MsUtahraptor

!!!Zcela subjektivní SPOILEROIDNÍ komentář!!! Pravidlo číslo jedna- pokud si oblíbím nějakou byť okrajovou postavu, zemře násilnou smrtí, bude zmrzačena psychicky a/či fyzicky nebo ji alespoň dostane do pomyslných spárů neschopný „tvůrčí“ idiot a udělá z postavy někoho úplně jiného. Pravidlo číslo dvě- pokud neplatí pravidlo číslo jedna, platí pravidlo číslo jedna. R. I. P. (mamá) Friggo, tohle jim jen tak nezapomenu. :'( Jediná další připomínka, kterou k filmu mám se týče jeho délky- prostě nebylo dost času na Warriors3, Lady Sif a pár scén navíc pro Darcy, Drahou Zesnulou a nakonec i Lokiho by neuškodilo. Jinak jsem nejspíš plně spokojená. Nechápu výtky vůči Jane, režii, „špatné animaci“, napodobování všeho možného, „nekvalitě“ záporáka, příliš tohohle a málo tamtoho... Mně se to zdálo výborně vyvážené, logické a odůvodnitelné. Jen mi zatím vrtá hlavou, co Jeho Zářivost provedla s Odinem. :) edit po druhém shlédnutí: Nope, napodruhé to je snad ještě lepší. Nemusela jsem se tolik soustředit na děj a mohla si vychutnávat prostředí, hudbu, (každou nepatrnou Lokiho grimasu) herecké výkony a rozvádět vtípky až do důsledků (Kolik bot tam do té díry Darcy naházela a komu všemu je stihla zabrat?! 8-? ). · "Darcy?!" - "Jane?!" ~ "Ian?!" ÷ "Selvig?!" - "Mjö-Mjö?!" TOP pasáže: prakticky každá vteřina s Lokim od "soudu" přes imaginární rozhovor s Friggou po "zradu", "smrt" a sladkou třešničku na trůnu; konec asgardské královny; útěk z Asgardu ( + navíc za prostřídání plánování s uskutečněním); obrázkové titulky "Oh dear, is she dead?"

Nádherné kostýmy, překrásné účesy, velkolepé kulisy v dokonalém souladu a skvěle napsané i zahrané postavy včetně těch, které si nikdy nezískaly (anebo velmi rychle ztratily) mé sympatie. To vše korunované obdivuhodně uvěřitelným vývojem jak jednotlivých osob, tak vztahů mezi nimi. Zřídkakdy se povede, abych si zamilovala takřka všechny hlavní postavy. The Borgias jsou jednou z výjimek, potvrzujících pravidlo. Rodrigo alias Alexander VI., balancující mezi záchvaty pobožnosti a čistého prospěchářského intrikaření. Cesare se vznětlivou, hrdou, bojovnou i milující povahou. Lucrezia na cestě od bystré, učenlivé nevinnosti až po závěrečné bezradné zoufalství. Mateřsky, a tak nějak "obyčejně" vznešeně moudrá Vanozza. Inteligentní, svůdná a velmi schopná Giulia. Svým způsobem laskavý Micheletto- smrtící a věrný až za hrob. Ale i někteří mimo borgiovský klan- vynikající Machiavelli, kterému bych autorství Vladaře z fleku uvěřila, unavený francouzský král Karel a nezdolná tygřice Catherina, jíž jsem si i jako úhlavního nepřítele „mé strany“ velmi oblíbila. Posledním bodem souhrnné části ódy na tento seriál je úvodní titulková sekvence všech tří sérií a příslušná melodie, jíž řadím mezi ty, které se nikdy nepřeskakují. 1. série: Mínusy: iritující postava Ursuly (Co mělo znamenat to „Liberate me", když se pak dobrovolně stane jeptiškou?) NEJ pasáže: Lucreziino vyjednávání s Francouzy; papežské vyslyšení "kajícných" kardinálů aneb "Unburden your soul."; dialog Cesareho a Micheletta na cestě s fr. armádou až po jejich útěk Hodnocení: 86 % 2. série: Mínusy: Juan- lézt mi na nervy o chvíli déle, zabila bych ho sama (Ale zahraný je skvěle.) NEJ pasáže: celá linka borgiovské dámské charitativní (a politické) trojky; mama & dottore; Machiavelli vs. dětská armáda; Juanova smrt Hodnocení: 86 % 3. série: Mínusy: Alfonso, jakožto pitomec neschopný postarat se o vlastní rodinu (sdílím Cesareho úhel pohledu). NEJ pasáže: likvidace neapolského krále; znovushledání Lucrezie a Cesareho- kočárová scéna; usmíření Rodriga s Cesarem; dobytí Forli; hudba dovedená k absolutní dokonalosti, dodávající scénám tu pravou dramatičnost (především C&L motiv); zakončení jedním z nejlepších cliffhangerů, se kterým jsem se kdy setkala („You'll be naked, clean and bloodless again. And mine...“) Hodnocení: 89 % The Borgia Apocalypse: Strhující. Monumentální. Několikrát jsem MUSELA přestat číst. Přestože jsem schopna "vidět" jen zlomek toho, co by probíhalo na obrazovce, jde o pohled strhující. Ukončení seriálu byla odporná podpásovka, ale při čtení scénáře pro film "čtvrtá série ve dvou hodinách" si pokaždé připadám, jako by mi Showtime vyrvalo srdce a udělalo z něj trampolínu. :'-( Mínusy: Proč, Lucrezie?! NEJ pasáže: Umírající Rodrigo by byl úchvatný. A můj nehynoucí dík Neilu Jordanovi za nehistorický konec Micheletta (s Cesarem). Hodnocení: 90 %

