charlie_ando

Podle románu "Oil" od spisovatele Uptona Sinclaira, si svébytný tvůrce Paul Thomas Anderson napsal scénář a zrežíroval působivý film. Těžařská odysea umíněného osamělého muže Daniela Plainviewa (přesvědčivý Daniel Day-Lewis), bojujícího s protivenstvím tvrdého života, těžkým zraněním syna, nevlastním bratrem a s fanatickým samozvaným knězem církve Třetího zjevení Sundayem (Paul Dano). Až epicky silný příběh a nadstandardní herecké výkony dávají vzniknout hutné podívané, kde jen přehnaná délka možná trochu ubírá na celkovém výrazném dojmu. Hudební doprovod od Jonnyho Greenwooda výrazně podporuje budování atmosféry. Dramatický příběh o černém zlatu, víře v boha a nezdolné vůli.

Konverzační komorní drama, které si zdařile pohrává s divákovou představivostí, ale padá dolů s přehnanou délkou. Mnoho povyku pro nic, jako vážně se kolem tohoto filmu udělalo tolik humbuku a přitom jsem při jeho sledovaní nehnul ani brvou. Samozřejmě herecké výkony jsou nadstandardní, tak nehrají to žádná béčka. Z výtvarné pojetí je cítit poctivá práce a snaha si pohrát se sebemenší detailem, přitom má film kouzlo všudypřítomné všednosti. To jsou pro mě dvě zásadní pozitiva, ale pak mi režisér Alejandro G. Iñárritu nic nabídl ani hrstku emocí. V atraktivním kabátu z lesklých peříček se skrývá laciný příběh o stárnoucím herci, který se snaží na stará kolena něco dokázat a během svého velkého tvůrčího počinu se dostává do střetu se svým druhým já a vlastně celým svým okolím.

Dark Shadows je velká nuda zabalená do drahého barevného balícího papíru. Jediné plusové body pro mě film sbírá díky svému ženskému obsazení, včele se sladkou a pošahanou čarodějkou Angelikou v podání Evičky Greenové a samozřejmě nemůžu zapomenout ani na Alici Cooper. Námět určitě není špatný, souboj prokletého rodu Collinsových v čele s hlavu rodiny upírem Barnabášem v podání zdařile zamaskovaného Johnny Deppa proti šarmantní čarodějnici, ale vše se rozpadá díky slaboučkému scénáři. Na celém filmu jsou asi nejpovedenější zdařilé kulisy 70. let, které mu propůjčují autentický retro nádech. Díky tomu, že příběh je zahlcen množstvím vcelku zajímavých postav, většině z nich se nedostane prostor předvést a rozbalit své kouzlo. Celkově většině hereckých výkonů schází trocha nadšení a přirozené živelnosti. Dle mého názoru by filmu prospěl razantnější střih a dramatičtější tempo vyprávění. Tim Burton svůj film utopil na dně hrnce s nedochucenou rybí polévkou.

Příchozí jsou filmovým mistrovským kouskem, který mě odzbrojil svou intenzitou a zanechal ve mě hluboký zážitek. Filmovým tvůrcům se podařilo vytvořit originální dílo, kde dosáhli souznění obrazu a zvuku v jeden fungující celek. Režisér Denis Villeneuve nám předkládá inteligentní a vizuálně podmanivé dílo, o kterém se nebojím říct, že se může stát klasikou ve sci-fi žánru. Hned první scénou, jak je u něj zvykem, zamrazí diváka a snaží se ho v průběhu celého filmu udržet v příjemném neklidu, co přinese další scéna. Inspiraci scénárista Eric Heisserer čerpal od mistrů oboru Stevena Spielberga a Christophera Nolena, dokázal jednotlivé blyštivé střípky poskládat do oslnivého drahokamu. Forest Whitaker jako plukovník Weber a Jeremy Rener jako vědec Ian Donnelly důstojně sekundují Amy Adams, která si skrz roli geniální lingvistky Louisy Banks bere přirozeným hereckým projevem většinu prostoru pro sebe. Kamera Bradforda Younga zvládá jak velké celky, které mají diváka ohromit, tak ale dokáže vykouzlit citlivé až snové záběry mající kouzlo. Z kina jsem odcházel plný dojmů a hlavu měl plnou otázek a myšlenek, protože z tohohle filmu čiší osudovost každým coulem.

