Sista

Film, který má duši - krásnou a čistou jako diamant. Pokaždé, když se na něj koukám, mě zamrzí, že nechápu všechny ty symboly a odkazy v něm skryté..a pokaždé mě i to nevšechno, co chápu a co vidím zaručeně srazí na kolena.

Portrét ženy zachycený na plátno dokumentu o Paříži - to o svém filmu řekla sama režisérka. "2 hodiny" ze života ženy, která se tváří v tvář své smrtelnosti zbavuje umělých šlupek, do kterých jí zahalilo její okolí aby se nahá (obrazně řečeno) smířila s plynutím času, to vše v krásné Paříži 60. let - to říkám já :)

Plné směšných lidí a věcí, krásné, divné a hlavně hrozně cizí. Takové je Tokio pro dvě ztracené duše, které nechápou okolí a samy jím zůstávají nepochopeny, nechápou vlastně ani sami sebe a tak jim nemůžou pomoct ani jejich nejbližší…Z osamělosti mezi nimi vzniká pouto spojenectví a spiklenectví, které jim pomáhá překonat ten obrovský kulturní šok….btw. studie kulturní ho šoku je to dokonalá.