Scorn_

Přestože tenhle film TV Nova kdysi vysílala téměř s náboženskou přesností každým rokem, vždycky se mi podařilo chytit pouze závěrečných dramatických deset minut. Po prokalené noci jsem si řekla, že je ten pravej čas pustit si nějaké to domácí násilí. V prvních pár minutách se musím především pozastavit nad tím, jak je ten snímek hezky vybarvený. Buď měl editor měl výsostnou zálibu v růžové a modré nebo mu producent řekl "hele budou na to hlavně čumět baby, tak tam hoď nějakýho toho Van Gogha". Další skvělostí je naprostá plochost každý postavy. Hlavní hrdina je tak strašně zlý a předémonizovaný, že by si současně s podobným hereckým výrazem moh střihnout nějakou epizodku jako Heinrich Himmler. Kdyby se se mnou někdo snažil mít sex na "Symphonie Fantastique", pravděpodobně uteču už večer po líbánkách, nehledě na to jaká škoda byla těch jahod a vůbec toho všeho nábytku, co ten Himmler rozmašíroval. Kdyby mi ještě někdo přerovnával ručníky a konzervy ve skříňce, myslím, že by mi doživotně jeblo. Naštěstí je Julia Roberts silná žena. A soused od vedle s mulletem je prostě hodnej kluk. A ten mullet je docela i sexy. Divnej akorát je už od první minuty, kdy Julii začne šikanovat za to, že mu šlohla trochu ovoce na koláč, načež se jí začne vtírat, pač prej on koláč rád. To nutí člověka přemejšlet nad teorií všech těch psychopatů a násilníků tvrdících "že si za to mohla sama..." a matek " a to máš za to že se stýkáš s takovými individui". Ale nebuďme jen hnusní, jsou to skoro devadesátky a má to dvě celkem napínavý scény.

Sem tam klasickej předvídatelnej americkej humor, nicméně je to tak skvěle zhulený, až mě mrzelo, že ten bong nemám. Slabost pro Dannyho McBridea, speciálně po Eastbound and Down, mý hodnocení taky nadnesla, James Franco jako večně sentimentální pothead taky nevadil. Bromance.

V podstatě série klipů, která rozebírá některý aspekty teenage filmů, ale vůbec tak nějak nechápu, co se vlastně snaží celou dobu sdělit.

Ačkoliv mám podobnou tématiku ráda, Sean Penn si tady trochu pohoňkával. Zatímco z monologů sestry trampáka Chrise odkapával naslizlý javorový sirup, Emile (v roli Chrise) pobíhal po lesích jako ala Elvis vyfoukaná laňka, načež si vlasy neustále modelkovsky prohrabával (nevím jak moc tohle na skutečnou postavu trampa sedí, kdo však ví.. Sean Penn si však vlasy upravuje podobným způsobem..). Všichni si chtěli Chrise adoptovat, protože je to tak živý a úžasný mladík (čti otravný lajdal), to i přes fakt, že bohorově spálil všechny prachy, co mu v dobré víře rodiče dali (a ukázal tak nám všem socanům, co jsme se ve zlatém dole nenarodili, fakáče). Zbytek však dal na charitu, čili nám tedy ukázal, jak moc je zároveň solidární, tenhle superhipík. Atakdále. Zbytek zachrání některé filozofické úvahy a příroda. Hvězdy dávám za Catherine Keener a scénu s medvědem. Možná i tu s těmi vlky a zpackaným masem.

Je fajn se podívat na Indii trochu jinýma a víc reálnýma očima, než na jako večně trsající a zpívající komunitu, co má furt hezky a hrdinové tam jezdí v bavorácích. Líbila se ta subtilní romance a poetika, až mě mrzelo že happy end se nekoná.

Takhle to vypadá, když to devadesátkám nevyjde. Každý dialog je utrpení a trapnost, a celé to dává smysl asi jako klokanní mutant. Netuším jak dobrej je komiks, ale bejt fanda, tak si ukoušu snad všechny nehty. Je to ten druh špatnýho, co nutí k sebeubližování.

Je fakt škoda, že ty sentimentální scény byly přepálený a film spíš brzdily. Jinak do kina úžasnost ale netroufám si tvrdit víc, neboť jsem Mad Max Panna.

Nevim jestli ten modrej grading byl úplně to pravý.

Bono se samozřejmě nasere všude, nicméně - nádherná příroda, a trocha hudební historie nikdy neuškodí.

Okej, mohlo by to bejt klidně v madarštině, pač o příběh tady evidentně nejde, dialogů si taky moc neužijete. Nemůžu se rozhodnout jestli to byla nuda nebo ne, protože jsem to díky kameře, Mille a soundtracku od Tomandandy musela dokoukat do konce.