Dionysos

Dokument zachycuje někdy vskutku nepochopitelné přehmaty a chyby, kterých se dopustil minulý režim, zvláště pak jeho řídící nomenklatura. Ovšem formu, kterou zvolil, nelze ohodnotit více jak jednou hvězdou. Nestrannost tvůrcům nic neříká, půlka všech informací se zakládá na subjektivním hodnocení lidí, kterých se dobová rozhodnutí přímo týkala (a tudíž se dá pochybovat o jejich objektivitě). Již z podstaty tohoto seriálu vyplývá, že si autoři vybírají pouze účelově ty projekty, jež byly promarněny, ale téměř naprosto opomíjejí zmínit jiné podobné, které se do výroby/ distribuce atp. dostaly a byly úspěšné. Zkrátka dílo vytvořené ad hoc, navíc s minimální faktickou a technickou přidanou hodnotou. Jediným pozitivem je, že se alespoň na světlo světa vrátila práce našich předků, kteří si alespoň nějakou vzpomínku jistě zaslouží.

"Kvůli pár drobnejm vás klidně podřiznou. Nic proti vám nemají, chtějí jen těch pár drobnejch." Trefná kritika mamutích koncernů a všehoschopných společností, usilující jen o maximalizaci zisků a minimalizaci ztrát. Zvlášť smutně to pak působí v konfrontaci s mexickými imigranty, kteří v USA hledají práci a lepší život, ale dostane se jim jen cti nechat se oškubat v soukolí korporátního kapitalismu.

Komedie o hodnotové krizi současného Západu. Odlehčený popis blahobytné společnosti žijící v konvencích typu úspěšná kariéra, milující rodina, dvě auta a nejnovější elektronika - tedy ve všem, čím oplývá i hlavní hrdina Jean-Marc. Přesto není šťastný a ve společnosti plné skryté lhostejnosti s problémy ostatních si vytváří vlastní okouzlující snový svět - ve kterém příznačně také myslí jen na sám na sebe. Jean-Marc je tak typickým člověkem bez užitku a součástí společnosti, jež postupem času více a více spatřuje jako pokřivenou. Nakonec uniká před civilizací do chaty na zapadlém pobřeží. Sice se zde skryje před okolím, ztrácí však i své sny, které ho dříve držely nad vodou. A i když tu nachází prosté lidské radosti, ocitá se naneštěstí prakticky na okraji světa.......

Příhodné spojení dvou světů, dvou okamžiků lidského života. Na začátku projíždí hlavní hrdina USA - odcizenou krajinou, sám bez hlubšího smyslu nebo životního naplnění, ještě umocněnými okolním a místním (reklamním) způsobem života. Následuje cesta napříč Nizozemskem a Německem - zprvu nucená starost o dítě dodává hlavnímu hrdinovi šťastné pocity uspokojení a hlubšího důvodu života. Poetika, skvělá kamera a hudba, Wim Wenders...

"Tvrdost a síla jsou společníky smrti, slabost a pružnost jsou projevem svěžesti bytí". Myšlenka lidské pokory proti víře ve vlastní neomylnost, moc a výlučnost - která se ukáže být vratkou a nejistou v okamžiku, kdy se musí skutečně vyjevit, co je uvnitř, na čem se opravdu tato víra zakládá. Film obsahující nepřeberně podnětů k zamyšlení, ze kterého si každý může na konci odnést něco jiného, každopádně nebude stejný jako když k filmu na začátku přišel - stejně jako Stalker, Spisovatel a Profesor po návštěvě "Zóny".

Film o lidech, hledajících únik před zklamáními a životní krizí v samotě při cestě napříč Německem. Ale stejně jako osud německých vesnických kin je i jejich způsob života pomalu ale jistě odsouzen k zániku. V průběhu děje se dva muži spřátelí, musí čelit minulým traumatům i novým životním otázkám, aby na závěr konstatovali, že „útěk od života“ není řešení. Pro mě skvělá atmosféra filmu však skrývá nebezpečí, když se na její vlnu divák nedokáže naladit - pak může být stopáž téměř 3 hodiny ubíjející.