l.enik.c

Na první podívání pěkný film, jehož námět byl již několilkrát obdobně zfilmován, mnohdy ještě drsnějším způsobem. Ani mě nezaujal natolik, abych si ho pamatovala. O pár let později, s malinko více životními zkušenostmi, v jiném rozpoložení, se jedná o příběh, který mě opravdu chytnul za srdce a kterému musím dát plné hodnocení.

Typická, předvídatelná, hodně sladká romanťárna, které normálně hodnotím 3*. Ale tato si mě získala o trochu více tou Itálií, kde jsem nikdy nebyla a neskutečně jsem záviděla Sophie její putování těmi kouzelnými místy. Takže za jedinečnou atmosféru o hvězdičku víc.

Tak tuctové téma, ale přesto tak jiné. Člověk si řekne, jak může vypadat film natočený s kamerou v ruce, bez osvětlení, bez uměle přidané hudby atd. a ono v závěru je to to nejkrásnější, čeho se takovému námětu může dostat. Žádné přehrávání, žádné zvláštní citové výlevy, herci téměř bez make-up. Tak přirozené, tak lidské a opravdové, až je to děsívé, protože se do toho člověk dokáže hodně vcítit a může to otevřít i staré rány. Ze začátku mi neseděly ty prostřihy "kéž by se něco stalo", ale postupně jsem na ně čekala, protože díky tomu se dalo do postav proniknout ještě o píď víc. Zajímavé. Dodnes jsem o Dogma 95 neslyšela, ale jsem moc ráda, že jsem na to narazila.

Upřímně nechápu, proč byl tento film tak negativně přijat a dostalo se mu tak nízkého hodnocení, oproti jiným filmům podobného ražení. Podle toho, co jsem o Alexandrovi Velikém četla, se film dost věrně drží historických pramenů. Že by právě to byl kámen úrazu? Je fakt, že více než na velkolepé bitvy jednoho z největších dobyvatelů vůbec, se Stone více zaměřil na psychologickou stránku tohoto člověka, ale i přesto mi ty bezmála tři hodiny utekly poměrně dost rychle a nenudila jsem se. Asi to nebude pro každého, ale za mě je to skvělý film a kam se hrabou nějaký Tróje a Gladiátoři a už vůbec ne bitva u Thermopyl.

Ano, patřim k těm, co si ještě v dnešní době staromódně kupuji CD a hrdě se k tomu hlasím, po shlednutí tohoto dokumentu ještě víc. Přesto z něj mám rozporuplnné pocity. Zajisté jsem si rozšířila obzory, protože jsem nikdy nepřemýšlela, vlastně mě to ani nenapadlo, jaký postoj zaujímají muzikanti k nahrávacím společnostem a jak se tyto společnosti chovají. Dále oceňuji přesah Artifactu, protože takový bordel panuje kdevšady a v umělecké branži se zajisté nejedná o problém jen v oblasti hudby. Ale tak nějak... nemůžu se zbavit pocitu, že je to zase snaha ukázat, jací jsou vlastně oni hrozní chudáci (oni myšleno ve smyslu umělci obecně), kterým křivdí celý svět a vlastně si za desítky let svojí kariéry nevydělají ani dolar. Je to skutečně až tak? Rozhodně to stojí za zamyšlení pro všechny, kdo mají představu, že se zpěváci válí v penězích, protože prodají pár lístků na koncert, ale přecejen... 30STM znám a spolouchám již 10 let, ale za poslední dobu jsem na ně kvůli jistým věcem taky trochu zanevřela a možná jim tedy křivdím. Taky v tomto dokumentu Jared nezapře své herectví a smysl pro drama, zajímalo by mě, které scény jsou opravdu autentické, což podle mě celému projektu škodí. Ráda bych však věřila, že ta bezelstnost, dobrota a smutek byly upřímné. Rozhodně ale musel mít odvahu s něčím takovým přijít a snaha poukázat na tento problém za pomoci dalších svých kolegů (např. Chester Benningtom, Serj Tankian, Amanda Palmer...) se cení. V dokumentu o "soudním sporu" s gigantickou nrahrávací společností se prolíná nahrávání desky This Is War, která v podstatě vznikla doma v obyváku. Každopádně už vždycky, když budu tuto desku poslouchat, budu si ji zasazovat do určitého kontextu, a i když už znám každé její slovo a tón, bude mi dávat trochu jiný smysl, význam a budu ji chápat jako celek plný emocí, které vím, odkud pramenily. A je hodně zajímavé poznat kapelu i z trochu jiné stránky, pro mě až trochu šok, protože dodnes jsem je takto vůbec neznala. Obávám, že na své si tedy přijdou zejména fanoušci této trojky a proto mě trochu mrzí, že se na to nemůžu podívat jako "nezaujatý" divák. PS: někteří tu psali, že je Jared Leto arogantní, namyšlený a narcistický. Samozřejmě to nebudu nikomu vyvracet, nemohu ho soudit, protože ho ve skutečnosti neznám a možná je to i pravda, taky mi na něm některé věci vadí. Ale schválně jsem se teď podívala na některá živá vystoupení 30STM a nedá se mu upřít to, že do hudby dává vše, žije pro ni a je pevně přesvědčen o tom, co dělá, víc než jsem kdy viděla u jiných interpretů. Je to vidět i v tom dokumentu a to žádné herectví není.

