gudaulin

V jednoduchosti je síla. Zachycený trpký rozpad jednoho manželství je zbavený jakýchkoli odboček, kudrlinek a přídavků. Snímek se soustředí na hodnověrnost situace a přesné psychologické herectví. V mých očích to funguje, vzbuzuje přesně ty emoce, které chce a má. Není tam cokoliv navíc, a tudíž ani nic nepřekáží a neruší. Celkový dojem: 90 %.

Řečeno bez servítek, Já, legenda je tupě napsané a rutinně natočené béčko, které kromě slušného postkatastrofického vizuálu nemá divákovi co nabídnout. Neznám nic profláknutějšího než motiv ničivého viru, který lidstvo změní v armádu krvežíznivých zmutovaných zombies - a tady se s ním pracuje, diplomaticky řečeno, neobjevně. Chytré na tomhle filmu není nic, Will Smith nezvládá ani to minimum psychologického herectví, které se po něm požaduje, a nad existencí zobrazovaného světa a chováním hrdiny příběhu je lepší se nezamýšlet. Idylická komunita přeživších s běloučkým kostelem uprostřed na mě působila spíš jako zdvižený prostředníček. Snímek je snadno zapomenutelný počin hodný leda odvysílání na Nově po 23. hodině. Celkový dojem: 25 %.

Let č. 93 sice těží ze světového ohlasu 11. září, Zelená zóna zase z traumatu irácké války, postavu agenta Bournea mám rád, ale kdybych měl odpovědět na otázku, který Greengrassův snímek si cením nejvíce, neváhal bych ani na okamžik. Kapitán Philips v sobě spojuje jak silného sympatického hrdinu, tak i dramatičnost situace, vědomí umělecké rekonstrukce skutečné události a v neposlední řadě i přítomnost nebezpečného protihráče v podobě kapitána pirátského plavidla. Kamera je tentokrát přehledná, režisér se ve vhodný čas přesunuje z prostorné nákladní lodi do klaustrofobního prostředí záchranného člunu. Příběh se sice soustřeďuje na vylíčení konkrétního případu námořního pirátství, zároveň ale cosi vypovídá o fenoménu banditismu na březích Somálska, o nesmyslných předpisech, kterými jsou svázána obchodní plavidla, i o tom, že každý jev má své pozadí a posádky pirátských lodí ve své závislosti na klanových vůdcích a při existující bídě vlastně ani nemají na výběr. Tom Hanks se pro tento typ rolí snad narodil a nenalézám žádné slabiny snímku, které by stály za zmínku. Celkový dojem: 90 %.

Indiánská rezervace Wind River není místem, které byste si vybrali pro příjemnou luxusní dovolenou. Je to nehostinné, řídce osídlené místo daleko od civilizace, kde žijí jen ti, kterým nezbývá nic jiného, nebo ti, kteří k životu moc nepotřebují a moc od něj nechtějí. Nalezené tělo znásilněné indiánské dívky svede dohromady místního lovce škodné zvěře Coryho a nezkušenou agentu FBI Jane. Následující pátrání se dá považovat za protiváhu na efekt vystavených a šokujícími zvraty plných krimi thrillerů. Je to komorní příběh plný tíhy samoty, hořkosti a melancholie. Slibované "mysteriózno" jsem sice nenalezl, ale bohatě mi stačila majestátná příroda mrazivých hor a pomalu dávkované napětí. Taylor Sheridan je především scénárista, pro konečný výsledek by asi bylo lepší poohlédnout se po zavedenějším jméně na režisérský post, ale nejde o nic zásadního. Spíš ještě jednou upozorňuji: nečekejte nic oddechového, tohle je dospělé drama s pomalejším tempem a bez rafinovaných scénáristických kliček, postavené na hereckých výkonech a tragice zmařených lidských životů. Wind River je film, který nutně nemusíte vidět v kině, ale minout byste se s ním neměli. Jde o nadprůměrnou žánrovku, která sice u většiny diváků výbuch superlativů nevyvolá, svou práci ale odvede spolehlivě. Celkový dojem: 75 %.

