soviczka

"There's a storm coming, Mr. Wayne. You and your friends better batten down the hatches. Because when it hits, you're all going to wonder how you ever thought you could ever live so large and leave so little for the rest of us." A pak slibovaná bouře udeřila... Epic!

Ani po 34 letech od natočení neztratil tento film nic ze své tíživé atmosféry, pohled Richarda Burtona doprovázený jeho hlubokým hlasem je stále stejně nepříjemně paralyzující, snažení Lina Ventury zabránit další katastrofě je stále stejně zoufalé...

Čekala jsem vtipnou akční pohádku na dobrou noc pro vysloužilé tajné agenty a tu jsem také dostala :) Už to tu určitě zaznělo i přede mnou, ale pro jistotu - ten, kdo měl na starosti casting, si zaslouží medaili. Bruce já prostě můžu v jakémkoliv množství a za přídavek v podobě paranoidního Johna Malkoviche a po zuby ozbrojené babičky Helen Mirren musím dát 5*.

Perfektní komorní konverzačka, během které každého ze čtyř hlavních aktérů chvilku nenávidíte, chvilku zbožňujete, nechápete, litujete, opovrhujete jím... Všichni jsou skvělí, i tak je ale Christoph Waltz svým výkonem úplně převálcoval. "I believe in the god of carnage..."

Být ten film jen o minutu delší, určitě bych umřela nudou. Jak se mé dvě oblíbenkyně Susan Sarandon a Emily Blunt mohly propůjčit k něčemu tak předvídatelnému a zbytečnému?

Neuvěřitelně silný příběh a skvělý materiál k převedení na plátno. Naservírovaný mix dokumentu a hraného filmu na mě ale bohužel moc nezafungoval. Buď jsem se lehce ztrácela, nebo těžce nudila. Uznávám ale, že mě na konci opravdu napadla ta znepokojující otázka - chyběla bych někomu?

Od začátku je vám jasné, že s Erykem není něco v pořádku... Hlavně díky úžasnému hereckému výkonu Eryka Lubose a skvělé kameře film svižně ubíhá a ten divný nervní pocit se pomalu zasouvá někam dozadu a slábne. A pak přijde šok. Okamžik, kdy vám dojde, že s Erykem je v nepořádku úplně vše, a to tak, že je vše úplně špatně. Film mě svou atmosférou doslova přišpendlil k sedadlu a způsobil mi bezesnou noc.

Neskutečně utahaný, nelogický a nevěrohodný film... Joby má problémy, spoustu problémů (např. do poloviny nehtů nechutně oloupaný černý lak...). Proč jen mu ale nevěřím, že ho najednou pálí věci, na které celé roky z vysoka kašlal? Za zmínku stojí jen hudba a výborný Paul Dano.

Začátek prvního filmu, který jsem viděla na letošním ročníku festivalu v Karlových Varech, byl skutečný masakr. Místa děje a postavy se střídaly jako na běžícím pásu, mou ztracenost umocňovala italština chrlená takovou rychlostí, že české titulky se plátnem jen míhaly. Pak mě ze zoufalství (a přiznávám, že i z krátkého spánku... ten ale spíš než filmu připisuji jednomu drinku na sluníčku na předzahrádce...) probudila exploze. Od toho okamžiku jsem z plátna nespustila oči ani na vteřinu a moje nadšení mělo už jen rostoucí tendenci. Škoda toho rychlokurzu v úvodu, dávám 4*.

Přemýšlela jsem, co mě kdysi dávno přinutilo k dokoukání něčeho tak odporného až do konce. Asi jen fakt, že ta zvrácenost byla na seznamu povinně shlédnutých filmů každého gymnazisty. Jenže ono to není ani umělecké, ani intelektuální, dokonce ani šokující... Je to pouze a jenom nechutné a nechutně nudné.