gudaulin

Paula Andersona bych se neodvažoval přes veškerou jeho snahu označit za krále braku, i když našlápnuto k titulu má docela slušně. Šlechtický titul by mu ale v téhle oblasti neunikl zcela jistě. Dosavadní bilance říká, že má u mě šest odpadů, jedno dvouhvězdičkové a jedno tříhvězdičkové hodnocení, přičemž si vůbec nejsem jistý, jestli bych Symptomu Pandorum udělil stejně příznivou nadílku i dnes. Každopádně buď tehdy nebylo něco v pořádku se mnou, nebo s Andersonem. Protože ten, když se rozjede, stojí to za to. Z pohledu toho, co očekávám od kinematografie, by kategorický odpad zasloužila kterákoliv část série Resident Evil, ale na Andersonovi je sympatické, že neusíná na vavřínech a každý díl dokáže posunout do ještě větších sraček, zbavit ho ještě víc byť i těch nejelementárnějších prvků logiky a konzistentnosti. U Paula Andersona zkrátka nemá smysl hovořit o dně, protože pokaždé dokáže kreativně posunout své limity ještě níž. V téhle souvislosti je spíš zajímavé, že v jeho tvorbě mnozí stále dokážou nacházet to svoje. Každopádně kterýkoliv uživatel, který dokáže tohle dílko ohodnotit více než dvěma hvězdičkami, je mě vzbuzuje určitou opatrnost. Celkový dojem: 5 %.

Japonské megapříšery patřily v dávnověku k mým prvním kinozážitkům a pro pětiletého kluka byly i na tehdejší dobu šmírácké triky něčím neuvěřitelně působivým. Od té doby uteklo opravdu hodně vody a mé divácké nároky se mnohanásobně zvětšily. Nejsem ctitelem blockbusterů a žánrově se s Edwardsovým snímkem míjím, očekávání jsem proto měl nízká a kdyby mi televize nenaservírovala film až pod nos, neobtěžoval bych se s ním. Námět považuju dokonce i v době rozbujelých trikových pohádek pro celou rodinu za těžce infantilní a dávno zastaralý. Nicméně při náležitém nadhledu, řemeslné zručnosti a schopnosti vhodně pracovat s nadsázkou mohlo vzniknout něco zajímavého. Bohužel snímek nenaplňuje ani mizivá očekávání. Zase jsem jednou měl pocit, že mi někdo vložil varlata do svěráku. Edwardsova Godzilla nakonec selhává jako nenáročná zábavná vysokorozpočtová podívaná a dvojnásob selhává tam, kde se chce z téhle nálepky vymanit, používat alternativní prvky a být osobitější. Ze všeho nejvíc je totiž nakonec blbá. I v rámci fiktivního světa by měla existovat nějaká vlastní pravidla, motivace a vzorce chování. Tohle je natočené pro diváky s myšlenkovou úrovní pětiletého dítěte. Nevyčítám Godzille, že není realistická a inteligentní. To se po ní prostě chtít nedá. Vyčítám jí, že není chytřejší než její 70 let staří předchůdci. Jestli jsem Edwardse za jeho prvotinu natočenou ve skromných poměrech (přiměřeně) ocenil, tady mám pocit urážejícího patlalství. Jasně, s tak vysokým rozpočtem a technickými prostředky snad ani nelze nenatočit pár působivých, atmosférických záběrů, ale jako celek je Godzilla bolestnou prohrou. Samostatnou kapitolou jsou pak nadšené komentáře a vysoká hodnocení od některých filmových publicistů, kde by člověk přece jen očekával fundovanost, věcnost a analytický pohled. Místo toho mám pocit, že se chovají jako ve vtipu, kdy slepý, hluchý a bezruký mají analyzovat slona. Za adekvátní a přínosný považuju komentář uživatele JFL. Předkládá pohled snímaný z jiného úhlu, podepřený širokým rozhledem znalce žánru a kategorie brakových filmů, navíc ho předkládá beze stopy pózy, sebezahleděnosti a snadného podléhání emocí. Za sebe prohlašuji, že přerostlé radioaktivní ještěrky už nikdy. Celkový dojem: 5 %.