1. série: Překvapivě dobré. Viděno během dne a i tak mi zcela nečekaně- především u prvních dílů- chvílemi solidně běhal mráz po zádech. Vraždící duchové, nerozeznatení od normálních lidí a dům, co "si dělá co chce" u mě mají slušný potenciál hororově "uspět" a tvůrci ho využili takřka dokonale. Nějakou dobu jsem se opět vyhýbala našemu sklepu. :D Mínusy: Ke konci trochu natahované, průhledné a toho malého Satánka si taky mohli odpustit. Plusy: backstory jednotlivých duchů; pekelně nechutné úvodní titulky Hodnocení/index děsivosti: 81 %

Jednička byla dobrý film, nesoucí se po celou dobu v ponuřejším duchu, dvojka mi oproti většině pokračování sedla více. Atmosféra je stále vážná, ale najdou se tu svým (mým) způsobem vtipné momenty a konec je krásně hřejivý. "Dones nám nějakou vodku." "Promiňte, neservírujeme nápoje při startu." "Chlapče ty si mě nepochopil. Doneste nám vodku. My letíme domů." Pátou hvězdičku má na svědomí skvělý soundtrack, který se mi ani za víc jak pět let neoposlouchal.

Film jsem dost dlouho odkládala, poněvadž se mi nepovedlo sehnat sedící titulky ani v Aj. Kupodivu jich nebylo třeba- po zapnutí mne čekala překvapivě srozumitelná angličtina s několika nevtíravými písničkami. Dějově mi film nepřišel nijak úchvatný, ale pro příjemně strávené odpoledne bohatě dostačující, a to nejlepší nakonec- vynikající čarodějnická bitva v poslední čtvrthodině.

Co se mi vybaví při pojmu "Burtonova Alenka v říši divů" v devíti bodech: · Láska na první shlédnutí a prozatím jediný film, na který jsem do kina šla dvakrát. · Bláznivě barevná a zároveň burtonovsky šílená Říše divů plná kontrastů. · Dobrodružka Alenka vs. upjatá viktoriánská Anglie. · Šílenství šíleného Kloboučníka a jeho neskutečná živost. · Božský přízvuk zajíce Březňáka a jeho neodolatelná ztřeštěnost ("Spooooon!"). · Srdcová královna, "Srazte mu hlavu!", žabí kaviár, "Srazte mu hlavu!", "Srazte mu hlavu!", "Srazte mu hlavu!"... · Bílá královna na houbičkách. · Závěr zanechávající naději, že svět není jen pustá suchá "realita". · Jeden ze tří důvodů, proč ode mě knižní Alenka nedostala "brak!".

„Ty a tobě podobní upírci jsou jako švábi. Kdybychom vás nechali, zamořili by jste svět. Týpky jako ty nesnáším. Nemáte kousek upíří důstojnosti. Nevíte, kdo jste!“ aneb Proč jsem si tenhle seriál ihned zamilovala v kostce. Mohla bych oslavovat propracovanost postav, rudý vizuál a hudbu tak divnou, až je skvělá, ale to všechno zaujalo až při dalším shlédnutí. Tím prvním byli upíři. "Moji" upíři, tvorové tak blízcí mé vlastní představě, že jsem neodolala a všech třináct dílů si hned po dokoukání pustila znovu od začátku jen abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Moc, důstojnost, skrytá bestialita, kapka šílenství, osobní kouzlo a jistý nadhled daný dlouhověkostí... V té záplavě brakových hrůz, akčňáren, později i slaďáren a jejich plochých/tupých/... zubatců jsou slečna Helena a, samozřejmě, Alucard důkazem, že slovo "upír" nemusí být považováno takřka za nadávku.

Tuhle pohádku jsem odmala milovala- jedna z mých nejranějších (a dodnes nejkrásnějších) vzpomínek je její sledování u babičky v obýváku ještě na černobílé televizi. Pokaždé to stejné napjaté čekání na titulní větu a tak trochu i pošetilá naděje, že tentokrát jí nebude třeba... Té ušaté bestii prostě nešlo fandit a Vlk... Vlk je TAK ZKAŽENÝ! :D <3

Nejzdařilejší, minimálně po animační stránce dodnes nepřekonaný dokument o pravěku, který ve mně znovuprobudil lásku k dinosaurům. Nádherná zvířata, jednoduché, ale poutavé příběhy v původním dabingu podbarvené podmanivým hlasem Alfréda Strejčka a ve čtvrtém dílu největší klad- má životní láska v celé své nebezpečné žluto-černé kráse.

"Už ve starověkém Egyptě byly kočky uctívány jako posvátné... a dodnes na to nezapomněly." Simonův kocour je chlupatý parchant zdatně reprezentující většinu kočičí populace. Připomene těm přihlouplým dvounožcům, že jejich pravou celoživotní náplní je servírování potravy, zajišťování vhodného rozptýlení a relaxačních ploch, a (samozřejmě) úklid veškerých následků. Občas se sice chová až zdánlivě lidsky, ale závěrečné "Meow!" *tlapka nenápadně poukazující na pootevřenou tlamičku* vše opět uvede na pravou míru.