžko hodnotí, ale jeho připosraný orc, který má příběhovou archu "během 117 minut from zero to hero" taky za moc nestojí. Jediná šance na úspěch Brightu tak zůstává podobně jako u Suicide Squad u make-up umělců, kteří odvedli výbornou práci. Netflix ovšem zveřejnil celkem uspokojivá čísla, takže dvojka se nám asi nevyhne, těžko ale říct jestli za ní bude stát znovu David Ayer. 42%

Konzervativním fanouškům filmu nastávají krušné časy, těm co nepraskla žilka v mozku z úspěchu Moonlightu minulý rok se dostává další výzvy v podobě Call Me by Your Name. Je tu však jedna důležitá věc, která by mohla přesvědčit i toho nejzatvrzelejšího odpůrce filmů s homosexuální tématikou. Luca Guadagnino šikovně tuhle erotickou zápletku schovává pod feelgood příběh o jednom pohodovém létě kdesi v Itálii. Daří se mu tak nenásilně divákům podsunout zápletku o romanci dvou hlavních postav bez toho, aby příliš tlačil na pilu. Film nijak zásadně neřeší otázky kolem homosexuality, netrestá hlavní postavy za to co cítí, prostě vykresluje jeden romantický příběh v romantickém prostředí a především díky tomu funguje, protože nechává na divákovi, aby postavil děj filmu do kontrastu s dnešní dobou. Nenuceně nechat diváka přemýšlet přitom co sleduje skvěle natočený, perfektně zahraný a především velmi pohodový film je cesta, která z Call Me by Your Name dělá mnohem hloubavější a rozmanitější film, než kdyby se pouze snažil násilnou cestou šokovat. Třešničkou na dortu je pak finále, které profituje ze všeho co se ve filmu odehrálo a Michael Stuhlbarg by měl dostat cenu za nejlepší monolog roku. 91%

Už dle Kogonadovi stránky/blogu je jasné, že filmovému řemeslu rozumí naprosto s přehledem. Columbus sice na první pohled může vyhlížet jako těžce artová indie hipsterská hříčka, ale když se na to člověk podívá opravdu důkladně, je jasný že je to spíš skvělá ukázka režisérského umění, což je vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu velmi slušný úspěch. Každý záběr je do detailu vyladěný, ať už se jedná o kulisy, herce nebo úhel kamery a je to celé skvělá ukázka modernismu jako uměleckého směru v kinematografii. Je z toho cítit láska Kogonady jak k filmu tak i k architektuře, která je velkou součástí celého děje snímku. John Cho a Haley Lu Richardson mají každý svůj problém, on přijel do Columbusu kvůli svému otci, který leží v nemocnici a ona je zde připoutaná kvůli své matce, kterou nechce opustit. I přes svůj věkový rozdíl si najdou společné téma, skrz které se dokážou sblížit. Haley Lu Richardson je tady naprosto skvělá a jsem rád, že se po ne moc výrazné roli v The Split a The Edge of Seventeen propracoval k tak skvělé roli, John Cho jí v roli naslouchače skvěle sekunduje. Columbus pomalu skrze chytré dialogy řeší několik otázek lidského života a celý se nese ve zvláštním tónu a musím uznat, že už nějakou dobu jsem neviděl film, který by se po pár dnech takhle usadil v mysli. Kogonada umí vyvolat zvláštní filmové kouzlo a opravdu se těším s čím dalším přijde. Jedno z velmi příjemných překvapení tohoto roku. Btw. velmi povedený soundtrack. 86%

Kathryn Bigelow bere téma policejního utlačování černochů v Detroitu nejprve hodně ze široka, aby ho pak postupně zúžila na jednu zásadní událost téhle temné části Americké historie. Úvod filmu připomíná spíš válečný film a vzhledem k posledním dvěma filmům Kathryn Bigelow se není čemu divit, často působí až dokumentárně a pokud divák nebyl před shlédnutím seznámen s touhle historickou událostí, snímek plní i svůj vzdělávací účel. Následně film přechází k představení boy bandu, pro který (tedy alespoň jeho hlavní hvězdu) bude následující noc osudnou. To co se totiž odehraje v Algiers Motelu se dá po filmové stránce přirovnat nejblíže k hororu a je to právě tady kde film nejvíc nabírá na síle. Celá tahle prostřední 45 minutovka je intenzivní zážitek plný napětí se skvělými hereckými výkony především od Willa Poultera a pokud jste ho do téhle doby nesnášeli, věřte že po tomhle filmu budete (skvělá herecká práce, Poulter používá ten svůj nesympatickej obličej naplno a člověk by mu dal nejradši pěstí). John Boyega také skvělý jako muž na hranici dvou soupeřících táborů a v neposlední řadě Algee Smith, jehož výkon po posledním záběru filmu prostě nejde neocenit. Detroit občas sice trochu moc tlačí na pilu a dělá věci trochu moc na oko, ale vzhledem k tématu, které rozebírá to neberu za až tak velký hřích. Kathryn Bigelow natočila film o těžké nespravedlnosti světa a tohle je příběh, který si to určitě zaslouží. 80%