Tak nějak si myslím, že zde Jared Leto poodhalil svoji pravou tvář, protože i na základě jeho filmografie jsem vždycky tvrdila, že ten člověk nebude úplně normální. A ani mě nepřekvapuje, že si tak notuje s Terrym Richardsonem (velmi zvláštní fotograf), který se mimochodem objevil i v tomto videoklipu. Ale co na tom, přesto ho obdivuji jako všestranného umělce. Jeho videoklipy, resp. videoklipy Bartholomewa Cubbinse, mají ve většině případů nějakou myšlenku, přestože někdy ji není úplně snadné odhalit, jako třeba v případě Hurricane. Oproti 99% videoklipů, které se dnes pouští do světa, mistrovské dílo.

Nikdy jsem neměla pochopení pro vojáky, resp. ještě mě nikdy nikdo nepřesvědčil, takže toto prostě na mě nemohlo fungovat. A po 14 denní známosti? Ok, můžu čekat ten rok, ale tři? Co si jako mysleli? A v závěru vlastně láska na celý život? Bohužel jsem tomu nemohla uvěřit. Navíc Channing Tatum mi je spíše nesympatický, takže všechno špatně. Ty 2* dávám asi jen za to, že to nebyla až taková blbost a byla jsem zvědavá, jak to dopadne.

Ono to nebylo špatné, to vlastně vůbec ne, ale tak nějak si připadám, že 23 let není na takový film nejvhodnější. Za pár let se podívám znovu, nejlépe až budu mít vlastní dceru a uvidím, jak se můj názor změní. Jen bych ještě některým zdejším hodnotitelům doporučila, aby si zjistili význam slova pedofilie, nejlépe z nějakého fundovaného zdroje.

"Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje." Zvláštní, hodně zvláštní, ale symbolické, stejně jako ta skvělá Exupéryho kniha. Nejedná se o prosté zfilmování původního příběhu, spíše o zobrazení a podtržení jeho ústřední myšlenky, což se povedlo skvěle. Hodně v tom vidím obraz dnešní společnosti. Pro děti to není, ale to ostatně ani ta kniha. Zajímavý nápad, zajímavé provedení, i ta slzička mi ukápla, vedlo to k zamyšlení, takže za mě to svůj účel splnilo. Malý princ, který zapomněl a malá holčička, které změnil život. Kéž by takových lidí bylo více.

Beatníci mě nikdy nebrali a tento film to bohužel nezmění. Ani mi to nepřišlo jako životopisný film a chvílemi ani jako doba, ve které se to mělo odehrávat. Ale mám ráda filmy, díky kterým se něco dozvím, byť jen tím, že mě přimějí si pozjišťovat další informace, což se v tomto případě stalo. A mám radost z filmové příležitosti pro Daniela Radcliffa, i když ze škatulky Harryho Pottera se asi bohužel nikdy nevymaní.