Válečný Irák roku 2004, půlmilionové posvátné šíitské město Karbalá je jako sud prachu těsně před explozí. Režisér a scénárista v jedné osobě Krzysztof Lukaszewicz nám servíruje bez příkras dramatický válečný příběh polských vojáků, z kterého je silně cítit inspirace Scottovým Černým jestřábem. V hlavních rolích jsou muži z průzkumné roty 17. mechanizované brigády pod velením uzavřeného kapitána Kalického (Bartlomiej Topa), ostříleného veterána mnoha akcí. Do akce skočíme rovnýma nohama během přesunu nováčků z letiště na základu. Konvoj lehkých terénních automobilů je ze zálohy přepaden iráckými povstalci a mladý nezkušený zdravotník vojín Kamil Grad (Antoni Królikowski) pod nepřátelskou palbou selže a zraněný voják bez ošetření podlehne svým zraněním. Za zbabělost před nepřítelem je dán do hlášení a hrozí mu vojenský soud. Ve stejné době odhalí americká rozvědka informace o připravovaném útoku na Karbalskou radnici jako symbolu nové vlády, která je současně i vězením pro odpůrce nových pořádků. Skupina polských a bulharských vojáků ji má udržet proti přesile, tak zní rozkaz koaličního velení. Napětí ve městě dramaticky stoupá a první obětí výbuchu násilí se stane, polský konvoj směřující ven z města na pouštní základnu, jenž je v nepřehledné městské aglomeraci izolován a rozprášen. S temnotou noci přihází útok na radnici, který se podaří obráncům odrazit beze ztrát. Posádka uvnitř budovy je však odříznuta od vnějšího světa. Radiové spojení se základnou je rušeno a obránci vědí, že jsou v tom sami. Město ovládají fanatici z milic duchovního Muqtada al-Sadry a pro dosažení svých cílů se neštítí použít jakékoli prostředky. Skrze lehce odtažitou formu vyprávění si divák musí najít svou vlastní cestu do uzavřeného nebezpečného světa polských vojáků, kteří jen neochotně a jen občas odhalí střípek ze svého vnitřního světa. Nápaditá dalo by se říci až dokumentárně "neposedná" kamera Arkadiusze Tomiaka zdařile využívá pro ještě větší autenticitu lehce žlutý filtr, úspěšně tak navozuje pocit jako kdyby se děj filmu odehrával na dosah ruky. Možná je moje celkové hodnocení ovlivněno tím, že mám slabost pro polský film a dané téma mě opravdu zaujalo, ale nelze jinak než pochválit tvůrce za komorní ztvárnění několika dramatických dní, které napsaly novou kapitolu polské vojenské historie.

Je libo houbičky, protože tady si je někdo ve větším množství zobl, jinak by tento halucinogenní snový film nemohl asi ani vzniknout. Z těžké intoxikace bujnou fantazií podezírám debutujícího režiséra Štěpána Altrichtera. Hlavní postava Herr Ingenieur Julius Schmitke je kapacita přes větrné elektrárny, přežívá svůj šedivý život den za dnem a hraje ho výtečný Peter Kurth. Firma ho vyšle do českého pohraničí opravit beznadějně zastaralou větrnou elektrárnu a společnost mu dělá velký "dříč" Thomas Gruber. Nesourodá dvojice se vydá do magické ztracené země Sudety, kde dávají lišky dobrou noc a zabloudí i GPS navigace. Ospalá díra Chřmelava se zaplivanou stylovou čtyřkou "U Bobra", kde úřaduje místní Bürgermeister je zalidněna spoustou zvláštních figurek a společně s tajuplnými Krušnými horami jsou dokonalé kulisy pro tenhle příběh ne příběh. Rozbitá vrtule klade Smitkemu tuhý odpor a to se mu ještě neznámo kam ztratil kolega. Vyprávění o hledání sebe sama uprostřed mlžných hvozdů, které ztratili svojí minulost a hledají svojí přítomnost. Děj ospale plyne kupředu, hýčká si diváka skvělou citlivou kamerou Cristiana Pirjola, kterou doplňuje výtečný soundtrack Johannese Repky, nenápadně buduje hutnou atmosféru, jenž dokáže být místy až mrazivá. Černo černá mysteriózní podívaná, po které zůstane vtíravá otázka: "Co to jako bylo?"