V době kdy starý pušky jako Tarantino a Nolan zbrojí proti Netflixu se Fincher staví na druhou stranu barikády a i přesto, že jsem velkým zastáncem kina, tohle je konečně ten seriál, který mě přesvědčil, že i doma u televize můžu mít naprosto pohlcující podívanou se vším všudy. Když se nad tím člověk zamyslí je to pro Finchera logický krok, dostane peníze, naprostou tvůrčí volnost a vzhledem k jeho akceptování digitálu a moderních technologií celkově - Netflix byla jasná volba, obzvlášť potom co si to celé osahal s House of Cards. Nejdřív musím ocenit technickou stránku seriálu, protože ve 4k s podporou HDR Mindhunter vypadá naprosto famózně a člověk si vážně připadá, že sleduje něco výjimečného. Zodiac je podle mě Fincherův nejlepší film a když jsem se dozvěděl, že se pouští do seriálu o tématice sériových vrahů, jen blázen by se nemohl těšit. Ta Fincherovsky chladná a precizní režie k tomuhle tématu prostě sedí a Mindhuner to celé posouvá ještě o stupeň výše. Fincher má na všechno víc času a využívá ho do poslední minuty, snad až na první půlku první epizody nemá první série hluché místo, taktéž zvolil skvělé režisérské hosty, kteří vnášejí něco svého, ale drží cestu, kterou Fincher nastavil. Takhle chytře a poutavě napsaný dialogy spojený s jejich režií, která by se měla ukazovat ve filmových školách jako příklad toho jak natočit perfektní rozhovory mezi dvěma a více postavami a herecké výkony, které jsou do posledního puntíku perfektní, to všechno z Mindhuntera dělá seriálovou extra třídu. Výslechy a rozhovory s vrahy jsou tak skvělé, že jsem hltal každé slovo a jen těžko se nepouští další epizoda, když už člověk vážně potřebuje jít spát. Jonathan Groff je do hlavní role skvělá volba, má takovej ten otravně příjemnej ksicht, dokáže skvěle vystihnout charakter svojí postavy a na konci i přesto, že jeho postava není zrovna nejdokonalejší lidská bytost, si ho musí divák oblíbit. Ve spojení s nabručeným a rázným detektivem ze staré školy Holtem McCallanym tvoří nejlepší detektivní dvojici od dob první série True Detectiva. Doplňuje je skvělá Anna Torv, která přináší potřebný nadhled a je takovou třešničkou na dortu celého seriálu. Na konci to působí jako by divák s postavami opravdu ušel kus cesty, což je úcty hodný výsledek. Inteligentní, skvěle natočený seriál, který dokumentuje poutavé téma založené na skutečných událostech o vytváření profilů sériových vrahů. V čem však Mindhunter exceluje je vyobrazení toho, jaký vliv měla práce těchto lidí na jejich soukromé životy. Jsem velice zvědav na druhou sérii, která byla šikovně vyteasována, bez toho aby první série nepůsobila uzavřeně. 92%

Jediný větší problém, který mám s Mudbound je vypravěčský doprovod každého přechodu mezi příběhovými linkami postav. Ostatní aspekty filmu tohle ale s přehledem zastíní a rozhodně je i horší cesta jak se postavit k vyprávění životního příběhu postav. Netflix sází na jistotu a do soškové sezony se pouští s tématem, které šance na úspěch značně zvedá. Už tady ale byli i tací, kteří pohořeli viz. minulý rok The Birth of a Nation, které upadlo v zapomnění a o úplné jistotě se tak hovořit nedá. Mudbound má tu výhodu, že je opravdu kvalitní snímek a to především po řemeslné stránce. Ve 4k to vypadá naprosto senzačně a to bláto, které doprovází celý film, vypadá jako by si na něj člověk mohl vážně sáhnout. Film je to občas tak špinavý, že by si člověk nejradši šel dát sprchu. Dee Rees do toho dala srdce a je to z toho opravdu cítit. Kéž by to byla předzvěst toho, že se v budoucnu dočkáme větší rozmanitosti na poli režisérů, protože tenhle snímek je jasným důkazem toho,že touhle uzavřeností si Hollywood škodí jen sám sobě. První akt filmu je sice poměrně zdráhavý a chvíli trvá než si najde tu správnou cestu, ale když se na ní dostane a především pak v druhé půlce je na to radost pohledět. Garrett Hedlund, Carey Mulligan, Jason Clarke, Jonathan Banks, Jason Mitchell, Mary J. Blige, Rob Morgan, všichni do jednoho podávají strhující herecké výkony, především pak dvojice Jason Mitchell a Garrett Hedlund jejich dějová linka přátelství, která vede ke zdrcujícímu závěru je zatraceně vydařená a alespoň ta nominace by jim rozhodně slušela. Jonathan Banks je opravdový démon a castingově zařazen na jedničku, dlouho jsem necítil takový odpor k některé z filmových postav. Mudbound ukazuje druhou světovou válku z pohledu Afroameričanů, kteří bojovali za vlast, která je nakonec odmítala, má tak i ze vzdělávacího hlediska velkou hodnotu. Pokud se Netflix i na dále bude pouštět do těchto odvážných produkcí a bude dávat šance mladým a odlišným režisérům, kteří by jinde jen těžko uspěli, rozhodně se o moje předplatné bát nemusí. 91%