Psema

Will Eisner se otáčí v hrobě a já kroutím hlavou nad tím, jak může někdo svěřit lamě jako je Miller desítky milionů na film, který nemohl dávat smysl ani na papíře, natož, aby z něj něco vypadlo na plátně. Ve výsledku střídá jedna psychedelická sekvence druhou, divák vůbec nechápe, o čem to je a jen si přeje, aby byl konec dřív, než mu z všudypřítomné nemohoucnosti exploduje mozek. Miller umí nechat hezky nasvítit scénu, občas vykouzlí i zajímavý záběr, ale naprosto neví, jak se vypráví příběh a práce s herci je pro něj španělská vesnice. Přehrávajícímu Jacksonovi to ale muselo být jedno, protože je na hraní v hovadinách zvyklý a katastrofální Gabriel Macht se v nejhorším může vrátit do telenovel či romantických komedií. Náznak sequelu beru jako špatný vtip a doufám, že se mi podaří do pár hodin dostat z hlavy scénu, v níž si Eva Mendes kopíruje prdel. WTF?

Pro fanouška nové trilogie utrpení, pro uctívače původní trilogie pohřeb se vším všudy. Lucas je s konečnou platností senilní, jeho universum páchne infantilností a já se klepu radostí, že jsem tuhle stominutovou zhůvěřilost ve zdraví přežil. Lucas a spol. totiž překonávají sami sebe, když dokáží na celovečerní animované ploše představit minimálně dvě postavy, otravnější než Jar-Jar Binks a naservírovat příběh, který nejenže postrádá logiku, ale i atmosféru a "drajv" klasických Star Wars. Bitky jsou nudné, šermířské souboje smutně nedynamické a celé se to točí okolo hnusného červa, otravné padawanky a dětinského humoru z úst ukecaných separatistických droidů. Já že říkal, že je Epizoda I špatná? Oproti tomuhle je to dílo boží.

Docela mě baví představa zmatených producentů, když se při interním promítání po 45 minutách filmu dočista změnil žánr, aby postapokalyptickou nudu s pár brutálními záběry, dementními pankáči, zoufalými vysvětlovačkami nahradil neskutečně hravý LOTRoidně nasáklý nářez, ve kterém je učebnice logiky něco jako satanova bible pro křesťany. V ten moment se museli všichni zákonitě chytat za hlavy, ale mě tím Marshall překvapivě dostal. Přestal jsem se nejenom škodolibě posmívat Rhoně Mitře, jejíž cool/hot index se nikdy nedostane do té správné polohy, ale i filmu, jenž si ze sebe a ze všech okolo začal dělat regulérně srandu. Jacksonovské nájezdy, Morie s ukrytým Bentleym v kovovém kontejneru, to všechno a ještě mnohem víc dělá ze Soudného dne absolutně zábavnou kokotinu bez jediného scény dávající smysl. Závěrečná Mad Max honička je pak vcelku příjemným rozloučením za naprosto šílenou jízdou, která je po střihové stránce zcela nezvládnutá, ale má styl a je přes všechny vady (a že jich je) doopravdy zábavná.

Po Mamma Mia! druhý film, jenž mi v letošním roce soustavně způsoboval fyzickou bolest. Catherine Hardwicke nemá vkus, neumí točit a měla by okamžitě zmizet z povrchu zemského hned za Robertem Pattinsonem, který jen podtrhl svou mizérii ze čtvrtého Pottera. Ten kluk prostě nemá charisma a natřený bílým krémem vypadá s prominutím jako absolutní idiot. Kristen Stewart mnohé zachraňuje, hudba není zlá, ale celé to kromě paní režisérky, jejíž režie je nudnější než celodenní trůdění na záchodě, posílá do háje vyprázdněný scénář, v němž se vlastně vůbec nic neděje, což je na plátně prezentováno dlouhatánskými a neskonale směšnými pohledy obou herců napříč parky, parkoviště a jiná místa, na něž zbyly tvůrcům peníze k pronájmu. Jdu zvracet. P.S. pro fanynky: Knížku jsem nečetl a po tomhle mě ani nezajímá. Ty rozčílený e-maily si strčte... 3/10

Pozitiva: Ashton Kutcher umí být nejen snesitelný, ale i vtipný, Rob Corddry je borec každým coulem a scénář si na nic víc než na tuctovou komedii z fabriky na štěstí díky bohu nehraje. Negativa: Cameron je stará, Latifah dokáže iritovat i na ploše menší než 10 minut a Tom Vaughan je rutinér jak z výrobního pásu. Sečteno a podtrženo: Místy nuda, někdy zábava, dohromady vcelku stravitelná romantika, kterou prokouknete při úvodních titulcích, ale dokoukáte ji i přesto, že se vám při některých scenáristovích oslích můstcích bude zvedat žaludek. 5/10