Jak to říct slušně, Parku? Sereš mě. Léta jsem se domníval, že mě v oblasti kinematografie nikdo nerozhodí, dokonce i Simandla a jeho výtvory jsem svého času zvládal bez problémů, ale tebe bych už bez tuby prášků proti zvýšenému krevnímu tlaku zkrátka nedal. Tolik talentu a tak promarněného, to prostě bolí. Jsi kýčař. Možná král kýčařů, ale to tě v mých očích neobhájí. Estetizace násilí mi vadila už v Old Boyi a tady to je jen pokračování téhož. Emočně jsme každý někde úpně jinde. Celkový dojem: 10 % za herecký ansámb. Tím ostatním mě neoblafneš. Buď sbohem a pro jistotu se vyhýbej místům, kde se pohybuju já. Ten ztracený čas vážně bolí.

Kategorický odpad vůbec nepadá na hlavu režiséra, naopak Spika Lee mám v oblibě a jeho zpracování asijské verze je mi kulturně nepoměrně blíž. Nejde mi ani o kritiku kopírování oblíbeného titulu. Spiku Lee se jednoduše povedlo odstranit kudrlinky a mimikry korejské verze do té míry, že odhalil v plné nahotě brakovou pokleslou podstatu scénáře, všechnu tu nelogičnost a emocionální hloupost, která se ve verzi Chan-wooka Parka skrývá pod pořádným nánosem vábniček určených festivalovému publiku. Východoasijská kinematografie mi je dlouhodobě vzdálená snad s výjimkou části japonské produkce pro intenzivní směřování k melodramatu a zálibě v estetizaci brutálního násilí. Chan-wook Park v původním Old Boyi vytvořil kousek, který si soukromě řadím do kinematografie hoven zdobených šlehačkou a čokoládovým posypem. Uznejte, že když svůj zájem zamíříte právě na ty sladkosti, podstata vám leckdy unikne. Spike Lee to natočil bez zjemňujících ingrediencí a ono přízemní hovno se ukázalo v plné nahotě. Vážně mám pocit něčeho hodně nevkusného, čemu je dobré se vyhnout velkým obloukem. Celkový dojem: 5 % za přítomnost Joshe Brolina a Elizabeth Olsen.

Jeden z řady snímků, ke kterým jsem přišel jak slepý k houslím, když se mi nahrál omylem na harddisk. V žánru romantické komedie se obvykle nehraje na originalitu a chytrost scénáře, obvykle stačí recyklovat zavedené postupy a obsadit sympatické a slušně hrající herce, přidat pár vtípků a publikum to ocení přinejmenším lepším průměrem. Jenže v případě Správné holky nejde o průměr, ale o tupost, která je už v mém případě jednoduše nestravitelná. Vážně jsem měl pocit, že si ze mě scénárista nepokrytě utahuje a herci, pokud by měli v sobě dost důstojnosti, by tomu dali aspoň větší nadhled a pokusili se to nějak ironicky shodit. Bohužel ve snímku se objevují výhradně druhořadí a třetiřadí herci, takže to ani z téhle stránky nikdo nezachraňuje. Není to ani tak špatné, aby to na druhou stranu utkvělo v paměti a pobavili jste se nechtěnou pitomostí. Je to jenom shit, který slouží k výplni vysílání komerčních televizí v reklamně nezajímavých časech. Celkový dojem: 10 %.

Češi na cestách aneb televize Prima hledá svůj Mariánský příkop. Říkám si, jakou fyzickou a duševní hygienu musí podstoupit manželský pár komentátorů, který si přece musí uvědomovat, jaké srajdě propůjčili své jméno. Nepřestává mě překvapovat, co všechno jsou české komerční televize schopny předložit svému publiku. Viděl jsem jediný díl, který se mi omylem nahrál na harddisk, a bohatě mi to stačilo. Stručně a výstižně charakterizuje tohle dílko komentář uživatele slunicko2: "Sdružená reklama cestovní kanceláře a pojišťovny si hraje na reality show." Celkový dojem: 0 %.

Nejsem cílová divácká skupina a spíš mě zajímalo, jak hluboko může Česká televize klesnout ve své snaze napodobovat komerční TV. Tohle je totiž formát, který se bytostně pro veřejnoprávní televizi nehodí, a řeči o tom, že reality show jsou odrazem reálného života, neberu ani v nejmenším. Tady je primární i sekundární záměr bavit publikum a navodit co nejkontroverznější situace a přijít s co nejkontroverznějšími účastníky. Silně se tu pracuje se stereotypy a tak nějak jsem si vybavil písničku To máme mládež Věry Špinarové a Petry Janů. Chytré to není ani trochu a navíc mám u těchhle pokusů ČT pocit, že to ani neumí a zůstávají někde na půli cesty. Jinak souhlas s Djokerem. Celkový dojem: 5 %.