Organ nezapadá do skupiny slavných titulů spojovaných s novou vlnou, ani se nikdy nedostal do širšího diváckého povědomí, s odstupem času ho ale vnímám jako jeden z umělecky nejpozoruhodnějších československých filmů 60. let. Nedá se doporučovat na potkání, má komorní, artový charakter. Jeho atmosféru výrazně ovlivňuje rozsáhlé propojení s barokní hudbou, která pomáhá zvýraznit prostředí kláštera a osudovost situace, ve které se jeho obyvatelé ocitli. Zajímavé je i zasazení příběhu do období slovenského klerofašistického státu, takových filmů opravdu nevzniklo mnoho. Snímek se vyhýbá do té doby obvyklým ideologickým šablonám, hluboce lidská je především postava opata, který se ocitl ve svízelné situaci - pomocí uprchlíkovi neriskuje jen své postavení, ale i osud celé komunity. Celkový dojem: 85 %.

Stručně a výstižně okomentoval Predestination flanker.27, víc k tomu netřeba dodávat. Celkový dojem: 35 %.

Vypadá to, že surrealismus u nás nezemře s odchodem Honzy Švankmajera na věčnost - a to je dobře. Ostatně kdyby pod tímhle dílkem byl podepsaný právě on, sklidilo by to nepoměrně větší ohlas. Je to vtipné, hravé a originální. Co víc chtít? Celkový dojem: 75 %.

Což o to, Lino Ventura tradičně svým charismatem zachraňuje mnohé, otázkou ale je, jestli by film obstál i bez jeho přítomnosti. Osobně bych se v takovém případě přikláněl k pouhým dvěma hvězdičkám, protože kvalita scénáře je problematická. Ventura nemá protihráče, který by stál za zmínku, na zločinecké straně působí výhradně anonymní figurky. Snímek je nasáklý sentimentem, což mu škodí především v přehnaně optimistickém závěru. Vztah Karen a Romaina, klíčový pro rozvíjení příběhu, se vyvíjí překotně, jejich seznámení je přitom scénáristicky ošetřené krkolomně. Na filmu je hodně znát vliv kanadské koprodukce, protože snímek má výrazně americkou vizáž a je v podstatě zaměnitelný s řadou průměrných amerických kriminálek oné éry. Celkový dojem: 55 %.

S humorem amerických mainstreamových komedií si rozumím opravdu zřídka. Hodnocení 76 % na ČSFD ale vypadalo lákavě, stejně jako množství relativně pochvalných komentářů. První minuty se ostatně nesly ve znamení několika slušných vtipů, nápad na sestavení typické americké rodinky byl sice ztřeštělý, ale zajímavý, a přítomnost Jennifer Aniston filmu nesporně pomohla. Čtyřiačtyřicetiletá herečka vypadala výrazně mladší a může se pochlubit postavou, ze které musí mít mindrák spousta teenagerek. Nepředvádí sice bůhvíjak charakterní herectví, ale určitým šarmem nepochybně disponuje. Člověk rychle pochopí, proč si dokázala vytvořit početný fanklub. Záhy se sice ukáže, že humor je spíš těžkopádný a stále více laciný, poměrně dlouho se ho ale daří udržet v mezích, které neznamenají překročení hranice trapnosti. Jenže i to se v druhé půli změní, navíc chemie mezi členy rodinky je mizerná. Scénárista nemá odvahu využít to, co se přímo nabízí - tedy zparodovat a postavit na hlavu americké rodinné středostavovské hodnoty a nasládlý sentiment rodinných filmů. Veškerý potenciál jde postupně do ztracena a nakonec je z toho snadno zapomenutelná taškařice, která si vypomáhá blboučkými sexuálními narážkami a napuchlým varlatem. Škoda, tenhle kousek měl na víc. Celkový dojem: 40 %.

Název snímku sice vyvolává představu dobrodružné podívané, fungoval by ale mnohem líp, kdyby se soustředil na vztah dvou blízkých kamarádů, mezi které vstoupí krásná žena, a lety prověřené přátelství je vystaveno nečekané zkoušce. Historka o vraku na dně oceánu a střet s bandou zahraničních žoldnéřů je totiž na příběh naroubován uměle a klíčové střetnutí na romantickém ostrůvku je navíc zrežírované nedbale. Joanna Shimkus v roli osudové ženy příiš herectví nepředvádí, je to typický případ modelky, která v mládí prodávala své půvaby, aby se posléze výhodně provdala a ze světa kinematografie se vytratila. Co beze zbytku funguje, je přítomnost dvou velikánů francouzské kinematografie Ventury a Delona. Celkový dojem: 60 %.