Vykolejená mě sice úplně nevykolejila, ale na druhou stranu jsem dostal to, co jsem od nového filmu Judda Apatowa očekával. Přisprostlou politicky nekorektní komedii, která se občas nebojí zabrnkat na vážnější strunu, ale zároveň dokáže být chytrá i citlivá, ale jen v mezích možností svých tvůrců. Amy je emancipovaná mladá žena a k tomu patří i to, že kouří jak fabrika vše od nikotinu až po trávu, chlastá jak Dán a chlapy prohání bez předsudků. Má však svoje přesná vnitřní pravidla, aby se nemusela citově vázat, těžce jí totiž v mládí poznamenal rozchod jejich rodičů. Práce reportérky pro pánský časopis ji navede na mušku nadaného a ostýchavého doktora Aarona (Bill Hader), který je velké zvíře ve sportovní medicíně. Dva tak naprosto rozdílní lidé jsou k sobě silně přitahováni a co začalo jako nevinná pracovní schůzka se vyvine ve vztah zodpovědného muže a nedospělé ženy. Na této jednoduché zápletce je celý dvouhodinový film postavený. Scénář si přímo na tělo napsala sama představitelka hlavní role v naších luzích a hájích téměř neznámá americká komička Amy Schumer a je to spíš slet méně či více komických scének, kde vládne upřímnost až na kost. Amy prakticky nesleze z plátna a bourá vše svojí živelností a přirozenou improvizací, ale nebojí se ani odhalit svoje citlivější stránky vůči mladší sestře a vážně nemocnému otci. Její New York je zalidněn spoustou svérázných figurek, z kterých výrazně vyčnívá její afektovaná šéfová Dianna (Tilda Swinton) a spousta známých osobností si zde střihla malé role či úsměvná kamea. Překvapivě chytrá "romantická" jednohubka, která se snaží být netradičně tradiční a zvlášť je to vidět na povedeném závěru.

Jeden ze slabších pixarovských kraťasů. Originální a zajímavý námět ocení obzvlášť nadšenci do geologie, ale mě dost otravovalo to zpívání.

Jay (Jason Mewes) a mlčelivý Bob (Kevin Smith) s překvapením zjišťují, že existuje internet. Díky svému novému přelomovému objevu se dozví o natáčení filmu o nich samých a díky negativním komentářům v diskuzi se rozhodnou jednat. Dvojice vypečených kamarádů se vydá na adrenalínovou cestu stopem do Hollywoodských studií, aby zastavili natáčeni a neměli tak pošramocenou pověst. Z New Jersey do města andělů je, ale čeká dlouhá a dramatická jízda plná zvratů a překvapení, kdy se ze dvou flákačů stávají nevědomky ekoteroristé a jejich ztřeštěné putování vrcholí v bláznivém finále v ateliérech Miramxu. Jako vždy vede muž mnoha profesí a talentů Kevin Smith na placu luxusní partičku herců, z kterých sálá dobrá nálada a jeho vlastnoruční scénář jim vkládá do úst spoustu politicky nekorektních a vtipných replik. Praštěná jednohubka plná pop kulturních odkazů a narážek, která vyvolá potutelný úsměv.

Začínám mít velmi silnou slabost pro polský film. Režisér Lukasz Palkowski společně se scénáristou Krzysztofem Rakem nám vyprávějí skutečný příběh polského kardiochirurga Zbigniewa Religa, který se nebál jít odvážně proti proudu. Děj filmu se zaměřuje na relativně krátké, ale za to hektické období jeho života mezi roky 1983 až 1986. Cílevědomý lékař v podání přesvědčivě hrajícího Tomasze Kota musí bojovat se staršími konzervativními kolegy, zkostnatělým stranickým systémem a především se všudypřítomnou silnou vírou, která je hluboko v srdcích, což asi může být pro českého diváka úsměvné, ale pro silně religiózní Polsko to muselo být velmi citlivé téma. Vzhledem k tomu, že Varšava zůstává k jeho snahám o transplantaci srdce slepá a hluchá, chytne se nabízené příležitosti a stane se šéfem v nové klinice ve slezském hornickém městě Zabrze. Nemocnice však ještě úplně nestojí a tak musí se svým mladým týmem přidat ruku k dílu a zahraniční valuty na nákup drahých přístrojů doslova vydupat z ničeho navzdory všem. Přes filtr všudypřítomného cigaretového dýmu jsme svědky životního dramatu neobyčejného člověka, který vedl zarputilý boj nejen s nemocemi srdce, ale i s lidskou omezeností. Vážné neúspěchy ho doženou až na okraj propasti, kdy vnímá svět skrze dno lahve od vodky. Film dokáže zručně pracovat, jak se silnými emocemi tak i s černým humorem, který zdařile balancuje na ostré čepeli skalpelu a přitom drží velmi slušné tempo vyprávění. Povedený instrumentální soundtrack od Bartosze Chajdeckiho je doplněn velmi vkusným výběrem energických písniček. Působivý film o strhující cestě za velkými skutky, ale i o získání pokory.