krijka

Hodně zředěný odvar z filmového Conana. Záměrně říkám filmového, protože s literárním toto nemá nic společného, ač je jméno velkého Roberta Erwina Howarda v titulcích zmíněno (kdyby byl živ, musel by za to filmaře žalovat a nebo, což by bylo lepší a účinnější, rozsekat mečem na malé nudličky). Ovšem ani filmové verzi nesahá Rudá Sonja ani po kotníky. Stačí srovnat jen úvodní scény. Conan-drsné vyvraždění rodné vesnice, dekapitovaná matka, Sonja-retrospektivně vyprávěné vypálení rodné chaloupky, decentně naznačené znásilnění, ale hlavně jakási podivná zářící mlha vyjící „Sonjo, Sonjo…“ A pak je tu scéna z vyvražděním kněžek, střežících talisman. Když jsem viděl modelky trapně mávající umělohmotnými meči, které jakože drtí nabušené chlapy v kůži, musel jsem se smát. A o tom je celý film. Tam kde je Conan drsný, je Sonja uhlazená, patetičnost nahrazuje rozplizlost, místo bombastické hudby je tu překvapivě nevýrazný Moricone. Výprava je strašlivá, všechno to vypadá děsně kolotočářsky a dialogy tahají uši. Ani jeden z herců nehraje a zdá se, že ani jeden z herců to neumí. Je to děsivá a strašná nuda, která je víceméně směšná. Co čekáte od filmu, kde se Conan jmenuje Kalidor?

Znám tuhle Kingovu povídku. Není špatná, ale je to typické dílo Mistra, čili jsou v ní skvěle prokreslené charaktery, to King umí, i hajzl par excellence je u něj uvěřitelný, což je ovšem dáno opravdu výjimečným Kingovým darem, jeho schopností zaujmout a proniknout k postavě. Ovšem co se děje týče, to je jiná. V tom King nikdy neexceloval, v tom moc silný není. Až na výjimky jsou jeho příběhy většinou jednoduché, předvídatelné, ploché. A navíc tady jde o povídku, která je sama o sobě krátká, takže jsem byl zvědav, zda utáhne standardně dlouhý film. A byl jsem celkem příjemně překvapen, protože utáhla. Děj se téměř stoprocentně drží povídky a je to dobře, Slater i ostatní hrají dobře a tak se na to příjemně kouká. Rozhodně neurazí, málo koho nadchne, ale v dnešní záplavě braku je to spíš povedený počin.

Vcelku dost povedený seriál, samozřejmě upravující historii tak, aby to bylo zajímavější a pro seriálové ztvárnění přitažlivější. Na výpravě je vidět, že se fakt nešetřilo, i když je na ní zřejmé, že tady musela skutečnost ustoupit té romantické, a já bych se nebál napsat telenovelové linii. Itálie konce 15. století byla nepochybně mnohem špinavější a smradlavější, než nám ukazuje seriál. Vojáčci nebyli jak z cukrkandlu, neměli v té době dokonce ani uniformy a každý táhl do boje z vlastní výzbrojí a výstrojí. Takže pokud realitu, tak zcela jistě Rutgera Hauera a Maso a krev. I ty politické intriky byly trochu jiné, ale některé úsměvné maličkosti autentické jsou, třeba ti mumifikovaní stolovníci u neapolského krále. Jinak ještě jedna poznámka na okraj, Francouze nevyhnal z Neapolska mor, ale epidemie syfilis, .kterou pak promptně roznesli po celé Evropě, proto také označení syfilis jako „francouzské nemoci“. Ale jinak je to povedené, chybí zde opravdu padoušské postavy, dokonce i Borgiové mají lidské stránky. Tedy u mě spokojenost.

