Mortemiss

Miluji tenhle seriál. Narazila jsem na něj přibližně před rokem a půl a od té doby jsem ho viděla snad 10x, dokonce jsem si koupila vydanou mangu a novely (tomu se říká opravdový zápal). Tohle anime má spoustu velkých +. Skvělá výprava, vývoj postav, dokonalá hudba, návštěva hned několika destinací (Japonsko, Vietnam, Rusko, Anglie, Francie, USA...). Hlavní postava Saya Otonashi je zpočátku bázlivá studentka, které se zmocní panika už jen při letmém pohledu na krvelačné monstrum. No ono se taky není čemu divit, ruku na srdce a hlavu na špalek, kdo by zůstal v klidu, když se na něj vrhne obří bestie (ne teď jsem nemyslela J. Momou, toho by jistě ženy uvítaly s otevřenou náručí a ne s katanou v ruce). Nicméně tato studentka se postupem času stává sebevědomější a odhodlanější v porcování monster, takže ve druhé polovině už to řeže hlava nehlava a nejeden se v tom jejím řemeslu vzhlédne. Konečně smysluplné řemeslo zbavit svět od takových zvrácených potvor (vyložte si to jak chcete). Diva, její protiklad, je zábavnější a mnohem labilnější, člověk nikdy neví, kdy ji v té palici zase přeskočí, ale o to víc ji mám ráda, navíc ten její zpěv (jedno velké a dlouhé Ááááách). Haji, ano je to takový poslušný pejsek, který přiběhne na zavolání, téměř žádné charisma, ale na basu hrát umí (někdy Bacha a někdy bum bác po palici). Solomon je prostě pašák, moje nejoblíbenější mužská postava. V manze byl o něco větší hajzlík, zato v anime z něj udělali romantika, kterého čeká hořkosladký dramatický konec. Nejoblíbenější pasáže: jednoznačně back to past (Saya a Haji), výlet transsibiřskou magistrálou a pravý ruský venkov (opět back to the past and viva Rasputin). V neposlední řadě scénky se Solomonem ve Francii a v New Yorku. Takže za mě naprostá spokojenost a jednoznačně TOP 1.

Jedno z mých prvních anime. Doteď mám v živé paměti, jak mi o něm kamarádka básnila a každý den mi vyprávěla jednotlivé pasáže, aby mě na něj nalákala. Ještě předtím, než jsem k seriálu zasedla, znala jsem už všechna jeho tajemství včetně "nečekaného" odhalení ve druhé sérii. Děj se odehrává na střední škole, kterou navštěvují studenti denní a noční třídy. Hlavní postava Yuuki (v překladu: sníh), přehnaně dětinská, místy příliš otravná a v neposlední řadě natvrdlá, je žákyní denní třídy, která má za úkol dohlížet nad bezpečnou koexistencí těchto dvou skupin se zcela odlišným režimem. Nutno podotknout, že se jí to ne až tak daří. Nicméně, když bezpečnost začne pokulhávat a naše hlavní hrdinka se zničehonic octne v nesnázích, téměř okamžitě se na place objeví charismatický Kaname Kuran, který (neočekávaně) není jen tak ledajakým studentem nočním třídy. A tak zde můžeme sledovat trošičku zvrácenou zápletku odehrávající se na školní půdě.... Upřímně, je to dost úchylný seriál, ale ono se nic jiného nedá očekávat, když to vzejde z japonské tvorby. Každopádně palec nahoru za skvělou hudbu (nejen opening, ale i ending, v pozadí nám krásně hrají varhany a hudba na plese je taktéž úchvatná). Animace skvělá, po obsahové stránce trošku harém, ale postava Kurana jednoznačně tahák celého seriálu. Rozhodně doporučuji přečíst si mangu, protože seriál je plný neobjasněných zápletek a událostí. Například se dočtete bližší informace o Yuukiiných rodičích, životní příběh Kanameho a ředitele Crosse (ten vážně stojí za to), detaily o dětství Zera a jeho bratříčka na jehož jméno si nemůžu vzpomenout.

Silnou stránkou tohoto seriálu je příběh, který je až bolestně reálný. Vždy, než se na něj začnu znovu dívat, musím se na něj pořádně připravit, protože sledovat určité pasáže je pro mě jako návrat do minulosti. Způsob života hlavních představitelek a stejně tak i jejich povahy jsou naprosto odlišné, ale přesto se z nich stávají přítelkyně na život a na smrt. Společně ruku v ruce kráčejí po cestě životem, který jim ne vždy vychází vstříc. Zažívají nejrůznější zklamání, ať už se jedná o nevydařené vztahy, odmítnutí z vysokých škol, problém najít si práci, uskutečnit své sny i za cenu toho, že přijdete o osobu, která je vám nejdražší... Smutné, ale zároveň fantastické. Rockerka Nana je naprosto skvělá postava a její životní příběh je tím největší skvostem z celého seriálu, stejně tak jako její pěvecké výkony. Ren, klobouk dolů před takovým mužem, i když je fiktivní. Hatchi, typická foolish maiden, kterých je v anime až příliš (měly by je začít střílet, aby se jejich počty rapidně snížily). Takumi, frigidní sukničkář. Shoji, ha*zl největšího kalibru.

Můj první korejský seriál a shodou okolností i nejoblíbenější. Zazobaného povrchního idiota, se zlatou lžičkou v zadních partiích, si zamiluje snad každý, obzvláště jeho krutou upřímnost. Vůbec se nedivím, že od hlavní představitelky schytal několik kopanců, ne každý snese pravdu podanou tak drsným způsobem. Příběh je velmi zajímavý, herecké obsazení dokonalé, hudba.... Pokud nepočítám Oskův zpěv tak dobrý. Rozhodně doporučuji, dá se na to dívat pořád dokola, skvělý humor neomrzí.

Nesnáším a zároveň miluji tento seriál s překrásnou výpravou, excelentními hereckými výkony a úžasnou ústřední dvojicí, jejíž příběh pohne snad s každým.

Existuje mnoho důvodů, proč se tenhle seriál nadobro zapsal do seznamu mých nejoblíbenějších. Prvním je fakt, že se jedná o krásnou romantickou a velice naivní pohádku, která vás zcela pohltí. Druhý důvod mají na svědomí herci, kteří jsou úžasní, a kteří vás svými hereckými dovednostmi dokáží vtáhnout do děje. Mohla bych pokračovat výpisem dalších pozitiv, ale to s radostí přenechám někomu jinému. Jediné, co tomuto seriálu ubírá na kráse, stejně jako u jiných kdramat, je zbytečně natažený konec.... Jinak palec nahoru, ráda se k příběhu o nevinné a lehce naivní Gu Mi Nam vracím a jsem si jistá, že v budoucnu na sebe ještě několikrát narazíme. (P.S..: Tae Kyung je naprosto boží, už chápu proč sis ho zamiloval).