Nevka

Pompézní, nabubřelá a na výsost skvostná podívaná, která oproti obdobně filmařsky zvládnuté Niti z přízraků (záměrně nesrovnávám s ostatními snímky od Lanthimose) neztrácí ani na moment na svém tempu, aby vás v samotném závěru uvrhla do temnot poměrně depresivním vyústěním celé "politické" i sociální hry. Herecky si divák vychutná hlavně excelentní výkony čtyřlístku hlavních postav, do kterého mimo Olivie, Rachel a Emmy řadím i zajímavou postavu Nicholase Houlta, který zastává asi nejvýraznější mužskou roli. Dokonale sepsaný scénář a precizní filmové řemeslo navíc podtrhuje i delikátní humor, jež je důmyslně doplňován zdánlivě dobovou hudbou (například hudba, která běží při závěrečných titulcích je toho zářným příkladem). Rozumím tomu, že film asi nesedne úplně každému. Do jisté míry totiž záleží i na tom, jakým směrem se ubírá váš styl humoru, nebo kam až sahají hranice vaší mírné zvrácenosti. Celé je to totiž ve své podstatě hodně absurdní. Není tedy absolutně žádným překvapením, že si britská The Favourite zcela zaslouženě obdržela i nespočet nominací na Oscara.

Pokud byste mě potkali a dotázali se na to, která severská krimi je má nejoblíbenější, bez váhání bych označil Oddělení Q od Jussi Adler-Olsena. Oproti obligátnímu Miléniu (kde mě dostal prakticky jen první díl), nebo Nesbøvi (jehož Netopýr je tak mizerný, že dál jsem se zatím nedostal - ani v rámci 1/4 Netopýra) je tato dánská série něčím, co jsem si veskrze zamiloval. Nevšední trio věcně mrzutého Carla, obtloustlého a dobrosrdečného Asada (který skrývá nejedno tajemství) a Rose, jež je z těch tří překvapivě nejpodivnější je totiž ideálním vyšetřovacím triem, které vás nenechá ani chvíli vydechnout (samozřejmě od čtení). Jak vidíte, snažím se vám vykreslit postavy, které s místními charaktery nemají takřka nic společného. Není tedy nadmíru překvapující, že i když jsou filmy diametrálně odlišné od svých předloh, tak je já - jakožto ortodoxní fanoušek považuji za to nejlepší, co ze severské krimi můžeme na plátně vidět? Abych to tedy osvětlil... Tvůrci si z knih vzali přesně to, co je ve formě filmu činí zajímavými a dobře fungujícími snímky. Už proto nevadí, že postup řešení případu a celého pozadí příběhu je tak odlišný. Složka 64 má díky tomu neuvěřitelný dopad na divákův pohled na věc. Scenáristé dokáží zručně manipulovat s tématem a doplňují ho o prvky, které ho činí společensky aktuálním. K tomu všemu jsou Kaas i Fares skvělí herci a představitelka mladé Nete je okouzlující. Uznávám, že jakožto čtenář nejsem schopný relevantně posoudit, jak moc je hlavní rozuzlení patrné z náznaků, které film v průběhu poskytuje. Já sám mám pocit, že je vše poměrně jasné, ale taky přesně vím, co (a kde) hledat. Musím však říct, že Olsen ve svých knihách pachatele zase tak často neskrývá (Zabijáci, Marco i relativně Vzkaz v lahvi nám poskytují pohled na věc i ze strany pachatele). Má spokojenost je tedy na nejvyšší úrovni. Na závěr jen podotknu, že jsem zvědav, jak nakonec filmová série skončí. Ta knižní má totiž na pozadí všech případů i jeden "velký", který vše prakticky zastřešuje. A vzhledem k tomu, že tady není Hardy... No uvidíme. Doufám, že se všichni popasují s Marcem tak dobře, jak jen budou moct. Následující díl mi totiž přijde nejslabší. Nicméně ani Složku bych do tří nejlepších Jussiho počinů nezařadil, a jak krásně to s ní dopadlo.

Napíšu to sem, protože mé komentáře mají mít nějakou přidanou hodnotu. Psát k dalším pořadům v podstatě to samé mi proto přijde zbytečné - jde o téměř totožný bizár. Pokud se tedy stále ptáte, kde že se vzala valná většina mých "odpadových" hodnocení, podívejte se na libovolnou epizodu z televizního umění našeho velmistra. A ano, z každého "produktu" televize Barrandov jsem viděl minimálně díl. A to i přes fakt, že po sledování mám problém určit, o který odpad Jaromíra Soukupa šlo. Ale pro zachování relevantní statistiky budu v hodnocení pokračovat. Krční svaly je navíc třeba řádně procvičovat, a tady si hlavou zakroutíte do sytosti.

Na druhého Raubíře jsem se těšil. Disney Universum, které sliboval trailer mi hodně připomínalo obdobný počin z LEGO Movies, kde si tvůrci hrají se všemi možnými postavami, které má pod svým palcem Warner. Tam to propojení nádherně fungovalo, přičemž skvěle doplňovalo hlavní dějovou linii. S Internetem mám ale trochu jiný problém. Na jistý stupeň přeplácanosti a drzého vnucování "merche" jsem byl připravený. Tenhle aspekt filmu taky bez nějakých větších patálií fungoval. Samotný příběh je ale dost jednoduchý a nemá takové parametry, jak bych si představoval. Například záporák mě zklamal na celé čáře. Nejde o to, že by nedával smysl nebo byl nevěrohodný... Vysvětleme si to tím, že mě vůbec nezaujal. Tak je to ostatně s celým filmem. Jednotlivá zákoutí internetu a jeho provedení jsou sice fajn, ale i přes skvělou animaci jsem odcházel z kina zklamaný. Proto jdu taky na 3 hvězdičky, i když z hlediska animáků jde dozajista o nadstandard.