Francouzský „Kmotr“ není špatný film, hlavně pro ty, kdo mají rádi gangsterské filmy (řadím se mezi ně). Jenže mi celým svým vyzněním a hlavní dějovou linkou slavného předchůdce dost připomíná, ale bohužel jeho kvalit, samozřejmě, nedosahuje. Závěr filmu je navíc předvídatelný a některé vedlejší linie nejsou moc využité, třeba ta s Carlem a jeho utiskovanou ženou. Herci hrají dobře, jsou charismatičtí, ale stejně tomu něco chybí.

Film, který mě neuvěřitelně dostal, stejně jako většina filmů Clinta Eastwooda. Jak to ten chlap dělá? V tomhle filmu jsem to pochopil, proč mě dostal. Může za to Walt Kowalski, protivný, zahořklý, xenofobií tak, až je to milé. Navíc jeho zasazení na předměstí plného přistěhovalců z Číny, jihovýchodní Asie a bůhví odkud. A do toho se občas připletou černoši (bubáci, jak je označuje Walt), Portorikánci a Mexikáni (uzenáči), a nebo i čínské gangy (bambusáci). Walt dokáže v jedné větě rasově, či nábožensky urazit několik národů a náboženství. Ten jeho následující přerod ve vcelku milého strace už mě tolik nebavil a ani mi nepřišel tak úplně uvěřitelný, ale nevadilo to. Ne stárnoucí, ale už starý Eastwood dokázal celý film pohodlně utáhnout až do hořkého konce. Mimochodem to je snad první film, v němž Clint Eastwood nikoho nezabil, teda kromě Madisonských mostů, ale tam snad ani nemá pušku, kdežto tady s ní mává skoro polovinu stopáže.

Seriál jsem vlastně neviděl, ale o filmu jsem slyšel celkem pochvalné zprávy a je pravda, že jsem se nenudil. Na druhou stranu mě to ani nijak moc nenadchlo (asi proto, že jsem slávista). Ne, příběh fotbalem posedlého, absolutně nekompromisního trenéra v okresním přeboru byl opravdu povedený a veselý a některé scény mají na to, aby zkultovněly, třeba scéna Hnátek-Kužel-vzduchovka. Miroslav Krobot hraje to, co vždycky, takže tady žádné překvapení není, jinou polohu herectví ani neumí, ale tady v této poloze zase nezklame. Kdo mě velmi příjemně překvapil, byl Ondřej Vetchý, jehož Luňák byl ve druhé polovině filmu ukázkovým hajzlem. Celkově to nebylo špatné, ale na druhou stranu žádný zázrak.

Tak k tomuhle filmu mám vřelý vztah, který moje, jinak samozřejmě nestranné, hodnocení ovlivní. Vzpomínám si, že jsem ho sledoval v dětství a byl jsem absolutně přikován ke křeslu (gauči, židli, či na čem jsem to tenkrát seděl). Bylo to absolutně skvělé, ta atmosféra špíny, v nichž skupinka bez obalu a velmi a velmi realisticky podaných žoldnéřů bloudí jarní krajinou a pátrá po penězích pana Bartoše. Vzpomínám si, jak mě mrazilo při scéně z hospody, kde je malá Magdalena zavřená v pokoji a k její oknu se blíží fendrich Hoff a hlavně děsivý Sepp Borise Rössnera. Tento film vznikl jako film pro děti, ale je natočený lépe, než většina filmů pro dospělé. A byla ona lahvička skutečně kouzelná? Co na tom záleží, ten film kouzelný byl a je.

Osmdesátky jsou zpět! Se všemi pozitivy i negativy. Negativa? Absence smysluplného děje, na který si dnešní fanoušek rozmazlený všemi Batmany a podobně zvykl. V tomto filmu o děj nejde, to opravdu ne, takže to Bessonovu týmu sedí. Pozitiva? Určitá bezstarostnost akčních filmů, kdy hlavní hrdinové chodí, střílí a zabíjí a nelámou si hlavu s nadřízenými a zákony. A taky strašná nekorektnost děje a to jak rasová, tak politická. Všimli jste si, že hrdinové vystřílí pouze Číňany a Pákistánce (možná sem tam nějakého Araba) a žádného bělocha? To už se dnes, no dobrá, od padesátých let, moc nenosí. A taky je to hodně genderově nevyvážené, ženy tu jsou buď za coury a nebo zrádkyně. Sympatické a demokratické je, že je ale zastřelí stejně snadno, jako muže. Je tu pár povedených scén, třeba honička na dálnici s bazukou, ale celkově je to průměrné a nezachrání to ani Travolta, ani Jonathan Rys-Meyers.

