Borec3

Poutavý dokument o vyšetřovatelských technikách americké garnitury ve válce s terorismem. Místy až orwellovská atmosféra např.: Válečný stav: schválení "zvláštních" pravomocí Senátem a jejich aplikace Bushem mohlo být prvním stupněm k absolutní kontrole v atmosféře strachu... a co kdyby válka trvala navždy? Jiná perla: Boj s terorismem vlastně není válka, proto se na zajatce podezřelé z terorismu nevztahují Ženevské konvence (slova garnitury), přidejte si k tomu nomansland na kubánském Guantanamu, kde neplatí práva ani Kuby ani U.S. a máme postaráno o praktiky používané každou druhou diktaturou. Pokud pak informacemi získanými prokazatelným mučením ospravedlníte zažehnutí války, lze zavzpomínat už jen na klasické perly typu Kladivo na čarodějnice či Jméno růže. Dobrý investigativní dokument, který může leckterého bushomila ohromit (a že jich moc nebude). Oscara v této atmosféře jeho klesající popularity proto beru jako pověstný další hřebíček...

Až ráno, teď na to nemám.

Mnohovrstevnatá bezdějová sonda touhy / marnosti uchopení absolutního "květu a písně, jež nás přesahuje".

Godard nechává formu tradičního taťkovského filmu rozpadat. Skokový střih, vynechávání zdánlivě důležitých záběrů či zcizující pohledy do divákových očí - to jsou důležité zbraně režisérského enfant terrible jean-luca. Mezi zmatenou (mimochodem čarokrásnou) seberg a live-fast-die-hard belmondem je oboustranně přitažlivá stěna. Parametry, které nedokážu plně vnímat prvním ochutnávkou. Moc se těším na druhé shlédnutí.

pocta nekonfliktnímu idealismu... pohoda až za ušima :)

Jednoduše fucking real ! Začínám si na novou vlnu fucking real fiction filmů příjemně zvykat a chci jich fucking more :)

Povedená hříčka demytizující postavu nejslavnějšího dramatika z šeda do rozmáchlé rudé. První polovina sviští až mi brilantnost dialogů potažmo akce přišla na hraně přehlednosti. Musím vyzvednout výkon přihrávačů jako Rush či ještě výraznější onáučnicovaný Firth, jež si svého slizouna parádně užil. Gwyneth je nádherná, závěr procítěně vyšperkovaný... 4*

Budu psát jen o empatii.. Po opouštění kina mi došlo, že tohle zhodnocení si budu muset nechat projít hlavou delší dobu. Dostával mne stísněný pocit, ale přesto jsem se usmíval. Na nového wrighta jsem byl zvědavý snad až moc. S vděčností jsem očekával slzopudný výlev emocí, ke kterému ovšem nebudu samoúčelně zmanipulován (viz. Tanec v temnotách) či umlácen přehnaně-kýčovitými obrazy utrpení. K žádné z variant nedošlo. Nesouzněl jsem, nevplul pod příběh, stál jsem bokem a přihlížel fascinující kameře, silným scénám s chytré hře zvuku. Zůstal jen ten smutek. Šel bych znovu...

Na celém filmu mě zajímá jediná věc... patrně klíč ke smyslu... Proč mě Forster nutí tolikrát vidět samovy kotníky čouhající ze slušně vytažených kalhot??? Aha? Co vy na to, milovníci Lynche? :) ... btw invenční střih a gosling... to mi zůstane v hlavě dlouho.

jděte do kina a sedněte si do první řady ... čistý adrenalin