Dupac

Vymazlené do posledního detailu. Ale co naplat, Spielberg to točil pro velké plátno a ve 3D. Na menší ploše mínus jedna dé se kouzlo trochu ztrácí a kadence průletů a kamerových jízd už místy trochu unavuje. Pátou hvězdu si nechám pro případ, že bych měl možnost vidět v originále.

Scénář je dost naivní, stejně jako u všech filmů Briana De Palmy z přelomu 70. a 80. let. Musel jsem hodně přimhouřit oko, abych tu spikleneckou historku sahající až do nejvyšších pater americké politiky bral vážně. Čtvrtou hvězdu tak zachraňuje hlavně vynalézavá režie a atmosféra paranoie a fízlování v zašlých analogických časech. 75 %

Nostalgie po vykreslení atmosféry předválečné galerky je tak silná, že bych ani nehádal tenhle rok premiéry (což, jak jsem zjistil, je dáno okolnostmi vzniku filmu). Na rok 1946 s válečnými zážitky v živé paměti (upomínají na ně snad jen rozkopané ulice v nemnoha scénách z exteriérů) poměrně naivní - rodokapsová zápletka a bodrý dozor nad všemi polepšenými hříšníky v podání Marvana byly později přece jen mnohem lépe vytěžené v podobně stavěných Hříšných lidech města pražského.

Některé vtípky (a celá úvodní sekvence soutěže Čuníků) jsou svojí primitivností odzbrojující, ale většina stopáže je jen přepáleným reliktem osmdesátek. 50 %

Poslední čtvrtina, která úplně opouští knižní předlohu, aby obrousila veškeré hrany a křečovitě dosluníčkovala ke spravedlivému a Hollywoodem akceptovatelnému hepáči pro všechny, mě po té první nadějné a zábavné hodince dost zpražila a v mých očích srazila film na zaměnitelný romkom.

Sociální drama, jak má být - totiž, že se v něm iritujícím způsobem chovají úplně všichni. V Karlových Varech po několikerém marném vystání fronty na lístky a náhodném sukcesu ve třicetistupňovém vedru by to možná bylo za čtyři *, takhle v telce ale Fish Tank zůstává středně zajímavým a vykalkulovaným výletem do říše spodiny a mezilidské ignorance.

Naprosto neutrální film, vizuálně načančaný střední hollywoodský proud 90. let 20. století. Ke čtvrté hvězdičce mi v něm chybí aspoň jeden neotřelý režisérský nápad (co by s některými scénami dokázal takový Ang Lee!) nebo zvrat v ději, který bych nečekal dlouho dopředu.

Na rozdíl od dobových ohlasů nemám pocit, že by Stone Bushe nějak šetřil. Bush Jr. je v jeho podání naivní, velkohubý, myšlenkově neukotvený náfuka, který postrádá jakoukoli empatii k lidem v okolí i k situaci ve světě. To se na jedné straně projevuje jeho zoufalou snahou vymanit se z vlivu Bushe staršího a překročit jeho stín, na druhé straně jeho selháváním coby strážce světového míru toužícího posichrovat Američanům strategické zásoby ropy na blízkém Východě. Zajímavé je, jak Stone akcentuje Brushův setrvale lehkovážný vztah ke vzdělání a erudici v klíčových otázkách řízení země (obrana i už zmíněná zahraniční politika). Tím, jak Bush v klíčových momentech prezidentského působení upíná svojí pozornost hlavně na fotbal (namísto elementární snahy o hlubší proniknutí do problému), je demonstrována jeho nezodpovědnost i to, jak moc je při klíčových rozhodnutích odkázan na (laickou) intuici, politický marketing a mocensko-politické hry poradců a podřízených. Není pochyb o tom, že vylhaná záminka nešťastné vojenské intervence v Iráku byla pro Stonea jedním z hlavních impulsů k natočení látky. A nejen to, slouží mu k tomu, aby podpořil svůj mírně již zfanatizovaný pohled na Ameriku jako na nezodpovědného rozesírače světového pořádku, která se namísto nápravy chyb minulých (financování teroristů z Talibanu) pouští do chyb dalších (destabilizace Iráku bez koncepce poválečného uspořádání země). Obraz muže, který rychleji mluvil a jednal, než myslel, a který riskoval životy ostatních z pohodlné židle své kanceláře, je i přes všechny výhrady k tomuhle mírně rozvleklému a manipulativnímu portrétu místo, které G. W. Bush podle mě v amerických dějinách zaujímá. I proto považuji "W" za nejlepšího novodobého Stonea. 75 %

Všichni Češi (s jedinou opravdovou výjimkou hajného Březiny v podání Karla Rodena, jak jinak, případně mladé paní Habermannové) jsou zobrazeni jako zrádci nebo kolaboranti, což byl předpokládám autorský záměr, nad který se dokážu povznést. Co ale přejít nedokážu, je bezpočet WTF momentů a nedůsledností ve zpracování (Za všechny - Sturmbannführer mluví na české obyvatele zásadně německy a nutí k tomu ostatní, ale s Habermannem - Němcem - o samotě mluví česky s německým přízvukem. To mj. umožní staré Maškové vyslechnout klíčovou informaci o úkolu, který Habermann od esesáka dostane. V ději se s tím ale dál nijak nepracuje). Taky způsob odhalování klíčových zápletek a tajemství (Mašek) je hodně zkratkovitý, což spolu s okatými postsynchrony dotváří dojem lepšího televizního filmu. 60 %

Pro mě spíš zajímavý pohled na raný rozháraný talent Pedra Almodóvara, než plnohodnotný film, který bych měl potřebu si zopakovat.