Dont

Ta do nebe volající arogance a sebestřednost hlavního hrdiny mě dost otravovala. Nevyužitá byla postava detektiva Willema Dafoa a v podstatě i Reese Witherspoon. Všechno padlo na oltář vynikajícímu Christianu Baleovi, což bych určitě ocenil v případě zajímavějšího příběhu a lepšího scénáře. Tahle snobská vyvražďovačka mě zkrátka nijak zvlášť nebrala.

Jako fanoušek první série Sanitky jsem pochopitelně zklamán. Filip Renč mě nepřekvapil a na laťku nastavenou původním seriálem dosáhnout nedokázal ani zdaleka. Nutno dodat, že Ivan Hubač mu bídným scénářem také zrovna nepomohl. Při sledování prvního dílu jsem nevěřícně kroutil hlavou nechápajíc, proč se po tolika letech nedokázali nebo nechtěli tvůrci elegantně zbavit největšího omylu první série Tomáše Juřičky. Skepticky jsem vnímal i sázku na herecké „hvězdy“ typu Marka Vašuta nebo Jiřiny Bohdalové. Tomáš Juřička ale nakonec patřil k těm, kteří toho zkazili méně (jako starší je mnohem snesitelnější) a dokonce i Marek Vašut se pochlapil a měl pár povedených momentů. Hereckou snahu nelze upřít Michalu Dlouhému, i když jeho proutník zůstal na míle vzdálen doktoru Skalkovi. Jaromír Hanzlík zůstal jen stínem mladého doktora Jandery plného vznešených ideálů. Nakrátko se vzchopil v sedmém a osmém dílu, kdy zazářil mimo jiné i ve skvěle napsaných dialogových scénách s Jiřím Dvořákem (asi nejpřirozenější herec této řady), jenže o to více vynikl rozdíl mezi právě např. těmito díly a jinými těžce podprůměrnými epizodami. Závěrečné díly opět poslaly seriál do pekel, sestřička zlodějka, ta modelka (nebo co to bylo), politické pletky a usměvavé obličeje Zdeňka Srstky neomylně vtiskly druhé řadě Sanitky punc béčkového seriálu určeného pro masové televizní konzumenty. Druhou hvězdu jsem přidal po několika vydařených momentech uprostřed série, na víc to bohužel není, ale dolů už přes slabý závěr také nepůjdu.

Srovnání s letošním hororovým hitem V zajetí démonů je určitě na místě, nejen kvůli postavě Patricka Wilsona, ale kvůli hodně podobné tematice. Snad moc neprozradím, když to rozliším v první řadě tím, že tady si démoni zasedli přímo na jednotlivé postavy, nejsou tolik fixováni na jedno místo. Jinak je to klasická duchařina, od prvotních náznaků se teror stupňuje až k naprostému zoufalství obětí, které se nakonec obrátí na profesionální vymítače. Ti působí zprvu docela komicky, ale rychle je to přejde. Poslední půlhodina byla strašidelná jak se sluší a patří, démon, výlet do zásvětí a závěrečná scénka si zaslouží bez diskuse čtyři hvězdy.

Druhý díl je o fous lepší, děj po celou dobu směřuje k finální bitvě, která je skutečně grandiózní. Dokonce v těch generálech jsem se už orientoval mnohem lépe, a ani mi nepřišli tak nadbyteční. Zmínil bych také hudbu, která je u obou dílů dobře zvolená a hlavně ten ústřední motiv je líbivý. Přesto mám několik kritických připomínek. Ač jsem fanoušek sportu, nerozdýchal jsem nemístnou fotbalovou epizodu, kýčovitý poslední záběr a ze všeho nejvíc mě iritovala špiónka v utajení a její rádoby vtipné etudy v nepřátelském táboře. A že tahle linie dostala požehnaně prostoru. Přitom ta role byla celkem vkusně obsazená a třeba návrat princezny do tábora jižanů byl zpracován zajímavě a rozhodně ne špatně. Škoda těch zlehčujících pasáží, které se do snímku nehodily a ubírají mu na serióznosti.

Těžko hodnotit jako celek, protože film je značně roztříštěný, vynikající scény se střídají s dlouhými nezáživnými pasážemi nebo druhem humoru, bez kterého bych se obešel (typicky fackovací panák). Pobavily mě hříčky a dvojsmysly se jménem Nobody i několik vtipných situací (vede panáková scénka a závěrečný fórek s holičem), ale ještě více jsem ocenil dobré westernové momenty okořeněné skvělou hudbou Ennia Morriconeho (s výjimkou jednoho nepovedeného motivu). Čtvrtá hvězda je tak nějak navíc, protože chvílemi jsem se doopravdy nudil, ale tenhle snímek mi zkrátka nepřipadá jako průměrný film, který by měl někde zapadnout. Je potřeba ocenit invenci a hravost, které jsou zřejmé i po čtyřiceti letech od vzniku filmu.

Zástupce kampaně za bezpečnost na železnici mi připadal jak Pavel Karoch z fotbalového studia, chrlil ze sebe teoretické vědomosti, ale nikdo pořádně neví, odkud se vzal a co je vlastně předmětem jeho práce. Ten konec se tradičně nepovedl. Dcery, manželky, železničáři, hašiči, prostě všichni byli tak šťastní až z toho šla hlava kolem. Mimochodem dostat kohokoliv do té lokomotivy z helikoptéry nemohl být zase takový problém, stačilo by nechat jet vlak plynule a nenarážet do něj zrovna v tu chvíli jinou lokomotivou… Denzel Washington i Chris Pine odvedli standardně dobrou práci, rád jsem znovu viděl i Rosario Dawson, ale za ten závěr a hloupé náhody v podobě nehody na přejezdu nebo dvou těsných vyhnutí o centimetry jsou důvody, proč jsem nedal čtyři hvězdy.

