gudaulin

První díl volné trilogie kriminálních thrillerů spojených se jménem Jeana Rena jako vyšetřovatele brutálních zločinů je ještě poměrně slušný film, byť už zde se nezapřou slabiny, které potopily následující dvě pokračování. Scénář je nedotažený a zjevně si příliš neláme hlavu s logikou ve prospěch prvoplánově efektních obrazů a šokujících odhalení, navíc se zjevně inspiroval zámořskými úspěšnými thrillery v čele se známým Sedm. Snaha přiblížit se Fincherovu režijnímu stylu je ostatně zřejmá z řady konkrétních scén. Výsledkem je nevyrovnaný film s rozpačitým koncem, kterému se nicméně nedá upřít řada divácky přitažlivých momentů a temná, byť kolísavá atmosféra. Celkový dojem: 55 %.

Komediálně laděné drama o dospívání a zrání jedné venkovské holky, která hledala štěstí ve velkoměstě. Velmi pozitivně vyznívající film, který mi připomíná Lásku nebeskou a ke kterému stále rád vracím. Hudba skupiny ABBA se sice objevuje v řadě filmů, ale v tomto případě je zkombinování této pohodové muziky a filmového příběhu asi nejpovedenější. Celkový dojem: 90 %. Právě v tomhle snímku jsem objevil výbornou herečku Toni Collette, která díky němu záhy pronikla do Hollywoodu.

Podprůměrný film, který vedle slabého scénáře dojel zejména na chybné obsazení hlavní role. Milan Karpíšek byl nezkušený, protože se do té doby pohyboval v drtivé většině na operním jevišti, a tomu odpovídá i jeho výkon na plátně. Celkový dojem: 25 %.

Legendární film o jedné z posledních koloniálních válek, vedené oboustranně s mimořádnou zarputilostí. Výrazně politický film v duchu nejlepších tradic italského neorealismu. Na úspěch filmu měl mimo režiséra podíl i scénárista Franco Solinas ( známý spisovatel ). Film je zpracovaný dokumentaristickou metodou,měl vyvolat dojem autentického dokumentu. Jedním z koproducentů byl i přímý člen povstání Yacef Saadi.

Efektně natočený, nicméně ve skutečnosti povrchní film, který je na hony vzdálený skutečným událostem a charakterům, ze kterých vychází. Renč je filmový profesionál, který je výborný pro natáčení reklam a videoklipů, ale v hraném filmu vždycky v té či oné míře inklinuje ke kýči. V tomhle snímku nejde ani tak o skutečné drama, jako spíš o pečlivě vykalkulovanou hru s divákovými emocemi. Tenhle kousek mimochodem patří k tomu lepšímu, možná vůbec nejlepšímu, co kdy v hraném filmu dokázal. Jestli ten film funguje, tak je to taky díky přítomnosti Geislerové a celkově chytrému castingu. Celkový dojem: 60 %.

V polovině 80. let už byl John Carpenter dobře zavedený režisér stylově natáčených béček, které měly v rámci svých možností velmi slušný komerční ohlas, a tak dostal příležitost natočit pro velké studio velkoryse pojaté sci-fi o příchodu mimozemšťana na naši planetu. Jakkoli Carpentera beru jako solidního režiséra a slabinu filmu nevidím v režijním pojetí, snímek mě tehdy v kině nenadchl. Problém je ve scénáři a vůbec v přístupu k tématu. Takový neslaný nemastný sci-fi slaďák, který ve mě několikrát vzbudil spíš shovívavý úsměv a v jednom případě dokonce i chechot - to v momentě, kdy se Karen Allen dovídá, že jejich syn bude jednou inženýr. Celkový dojem: 45 %.

Divácky atraktivní téma, silný příběh, zajímavé postavy, kvalitní režie, luxusní herecké obsazení - co chtít víc? Jeden ze vzácných případů, kde se umělecká kritika i diváci vzácně shodli a ocenili jedno ze zásadních děl moderní kinematografie. Celkový dojem: 95 %.

