Dupac

Z dnešního pohledu to může působit lehce neuvěřitelně, ale i Oliver Stone dokázal obohatit svého času určující pramen poznání - cyklus Americké nezávislé léto na ČT 2. U-Turn můžeme brát jako béčkově přepálenou scénáristickou i stylistickou hříčku (geniální práce Roberta Richardsona) nebo jako podobenství o pomstě původních obyvatel Arizony bílým Američanům bez páteře a s temnou minulostí. Ten typ, který ztělesňuje Sean Penn. Já v něm dokážu najít obojí. Samozřejmě se nabízí ještě třetí výklad - že mělo jít o pohled do prohnilé duše začínající JLo (ale kdo to tehdy mohl tušit, že). Ve výbavě se skvěle namaskovaným Billy Bobem i Jonem Voightem, nádhernými přírodními scenériemi, zajímavou střihovou skladbou a skvělým soundtrackem U-Turn pořád válcuje všechno, co od té doby Stone natočil.

U Christophera Abbotta to ze začátku vypadá na laktační psychózu, následně na nedostatek herecké erudice, načež se ve finále dozvíme, že za jeho nepochopitelným chováním bude zřejmě jisté jinošské trauma. Piercing postrádá osobitost, kterou umí do filmů dostat třeba Lynch, S/M praktiky mají daleko do tělesnosti tak, jak ji umí podat Cronenberg. Největší deviza je sexy/nesexy Mia Waskikowska, která do toho v klíčové scéně s piercingem taky nejde naplno a záběry a střih jsou poměrně okatě udělány tak, aby dekolt mohla rozepnout dublérka. Těžko říct, jestli z mladého pana režiséra něco bude. 50 %

Film odtažitý a neproniknutelný stejně jako jeho přihrbený hlavní protagonista. Sorrentino je bezesporu mimořádný režisér. Musí to být těžké břemeno, ovládnout ten svůj um a nestavět ho do centra pozornosti skoro v každém záběru. Nezřídka se to vybalancovat nepodaří a v těch momentech se režisér přetahuje o pozornost s Toni Servillem, zcela pohlceným svojí postavou a její samotou uprostřed davu lidí. Jemu by měl za normálních okolností patřit celý film. Proto také nejlíp funguje tehdy, když je jeho středobodem právě hlavní herecká hvězda. Na rozdíl od všech českých pokusů tematizujících vzestup a politický pád, které si vybavuji, není Božský kladnou ani zápornou postavou. Je podaný jako produkt (a logický důsledek) svojí doby a způsobu, jakým se dělá vrcholná politika. Toho, že každá moc má svoji obrácenou stranu, v tomhle případě hlavně mafii, která je výtahem na cestu vzhůru, stejně tak jako na počátku cesty do zapomnění. Vlastně je s podivem, jak může být takhle chladný film místy tolik strhující.

Scénář motá kvantovou fyziku, základy HTML programování a Hromnice, ale Jonesovi se kupodivu daří zaujmout a udržet pozornost od začátku do konce. Ke cti Source Code slouží, že záchrana světa přichází dřív než pochybnosti..

Rozpolcená objetí.. Almodovar zde vybudoval místy až lynchovsky mystickou atmosféru. Paralela s Lynchem je i ve schopnosti pro kameru maximálně vytěžit sexepíl hlavní ženské hrdinky - tentokrát až obsesivně fotogenickou Penelope. Řemen ale pokaždé povážlivě povolí, když Objetí sklouznou do melodramatické telenovely, "odhalení" otcovství sličného Diega je pak vyložené WTF - copak přicházel v úvahu jako majitel genofondu vůbec někdo jiný? Slabší 4.

Michael J. Fox byl nepochybně skvělý herec, což dokazuje i tady, ale ruku na srdce, těžko si už v té době představit vhodnějšího adepta pro modrou knížku. Nejemotivnější film z Vietnamu, podpořený mistrovskou režií Briana De Palmy. Poselství filmu v dnešní době bohužel aktuálnější než kdy dřív.

Billy Bob v roztomilé kreaci retardovaného Karla, hereckým rejstříkem rozkročený někde mezi Borisem Karloffem a pozdním Miroslavem Táborským. Dějově ale chudší a předvídatelné - vyústění je vlastně jediné možné od samého počátku. Sling Blade zůstává filmem, kterému bylo shůry dáno jenom v jedné (herecké) kategorii. Silné ***

Autorovi předlohy Johnu Grishamovi vybudoval celkem trefný pomníček Houellebecq v Platformě. Vyvolávače deště jsem nečetl, ale vsadil bych se, že z "té sračky" (stejně jako v případě Firmy) "nemravně čišel budoucí scénář". Jde o přesně ten typ amerického bestselleru, kdy od samého začátku nepřipadá v úvahu, že by hrdina, zde mladý právník v podání Matta Damona, na konci prohrál. I když se zloduši zastupující mocnou zdravotní pojišťovnu můžou přetrhnout. Nechci nijak snižovat starosvětskou poctivost, s jakou je to natočené, ale člověk si s odstupem času znovu uvědomí, že ze všech těch hrdinů Nového Hollywoodu (Spielberg, Scorsese a tahle parta) zestárnul Coppola nejdřív a nejvíc. 70%

Z poetiky mafiánských klasik vzývané v jedničce nezbylo zhola nic, chemie s Crystalem se vrátilo poskrovnu. Zato přibylo "dirty-grandpa" humoru z přesně toho typu filmů, ze kterého se de Nirovi pořádně nepodařilo vybřednout dodneška. Když už ve scénáři Vittimu koule nechali, aby se měl za co chytat, byla chyba je brát tomu zbytku.

Z komedií, ve kterých de Niro vybírá herecké dividendy za svoji mafiánskou minulost, je pro mě Analyze this absolutní vrchol. Rodiny bossů spojuje mírná parodická nadsázka, funguje chemie s Crystalem i neskrývaná pocta podstatně významnějším zářezům do historie kinematografie. Dodnes milé.