Tak jsem shlédl epochální dílo České televize. Po pravdě mě udivilo, že ho ČT vůbec natočilo, myslel jsem, že tato stanice dnes jede pouze v reprízách Televarieté, Banánových rybiček a Mamba Show, ale pak mi došlo, že to bylo se třemi díly skoro jako seriál a proto to vedení dovolilo, neb natáčet seriály se může. Přes to, že to bylo výborné, zůstalo několik životně důležitých otázek nezodpovězeno. Tak například, chceme-li propíchnout rabína tupým pravítkem, je nutné do něj předem navrtat díru a nebo záleží jen na tlaku na pravítko? Kdopak zastřelil pana Zábranského? Jela v tom finanční agentura, jeho zaměstnavatel? A jak se stalo, že česká rozvědka se stala strážcem brány, jíž se na povrch Země mohou dostat neskutečné hrůzy? To je tak fakt tak dobrá, když si ani neumí pohlídat sklep, aby se jim pak po agentuře nepromenádovali nadraní policajti? Může policista po desíti vodkách řídit legálně, nebo je to nelegální? Proč je poručík (kapitán?) Sumara považován za špičku oboru, když se vesměs chová jako hysterický idiot (to není nadávka, ale psychologický termín)? Stane se teď Runa novým strážcem brány (panem Zábranským) a bude superhrdinou, když dovede číst myšlenky? A bude taky vraždit zednáře, až se znovu budou pokoušet otevřít bránu sicherkou? Tolik otázek a to zdaleka nejsou všechny. Snad se odpovědi dozvíme ve třetím díle trilogie. Ale teď vážně. Filmařsky je Tajemná brána zvládnutá dobře, těžko něco po řemeslné stránce vytknout, ale příšerně pokulhává po stránce scénáristické. Jedním slovem, po stránce scénáře je to děsná blbost, což jsou vlastně slova dvě. Váhal jsem v hodnocení, zda dvě, nebo tři a nakonec jsem dal tři, protože k českým opusům je třeba shovívavost.

Jsou filmy, u nichž děj není tak důležitý, protože jsou postaveny na atmosféře. Zažít Woodstock mezi ně patří, tady se Angu Lee podařilo skvěle zachytit atmosféru šedesátých let, éry hippies, zákulisí obrovského koncertu ve Woodstocku. Ne toho uměleckého zákulisí, ale toho prostého, maloměšťáckého. Je zajímavé, jak málo filmů o hudebním showbyznysu se věnuje tady tomuto tématu-co na to říkají „normální“ lidé. Psal jsem, že děj není důležitý, ale to neznamená, že by tady nebyl. Je to sled víceméně zábavných historek, které na sebe ale navazují a drží pohromadě. Také se tu objevuje nádherné panoptikum lehce bizarních figurek, ať už je transexuální Vilma, těžce spořivá matka, u níž se člověk divý, že ji ještě nikdo nezabil, otec, co je jen chodící mrtvola, bez radosti ze života, nad věci povznesený manažer, který se od jiných hippie nijak neliší, policista, co si původně šel praštit pendrekem do pár hipíků, ale pak si to nějak rozmyslel, nebo zmydlení mafiáni. Konec konců i hlavní hrdina Elliot je pěkný mimoň. Film je komedií, ale má i hlubší podtext. A ani nějak nevadí, že z koncertu neuvidíme vlastně ani sekundu.