Nevka

S postupem času se John Wick vyvinul v sérii, která má stejný kultovní předpoklad, jako třeba Sharknado. Tvůrci si totiž konečně uvědomili, jak důležité je nebrat se vážně a udělat z Johnatana až nemožně silnou postavu (posouvají to ještě na vyšší úroveň, než jsme byli zvyklí třeba u Stalloneho, nebo Schwarzeneggera). Díky tomu si můžete užívat neutuchající přísun delikátní akce a do očí bijící nesmrtelnosti hlavních hlavních postav. A tomuto pojetí se podřizuje naprosto všechno. Když už se třeba objeví protivník, který by nedej bože mohl Wicka sejmout, scénáristé neskrývají samoúčelnou potřebu postavy "překreslit" tak, aby mohl souboj co nejdéle pokračovat. Navíc je nezpochybnitelně pozitivním aspektem snímku to, že se lokace a styl jednotlivých sekvencí mění dostatečně rychle na to, aby vás ta neustálá akce nepřestala bavit. Od nožů, přes koně, Spider-Dogs a podobné "kreace". Všichni zúčastnění navíc moc dobře ví, co vlastně chtějí točit a na filmu je to znát. Bez zbytečností jdou přímo k věci. Pojetím jde díky tomu asi o nejlepší díl série (aspoň teda pro mě). Pokud by tímto filmem byla série uzavřena, vůbec bych se nezlobil. Ale tvůrci mají asi jiné plány, takže jsem velice zvědavý, co budou vymýšlet dále... U hodnocení jsem na rozpacích mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Uvidíme časem, jestli tu nejvyšší přidám.

Tak, jak mi přišla jednička neoriginální a začátek dvojky se nehorázně táhl i přes to, že obsahoval intenzivní akční sekvenci, od přechodu do Říma jsem se dost bavil. Konečně jsem našel něco z toho, co všechny na Wickovi tak baví. Pravidla a principy Johnova světa jsou v rámci žánru zajímavé a akční scény originální. Příběhová stránka je také o něco propracovanější a já jsem nakonec spokojený (i když jsem začátek louskal opravdu asi na šest pokusů).

Ale jo. Po několika sériích jsem se podíval na díl GoT jen proto, že v něm měla být pěkná řežba. A dočkal jsem se? Samozřejmě... Na rozdíl od místních nespokojených diváků jsem už před roky odhadl (kolem páté série?), že skrze vlastní příběh nezávislý na knihách cesta nevede. I díky tomu jsem si mohl užít výživné řádění draka, delikátně krvavé souboje i další "srandičky", které si na HBO vymysleli. S vizuálem a pojetím jsem absolutně spokojený, a víc jsem ani nepotřeboval - s tím, jak si s budováním příběhu a vývojem charakterů postav vytřeli prdel jsem se smířil už dávno. Na televizní produkci paráda.

Je mi to líto a dlouho jsem nad tím přemýšlel, ale ty tři hvězdy dát musím. Casting Pikachua je sice naprosto dokonalý a celý film funguje jako příjemný fan-service pro milovníky animáku, ale nemůžu se ubránit pocitu, že tady Letterman režijně selhal. K tomu i scénář jede na poloviční obrátky (souhlasím s Torenem) a potřeboval by v některých fázích očividně doladit. V případě, že by se tak stalo, námět měl dostatečné kvalitní základy pro to, aby se z příběhu podařilo vytřískat mnohem více. I navzdor tomu ale zavedený svět funguje, Pokémoni jsou "rozkošní?" a záporák má uvěřitelný vývoj a motivaci. Navíc má finále skvělé tempo a příběhové twisty se daří servírovat pochopitelně, a mnohdy i překvapivě. Problémem však ve výsledku je, že tvůrci evidentně neví, jestli chtějí točit jednoduchou rodinnou komedii (jako třeba Lettermanovy Gulliverovy cesty), nebo důmyslnější a "deadpoolovsky" zábavnější jízdu pro starší publikum. Detektiv Pikachu tak stojí rozkročený nad propastí mezi těmito dvěma myšlenkami, a bohužel tím utrpěl více, než by bylo záhodno. Pokud se na pokračování vrhne lepší tvůrčí tým, může z toho být pecka...