Obecně se americkým blockbusterům spíš vyhýbám s vědomím, že cílí na jinou věkovou kategorii publika a většinou pracují se žánry, které jsou mi víceméně ukradené. Pokud už mě někdy osloví, pak v drtivé většině jako odlehčené komediální záležitosti. Vážně míněný blockbuster zavání většinou na dálku patosem a okázalou velkohubostí. Románová Planeta opic fungovala na jednoduchém principu a kladla si jednoduchý cíl: varovat před nukleární válkou, která přivede lidstvo do záhuby, a uvolněný prostor obsadí živočišný druh. Původní film ze 60. let byl působivý a účinný - především proto, že se věrně držel předlohy. Ve své době šlo vlastně taky o blockbuster, ale volbou tématu, jednoduchostí, precizností a širokou sdělností mimořádně silný. Jeho mladší bratříček prodává něco jiného a používá jiné nástroje. O původní Planetě opic lze tvrdit, že ovlivnila jednu generaci diváků, vyvolala společenskou diskuzi a měnila pohled na studenou válku. Zrození Planety opic je předvídatelnou moralitkou na téma zpupnosti člověka v protikladu k ušlechtilosti němé tváře. Hodně scén je hraných vyloženě na efekt, postavy jsou černobílé, film šablonovitý a doslovný, hrající okatě na city. Od prvních minut mi nebyl sympatický, ale za řemeslo bych mu bez váhání nadělil dvě hvězdičky. To by ovšem nesměla přijít poslední akční třetina, kde dochází k revoluci a hrdinné šikovné opičky obřími skoky likvidují tu vrtulník v letu, tu jedoucí automobil s ozbrojenou osádkou. Tmělo se mi před očima a nálada klesala rychlostí parašutisty bez padáku. Nadšených obdivovatelů má film dost, tudíž se nemusím namáhat udělit ani jednu hvězdičku za technické zpracování a omezím se na 10 % celkového dojmu.

Úvodní ukázka lovu vysoké po vzoru domorodých lovců nabudila má očekávání, ale už následující scény, kde Hanička poprvé předvádí své vražedné schopnosti, na mě zapůsobily jako studená sprcha a poté, co Hanka zmasakrovala početné osazenstvo supertajné vojenské základny plné elitních agentů, můj zájem klesl podobně jako rtuť teploměru vloženého do mrazáku. Artový nebo aspoň alternativně se tvářící film nedělá záměr ani obsazení. Ano, Saoirse Ronan a Cate Blanchett patří v rámci své herecké generace do první ligy. Jenže co dál? Obsah je stejně pitomý jako nespočet jiných akčních kousků vyráběných ryze z komerčních důvodů. Nenacházím tam nic neotřelého, inteligentního, pointa je jak z céčkového sci-fi a některé postavy, jako je albínský zabiják, odsouvají Haničku do oblasti suterénu ryzího braku. Na parodii se to zjevně bere příliš vážně a jestli se Wright pokusil vybočit ze zajetých žánrových kolejí, zoufale se mu to nepovedlo. Soderbergh se ve Zkratu dostal mnohem dál, a přitom i on zůstal jen na půli cesty. Abych bral film vážně, musí mít hlavu a patu jak námět, tak i děj - a v tom Hanna prohrává na celé čáře a jen mi potvrdila mé předsudky, které k akčnímu žánru chovám. Takže jí posílám kategorický odpad. Lituju, Ronan, někdy příště. Celkový dojem: 10 % za obě herečky.

Už v dávné minulosti hollywoodští producenti zjistili, že sázka na děti je sázkou na jistotu. Slaďoučké mazané holčičky už v 30. letech usmiřovaly rozhádané rodiče a tmelily rodinné sváry. Šikovní kluci se spoustou nápadů a neutuchajícím elánem zachraňovali rodinné firmy před úpadkem. Žánr se zdokonaloval, už tak přechytralá děťátka se stávala ještě chytřejšími, až to došlo k dnešním smutným koncům, kdy holčička úkoluje právníky, dává lekce z psychologie a etiky světu dospělých. Citově vydírala už spousta filmů, ale tenhle titul ho vyhnal až do krajnosti. Je tak průhledně manipulativní, že nejenže na mě nefunguje, ale doslova mě uráží. Zkazil mi náladu na hodně dlouho a já k němu nebudu ani trochu milosrdný. S tímhle vychcaným kýčem běžte do háje. Celkový dojem: 0 od 0 pojde.