Velkolepý historický snímek, na své si přijdou hlavně obdivovatelé monstrózních bitev, při kterých se nešetří na komparsu a teče spoustu krve. Jedním dechem ale musím dodat, že jsem mírně zklamán. Filmu by prospělo svižnější tempo, vypiplanější scénář a možná i zúžení počtu hlavních postav. Kromě několika panovníků zde vystupuje několik generálů, jejich přednosti a schopnosti poněkud splývají. Pro Tonyho Leunga se zřejmě nemohlo najít vhodné panovnické křeslo, tak byl alespoň místokrálem… :-) Na důležitosti mu to ale neubírá. Pro většinové publikum bude krvavé pobřeží pravděpodobně příliš dlouhé. Milovníci historie, ať už válečné nebo východoasijské, si na tom své najdou a budou spokojeni. Já zůstávám někde na pomezí, filmový počin je to ojedinělý a zasluhuje uznání, ale hodně bych stříhal.

Zdá se, že režisér David Twohy vyslyšel přání diváků a vrátil se k úvodnímu dílu série. Jenomže na úspěšnou atmosféru prvního dílu se mu navázat nepodařilo, za to prakticky okopíroval celý děj. Následují spoilery. Hodně. Černočernou tmu nahradil déšť, místo nenasytných mimozemských potvor jsou tu jiné, ale úplně stejně hladové, žoldáka juniora nahradil žoldák senior. Opět bylo potřeba transportovat potřebné baterie z bodu A do bodu B, Riddick hraje naprosto stejnou písničku, nechá se dobrovolně zajmout, aby všem ukázal, že on není tím, koho by se měli bát. A nakonec ho tahá z bryndy ženská… Typově dokonce docela podobná té z prvního dílu, jen o dost drsnější na úkor ženské křehkosti. Šlo okopírovat ještě něco jiného?? Úvodní oslí můstek od Smrtivládců na planetu Ne-Furia mě taky dvakrát nenadchnul. Na tři hvězdy to ještě stačí díky solidní akci, ale příště bych uvítal něco originálního, nikoliv jen vykrádání dřívějších úspěchů.

Nepatřím mezi vděčné diváky historických kostýmních dramat odehrávajících se na nejrůznějších dvorech zejména v období tuhého absolutismu, poněvadž osazenstvo dvořanů je vždy vesměs podobné, často nechybí tuny patosu a vůbec je velmi snadné takový film zmršit. Už jsem pár takových snímků pohanil (Vévodkyně budiž toho důkazem, Anna Karenina také v mých očích nezářila). Královská aféra neskončila v jednom pytli s těmito snímky. Plusem je určitě obsazení severské krásky Alicie Vikander a vždy vynikajícího Madse Mikkelsena. Kromě nich je potřeba ocenit i výkon mladého Mikkela Boe Følsgaarda, který ztřeštěného krále zahrál dokonale. Jenže skvělé herecké obsazení obvykle mívají i ostatní historické filmy, stejně jako bezchybné kostýmy a vznešené ideály. To, co v mých očích staví dánský snímek výš, je (kromě libozvučné dánštiny) způsob, jakým se Dánům povedlo skloubit dohromady všechny stránky filmu při zachování stále ještě ucházející stopáže. Začíná to klasickým nešťastným provdáním, posléze se na to nabaluje špinavá politika v radě, osvícenské ideály, manipulace s nesvéprávným králem, odpor šlechty proti reformám, romantická láska nebo intriky zdánlivých přátel. Končí to, jak to tak bývá, neslavně… Závěrečný hlas lidu je smutným paradoxem dějin.

Vyjednávání se somálskými piráty není tak snadné jako s japonskými obchodníky a na každé lodi nevaří Casey Rybak… Ne, tady se vlastně za celou dobu nikdo o nic nepokusí (což asi bude nepřekonatelný problém pro vyznavače akčních filmů či dynamicky vyprávěných příběhů), jenže ve skutečnosti by to bylo právě asi nějak takhle. Námořníci jsou jen lidi, co mají strach o svůj život, chybí jim jejich rodiny a nechtějí si hrát na elitní veterány ve výslužbě. A to je to, čeho si na tomto snímku můžeme cenit. Pečlivá až dokumentární režie Tobiase Lindholma, který nikomu nic necpe, jen pozvolna a realisticky vypráví příběh obyčejných námořníků na unesené lodi Rozen a současně rozvíjí linii odehrávající se tisíce kilometrů daleko, v dánské metropoli, kde probíhá nelehká licitace šéfů společnosti o životy jejich zaměstnanců. Ti sice sedí v kravatách za stolem v pohodlí kanceláře, ale na nich leží tíha odpovědnosti, jak to celé skončí. Možná mohl Tobias Lindholm ukázat i samotné přepadení lodi, byl by to výrazný dramatický moment, který by přitom stejně jako zbytek filmu byl v souladu s realitou. Ještě bych doplnil, že mě zaujalo, jak piráti lišácky delegují jakoby „komunikátora“. :-)