Epizoda sama o sobě mě nijak zvlášť neodrovnala, i když opět pracovala s fajn dilematem, co dělat se "zbytečnou časovou odchylkou a chybou", která ve finále také cítí a žije. Každopádně jsem si dovolil sepsat krátký komentář už proto, že vývoj postav, který MacRae ve scénáři nastoluje mi dává smysl. Když to vezmeme kolem a kolem, bylo vždy tak trochu podivné, jak se tady vlastně objevil vztah Amy a Roryho. Když se poprvé Arthur Darvill objevil svého času v Benátkách, kroutil jsem hlavou, kde k němu Pondová přišla a popravdě jsem čekal, že bude hrát roli nějakého přechodného sidekicka, který za několik dílů nadobro zmizí. Nicméně čas běžel a já si na toho troubu postupně zvykal. Skončilo to tak, že byl pro mě naprosto rovnocenným společníkem pro Doctora, který je v podání Matta Smithe nepochybně skvělý (na Karen nemá v oblíbenosti ani jeden, ale to je zase jiný příběh). A právě tato symetrie, kterou kritizuje někde pode mnou v komentáři sirien smysluplně vysvětluje, kterak k tomuto "svazku" Pondových došlo. Věty, které zazní při dialogu mladé a staré Amy totiž dokonale reflektují můj postupný vývoj pohledu na Roryho. A to cením... Není přeci jen cílem seriálů, aby se divák ztotožnil se "svými" postavami?

Naposledy jsem aplikoval svou taktiku, že se u animáku nepodívám na více, než první trailer. UglyDolls jsou umolousanou podívanou, která sice nemá úplně špatnou animaci a ví, jaké poselství chce předat, ale je z pohledu dospělého dost nudná a špatně napsaná. Písničky se sice dají poslouchat, ale jinak je příběh podivnou kombinací Toy Story, Příšerek s.r.o. a na konci přejde do finálního rozuzlení, které významně využívá konceptu prvních Aut. Jako jedno z mála pozitiv tak aspoň vyzdvihnu poměrně zábavně depresivní pasáž z třetí čtvrtiny filmu. Jinak uznávám, že určitě existují horší animáky (Ledová sezóna je toho zářným příkladem), a ta třetí hvězda by se při troše dobré vůle možná najít dala, ale celkově se jedná o největší animované zklamáním, na kterém jsem byl v kině (vlastně už ani nevím, co jsem čekal). Pokud ale posadíte děti do kina a půjdete si svou cestou, budete s největší pravděpodobností spokojení všichni.

Endgame je mistrovsky vybalancovaná emoční bouře se vším všudy. Člověk by po Infinity War čekal, že ten film nejde jednoduše napsat tak, aby přežil tu obrovskou zodpovědnost vůči fanouškům, a zároveň se po logické stránce příběhu nezhroutil jako domeček z karet. Ale ono ne... Na první pohled je v celém filmu pouze jedna jediná (navíc méně zásadní) scénáristická berlička, která na druhou stranu každému dojde až třeba půl hodiny po projekci. Po delší době už vyvstává druhá a třetí, ale co se dá dělat. Už kvůli tomu, že i v rámci jisté pokřivené logiky to dává smysl a dojem z „velkého finále“ to absolutně nezkazí. Postavy fungují na jedničku a hudba je po delší době dokonalá. Navíc se dá říct, že završení jedenáctileté ságy asi nešlo natočit o moc lépe. Nebudu se zabývat detaily, protože tohle si člověk musí prožít sám. Na závěr jen podotknu, že ač jsem filmově relativně "citlivá osoba" (najdou se některé filmy, které mě rozbrečí), tady to se mnou cloumalo celý film. Osm menších nervových zkratů doprovázely zhruba tři hysterické záchvaty, kdy jsem se musel sakra držet, aby o mně nevědělo celé kino (abyste se nelekli - čísla nemají nic společného s počtem úmrtí) - Infinity War to zvládla jednou/dvakrát. Marvel pro mě byl vždy "srdcovka", a tohle je vrchol všeho, co jsem si přál...