Slunce, seno feat. novácká seriálová produkce = nejhorší Kleinův film od posledních básníků. :) Není to úplný zlo a oproti Agátině výpravě za hodnými lidmi se dá mluvit i o nějakém ději, ale všechno ostatní od dementních dialogů přes televizní herce, neherce a obskurní režii senilního důchodce se smradlavou dýmkou v ruce(ano, po projekci si Dušan opět zapálil a bafal a bafal...) nestojí za nic. Někdo by se měl vážně zamyslet nad tím, jestli je moudré dávat patronům předrevolučního filmu prachy na celuloid a potřebnou techniku, protože takhle zbytečně umí vyhazovat prachy do luftu málokdo. Za Hilmerovou v noční košili, sexy Terezu Voříškovou a wtf okamžiky, jako Jana Doleželová v sedí v koutě za zvuků gramofonu, 3/10. Víc ani ťuk. P.S.: Ani ten chlast nestojí za moc. ;)

Přesně na hraně tří a čtyř hvězdiček. Nahoru zaokrouhluju za přesné herce (Kingsley dlouho nehrál líp, Sturgess tradičně fajn), syrovou atmoféru, krvavé výslechy IRA a závěrečných 30 minut, které mě poslaly emocionálně do kolen a utvrdily v tom, že úvod Veřejného nepřítele č. 1 saje. I s odhaleným osudem se dá totiž hrát velká partie. Byť protkaná mnoha žánrovými klišé. 7/10

Režisér Hartl si z nějakého záhadného důvodu spletl žánry a místo uvolněné rodinné komedie nabídl "něco", co osciluje mezi Crash Road a Posledními plavkami. Jen místo Čtvrtníčka, Poláška a Agáty nabídl selanku zmatených známých tváří, které tři hodiny (zhruba tak dlouhé mi to utrpení připadalo) odříkávají repliky tak nudně, až to zavání závislostí na sedativech, přičemž se motají v jedné blbě osvětlené chalupě a litují, čemu se to upsali. Pokud ovšem bylo tvůrčím záměrem způsobit publiku bolestivé křeče v oblasti žaludku a vyvolat touhu celou rodinku i s papouškem, želvami a Marianem Labudou vyvraždit během dvou minut, nemůžu říct proti Takové normální rodince ani popel. 10%

Nejlepší comicsák všech dob, který paradoxně příběhy z papírových sešitů takřka vůbec nepřipomíná. Nolan znovu uhnul o pár kroků stranou, prakticky se stylizací vzdálil i Batman Begins a naservíroval "realistickou" kriminálku, která je stejným nářezem pro fanoušky temného rytíře i diváky, jimž Pan netopýr nikdy nic neříkal. Kvituji rychlé tempo, zhuštění děje a scenáristický záběr ne na jednotlivé postavy, které příběh sunou kupředu, ale na Gotham City jako celek. Boj dobra se zlem dostal v Nolanově režii úplně jiný, mnohem relativnější rozměr, kolikrát divák netuší, co se bude v dalších minutách dít a ačkoliv je při lehké nepozornosti snadné přijít o kontrolu nad příběhem, Nolan dokazuje, že jako vypravěč je ve své kategorii jednoznačným mistrem. Honička s kamionem, Bat-pod obracečka, finále a samotný závěr... GENIÁLNÍ.

První (a doufejme, že poslední) sezóna skončila. Z trapného seriálového odvaru kultovní série se po třech dílech vyklubala nebetyčná srágora, která si nezaslouží ani písmeno"T" ze slova Terminátor. To, co se v průběhu devíti odvysílaných dílů děje, je totiž natolik bizarní, že to nemá obdoby. Endoskeletem vybavení likvidátoři veškerého lidského života se oddávají baletu, mohou se v klidu infiltrovat mezi lidí tím, že se usadí a nabalí si dívčinu, s níž se ožení a někde uprostřed lesů číhá Dr. Silberman, aby z jeho postavy stihli tvůrci během 20 minut udělat takového magora, že to svět neviděl. Dialogy musely být u většiny dílů spíchnuté za plného natáčení, protože ty bláboly, které musí chudáci herci odříkávat, překračují všechny představitelné meze. Lena Headey nejenže není Linda Hamilton (na to nemá ani vizáž, ani odvahu), ale jako Sarah Connor je spíš mizernou cuchtou od plotny než matkou budoucího spasitele. Thomas Dekker je po snesitelných výkonech v Heroes naprosto retardovaným Johnem Connorem, jenž neustále něco nebo někoho hackuje pomocí Pentium 4, která ještě k tomu dokáže přečíst čipy ze strojů budoucnosti. WTF?, říkáte si? A to pořád není všechno. Děj se od prvního dílu nikam neposouvá, všichni se točí dokonale v kruhu jakoby se nechumelilo a občas se ukáže nějaký zoufalý Termík, černý federální agent nebo Brian Austin Green (ten mimochodem jako jediný za něco stojí a má koule na to, aby někomu bez váhání ustřelil palici). Terminator: The Sarah Connor Chronicles je zkrátka fraška nejhrubšího zrna, oproti níž jsou i německé kriminálky plné zajímavých zápletek a dobrých herců. Tohle nikdy nemělo spatřit světlo světa, obzvlášť když se ani na akční scény nedá koukat. DOKONALÝ TRAPAS!