Napíšu to zkrátka a jednoduše, jak si Lexx zaslouží. Je to vyfutrovaný brak se vším všudy, nicméně půvabný brak, který je natočený s plným vědomím svých tvůrců a s láskou. Jde o poctu naivním brakovým komiksům a papundeklovým televizním "sci-fi" seriálům z počátku televizního vysílání. Jeho hlavní předností je originalita a svým způsobem výlučné postavení, protože díky své bizarnosti nemá v příbuzných žánrech rovnocenného konkurenta. Jde o malý kult skupiny fandů naladěných na stejnou vlnu, jakou vyznávají scénáristé a režiséři Lexxu. Lexx nemá prakticky nic společného s klasickou sci-fi, rezignuje na jakékoli vědecké teorie a nesnaží se ani přinášet nějaké složité filozofické myšlenky. Jeho cílem je bavit, ovšem bavit s nadhledem lidí, kteří si jsou vědomi pošetilosti svých zálib. Lexx vůbec není hloupý a jeho brakovost nemá nic společného s brakovostí mainstreamových kvazimýtických seriálů typu Xeny nebo Herkula. Tvůrci si vybírají motivy, hrdiny, zasazení a celkovou výpravu tak, že se opravdu vyhýbají masovému divákovi. Jejich hrdinové a příhody jsou natolik úchylné, že zalíbení v nich může najít opravdu jen menšina nadšenců. Jednou z nejoblíbenějších činností první série je např. pojídání živých mozků na palubě vesmírného korábu. Ten je mimochodem kombinací strojní technologie s živým tělem gigantické mouchy a osazenstvo vesmírné lodi se fakticky živí jeho exkrementy. Vůbec nejrůznější "biotechnologie" a hmyzí prvky jsou pro seriál typické. Hemží se to tam lidožrouty a mutanty všeho druhu. Vzhledem k tomu, že seriál vznikal v kanadských ateliérech, kde s oblibou natáčí i americké televize béčkové seriály, je pro Lexx typická přítomnost řady hostujících amerických herců, kteří jsou legendami béčkové produkce. Lexx nejspíš nebude sklízet průměrná hodnocení, buď zaujme nebo bezohledně letí do koše. Celkový dojem 70 % je na rozhraní 3-4* vzhledem k rozdílné kvalitě jednotlivých epizod. Po výtvarné stránce je Lexx ovlivněný popartem a obsahuje i řadu fetišistických motivů.

Tahle komiksová adaptace sice nedopadla špatně, ale schází ji atmosféra a větší propracovanost postav. Pokud má nějakou velkou přednost, pak v angažování T. Maguireho, který působí velice přirozeně, elegantně a sympaticky. Je to zkrátka pan herec.Celkový dojem 60 %.

Z hlediska filmových hodnot, které jsou pro mě důležité, znamená Jackie Brownová skutečný vrchol Tarantinovy tvroby a po ní už následoval nezadržitelný úpadek, po pravdě řečeno, kvalita jeho filmů se řítila dolů jako stíhačka zasažená v letu raketou. Není to film lacině efektní a nejspíš zklame vyznavače divoké akce a násilí doplněné bizarním humorem a šokujícími hláškami. Je to film umírněný, přes žánrový rámec klasické kriminálky je zaměřený především na lidské vztahy, fakticky jde o silný milostný příběh dvou stárnoucích lidí, kteří mají před sebou možná poslední šanci začít znovu a líp. Tarantino buduje pomalu a trpělivě filmovou atmosféru až k napínavému finále. Věnuje pozornost dialogům, kde se sice objevují nezbytné "cool" hlášky, ale v rozumné míře a tam, kde to scénář vyžaduje. Těmhle postavám se dá věřit. Nejzralejší Tarantinův film s řadou zajímavých hereckých kreací a možná i nejodvážnější, protože představuje zradu tradiční fanouškovské obce. Není náhodou, že s tímhle kouskem přišel po svém slavném oskarovém majstrštyku Pulp Fiction, kdy cítil, že i takový přemet jeho publikum ustojí. Celkový dojem: 90 %.