Atmosféricky o něco slabší než Sestra, ale v samotné snaze o vyvolání strachu o trochu lepší. Zásadní problém tkví v tom, že kromě začátku se film drží celkem při zemi, a oproti nedávnému Řbitovu zviřátek nejde tak na dřeň, jak by ve své ryzí podstatě mohl. Legenda kolem La Llorony je totiž poměrně rozšířená a sama o sobě dost děsivá. Ne, že by Chaves odvedl špatnou práci, ale hlavní kámen úrazu je ve scénáři. Jde o to, že styl, jakým nám byl příběh byl předložen asi nebyl zvolen úplně šťastně. Větší důraz na kriminální zápletku (záhadná úmrtí dětí, podivné události v okolí) by dle mého názoru snímku prospěl více. Soudím tak proto, že například v Grimmovi (ke kterému jsme nutně museli v komentáři dospět) byla tématika uchopena o dost zajímavěji a o poznání mýtičtěji. Takhle jsme dostali jen řadový, nepatrnými detaily vybočující horror, který mohl k rozmanitosti žánru přispět větší měrou. Odkaz na Conjuring pak není nulový, ale asi 5-ti sekundový. Jako jednohubka a výplň Wanova producentského vesmíru však neurazí. Jen mám trochu pocit, že se začínáme točit v kruhu...

Předem upozorňuji, že knihu jsem nečetl a ani číst nebudu. Má bujná fantazie je v kombinaci s Kingem smrtící, a přes tento blok se asi nikdy nepřenesu (tudíž se vyhnu nutnému srovnání). Na druhou stranu jsem podle traileru nečekal, že se budu bát, ale oproti Sestře a podobným filmům jsem měl po delší době celkem nahnáno. Kupříkladu nový IT je jako film naprosto skvělý, ale ten nepříjemný a hnusný pocit něčeho zlého a špatného mi na rozdíl Řbitova rozhodně nenavodil. Celkově je atmosféra parádní a Jeté Laurence budu dostávat z hlavy hodně dlouho (Church mi skoro nevadil). Jako horror snímek obstojí a to je asi to hlavní (když je tam mimo jiné nějaká lekačka, je docela povedená). Na závěr bych moc rád poděkoval uživatelce Ema57, která dokázala během první ze čtyř vět svého komentáře kompletně vyzradit celý závěrečný zvrat. Aneb, když jsou tady týden před premiérou v ČR celkem 2 komentáře a jedním z nich je tento skvost. Moc si toho vážím!

Nebudu ani v nejmenším přehánět, když řeknu, že nový Hellboy je nabušenou a kulervoucí onanií komiksových fanoušků. David Harbour jakožto nový herec se své role chopil se skvělou vervou, a jeho Hellboy je správně sarkastický, cynický a věrohodný. Kdybych měl v konečném zúčtování volit mezi ním a Perlmanem, rozhodně vyberu jeho. Celkově je tady oproti standardu obdobných filmů hodně příjemné, že ani jediná postava není člověku protivná a herci sednou jako prdel na hrnec. Ke všemu všechno perfektně šlape, mytologie kolem pekelníkova světa je dokonalá a gore funguje na výbornou. Když je racionální možnost pro to, aby kolem stříkala krev, nechutné stvůry trhaly lidi na cucky, nebo se po parádních lokacích povalovaly kusy kreativními způsoby rozsápaných mrtvol, tvůrci toho využijí. Rozhodně tedy nečekejte nějaký čajíček ve stylu Venomova kousání hlav mimo záběr, který by mohla například vaše méně otrlá přítelkyně snadno rozdýchat. Jde se až na dřeň a pro Hellboye je to jen dobře. Když se podíváme na provedení, tak kromě některých nereálných scén, které by nešly reálně vyprodukovat přímo na place (a jsou tedy nahrazeny CGI) je osvěžujícím prvkem i to, že snímek sází dost často na praktické efekty (třeba masky). Fajnšmekry potěší i zajímavý detail na neustále dorůstající rohy (stádia růstu, či odlomení jsou dovedena do naprosté dokonalosti). Kvituji fakt, že se scénáristé obratně vyhnuli delšímu opakování originu, který by v tomto případě asi zdržoval (jako třeba u BvS – Batman, nebo u Homecomingu Spidey). Mila Jovovich navíc k radosti všech po delší době narazila na povedenou „záporáckou“ roli a další vedlejší „obludy“ (Baba Jaga, Gruagach) se taky rozhodně neztratí. I proto prakticky nemám, co bych vytknul. Konec ukazuje, že plány do budoucna určitě jsou, takže sem s nimi! P.S.: Jak čtu ty recenze... V nejhorším půjdu zase jednou s chutí proti proudu, aneb nový přírůstek do zlatého fondu mých guilty pleasure :)