Narciska

Čekala jsem více komedie. Vtipy tam byly, ale člověk by se více smál, kdyby to nebylo tolik mrazivé... Nejvíce se mi ovšem překvapivě líbil hlavní (a psychopatický) boss a stoupenec zdravého životního stylu v jedné osobě. Co to o mě asi vypovídá? Pak taky způsob, kterým film boří klišé...

Už dlouho kritizuji klesající úroveň dialogů. Tak blbé dialogy jsem však už dlouho neslyšela - prázdná slova, žádná moudra (byť snaha o ně veliká), slova na hony vzdálená realitě. Herci? Jen loutky v rukou špatných scénáristů a režiséra, oběti mizerné kamery. Postavy? Škoda mluvit, vedlejší postavy jen podnosy pro ústřední dvojici, schématické k tomu, jednající tak, jak bylo zrovna potřeba. Prvoplánové, trapné, patetické, nepřirozené, od začátku do konce.

Miluji Shakespeara. Rytmus jeho slov, genialitu jeho zápletek, slzy i smích, na které v nás rovným dílem působí, romantiku jeho slov, jejich rým. Krása jeho angličtiny však způsobila, že jako člověk odkojený současnou americkou angličtinou (jaký to propastný rozdíl a škoda k tomu!), ani s anglickými titulky nemohu si odnášet to, co by si hra zasloužila a tak od sledování upouštím a dávám přednost rozhlasové hře…

Kdy se mi ještě poštěstí vidět film z Burkiny Faso? Pro tichou podporu tamní kinematografie hodnotím shovívavě. Rodová čest je zajímavé a silné téma, také se mi velmi líbila optika které postavy byla nakonec převažující, překvapivé zvraty film přinesl, krásná panoramata přírody též. Co bylo minusem, je zkratkovitost, to, co říkali jednotliví strůjci příběhu vyznívalo prázdně a splývalo v jediný monolog, který byl větu po větě přesným opisem dějové linie ze scénáře a většinou ničím víc... P. S. Ani bych neřekla, že to není film z dnešní doby, stačí vygooglit hl. město Ougadougou a rázem víte, že sledujete příběh z jedné z nejchudších zemí světa :(

Když je za tím silný příběh a dobře napsaná předloha, málokdy filmové ztvárnění špatně dopadne. Proto si dovolím být kritičtější více než si film zaslouží. Vnímala jsem silnou nevyváženost ve výběru postav a toho, jak nám byly podány (někdo byl hrdina, někdo oběť a někdo jen karikatura - odpovídá to skutečnosti?). Konkrétně ztvárnění ústřední dvojice, kde Richard Burton měl šarm a charakter tak silný, že proti němu John Speke nutně vypadal jako jen málo sympatický slaboch, bohužel dosti narušovala vnímání obou jako rovného s rovným, ale možná je za tím jen má vlastní povrchnost. Měl to být příběh o přátelství a největších pokladech lidského ducha, naturalismus podle mě působil silněji a tedy na úkor hodnot duchovních. Na rozdíl od jiných filmů tohoto druhu však přinesl etnologický pohled a velmi si cením myšlenky, že i "barbarské" národy si zaslouží naši pozornost, i když zase, většinou byli představitelé kmenů buď krvelační nebo vytvořili tak bizarní pospolitost, že si sympatie příliš nezískávali. Mohl to vynahradit uprchý otrok M. v podání skvělého Delroye Linda a jeho přátelství s Burtonem, nedostali však tolik prostoru, kolik bych si přála. Burtonova neochvějná touha přinést rovnováhu tam, kde si bílý muž osobuje právo takřka na všechno, a vrátit původním obyvatelům ztracenou důstojnost a rovnoprávnost však stojí za to. Stejně jako láska mezi ním a jeho vyvolenou a určitě i vyústění již zmiňovaného přátelství Speka a Burtona.

Je to napsané tak, že s nimi sympatizujete. Asi proto, že sledují cíl většiny z nás. Najít nejvyšší naplnění, najít ideálního partnera, býti vyvoleným. Oni dva to však dosahují bezohledným způsobem - kradou, loupí, zabíjejí, jde jim jen o sebe navzájem. Má smysl láska, která opomíjí druhé? Může taková láska skončit šťastně? K odpovědím budete provázeni nevšední cestou, uvidíte věci, jež vámi pohnou a zatoužíte po nich též, zažijete zvraty, jež nečekáte. Co však zůstane až to celé skončí? Zákon karmy?

Příběh, který se v úplně stejné podobě může odehrát i v dnešní době. Ztvárnění lásky je zde až nadpozemsky krásné, je o těch dvou, o tom, jací jsou, jak se chovají ke svým dětem, jak pojímají sami sebe, tak mile se chovají i jeden k druhému. Dvě bytosti, které zůstávají samy sebou a současně v jedno splývají, odkázáni k tomu se stále znovu poznávat. Nikdo však netvrdí, že láska je snadná...

8 dílů čekání na vyšší smysl, na něco za tím, co by vyvážilo všechny ty démony, věčné kapky na skráních ukazujících míru stresu a současně neschopnost využít širší škálu výrazových prostředků a obrázky na hraně masochismu. Po 8 dílech nic a pokračuji v hledání seriálu, co mě chytne :)

Dobrý příběh, příjemné herecké výkony a vtipnost. Osobně jen nemusím Kustoricu, resp. jeho pohled na svět, jež "realistickým" přístupem tvoří grotesku a groteskně přistupuje k filmovým schématům jako je mafiánská či romantická komedie... Styl ad absurdum nemusím a příliš skečů, barev a aby toho nebylo málo, ještě sice dobré, ale stejně výrazné hudby, jen tříští mé vnímání, ale je to asi jen o tom, že mi tenhle styl nesedí... Možná moje chyba, že se beru tak vážně :(

Přesně ten film, když nechci nad ničím myslet, nic si z toho odnést a nic cítit, maximálně trochu toho napětí, jež mě přiková k obrazovce.