Věčná škoda. Nebýt scenáristické nedůslednosti před samotným finále, mohla být tato trilogie opravdu jedinečná. Začátek a celkově první půlka je skvělá. Sice má pomalejší tempo (což je po přečtení velké části komentářů podle všeho problém), ale Vyvolený ani Rozpolcený mi v tomto ohledu nepřišli výrazně jiní. Vznikají tady logické konstrukce, které trilogii propojují a stojí na myšlenkách, které mě bavily objevovat. Herecky to navíc bezchybně táhne McAvoy i Willis. Po příchodu na psychiatrii člověka neustále (slušně řečeno) irituje ta přiblblá psycholožka, která evidentně pobrala všechnu moudrost světa. Nicméně její charakter je zcela uspokojivě vysvětlen v závěru, takže tady problém nemám. Samuel L. Jackson (Glass) do této doby nemá moc prostoru, který by mu dovolil excelovat. Když ale rozjede své plány, začne bohužel drhnout scénář - vyloženě hloupé osazenstvo léčebny, jeden problém s časovou posloupností a velká míra náhody, kdy se pár událostí stane jen proto, že je to potřeba. Nejhorší je, že tato pasáž se poměrně jednoduše (a hlavně elegantně) dala vyřešit za pomoci větší pečlivosti Shyamalana. Problém je, že v této chvíli se člověk buďto s notnou dávkou trpělivosti přenese přes problém a řekne si, že je to sice problém, ale bude ho akceptovat (aby si nezkazil zbytek filmu), nebo nad Skleněným zlomí hůl. A tady vznikne asi největší rozdíl ve vnímání jednotlivých diváků. Buďto patříte mezi druhou skupinu a film na vás dále bude působit jako situací za situací se kumulující "pičovina" (viz některé z komentářů), nebo to nepřehlédnete, ale budete předstírat, že to fungovalo. Nechci tím říct, že byste měli na tento kiks zapomenout. Jen ho ve vlastním zájmu na nějakou chvíli přehlédnete. Při tomto vnímání je konec dost dobrý. Nebýt toho úplně závěrečného twistu, mohlo se dokonce jednat o perfektní zakončení trilogie. A tohle si myslím rozhodne o tom, že Skleněný skončí v propadlišti dějin a modrých číslech... Nijak jim to nevyčítám, i když patřím k těm ostatním. Pokud se na věc podívám vyloženě racionálně, mají pravdu spíše oni. Jenže hodnocení je věc subjektivní, a já nemůžu s čistým svědomím dát méně než čtyři hvězdy.

S novým Robinem Hoodem mám jeden problém. Překvapivě se nejedná o to, že se tvůrci pustili do modernizace historických kulis, nebo příběh přenesli úplně do jiné roviny. Něco obdobného totiž předvedl i Král Artuš: Legenda o meči, který se dodnes řadí k mým srdcovkám. Překousl bych proto scény, kdy se vojáci prohánějí po Araby překypujících ulicích jako speciální vojenské jednotky v Afgánistánu - jen s tím rozdílem, že mají místo klasických zbraní luky. I ty střílny založené na principu kulometů, casina, nebo doly v Anglii by mi asi nikterak zvlášť nevadily. Co je však největším problémem? Scénář... Záporná strana je neuvěřitelná banda primitivů, která není schopná odhalit pravou identitu Hooda, i když mají prokazatelně všechny informace, které k tomu vedou. Dále se příběh zmítá v mnoha obdobných nelogičnostech, přičemž závěr tomu dává absolutní korunu. Na druhou stranu. Pokud budete akceptovat, že je to celé neuvěřitelně blbé, bavit se budete. Akčních scén je tady poměrně dost, a když vypnete mozek, asi to přežijete ve zdraví. I kvůli tomu jsem chvíli balancoval na hraně 3*, ale za ten bordel ve scénáři by to nebylo adekvátní rozhodnutí i vůči druhému Ralfovi, kterému jsem dal taktéž průměrný počet.

Takhle při začátku nového roku moc fajn žánrovka. Jelikož se mi líbilo i Tiché místo, Bird Box měl u mě vyhráno už dopředu. Silné herecké obsazení a výborná nosná myšlenka snímku mi dali vše, po čem jsem toužil. Chválím hlavně to, že oproti Krasinskemu se tady dozvídáme mnohem více o tom, jak se to celé vlastně stalo. Navíc se tak děje poměrně intenzivním způsobem, kdy lidé páchají opravdu děsivé sebevraždy jen tak, lusknutím prstů. Dojem trochu kazí jen rámcování mezi dvě časová období, které je na jednu stranu moc fajn (nenudíte se a herci v dětských rolích jsou sympatičtí), ale na tu druhou vám prozrazuje, jak se bude vyvíjet děj filmu před pěti lety. Na závěr doplním, že se scénář nevyvaroval několika logickým kiksům, ale přesto si nemohu odpustit dát plný počet (zcela subjektivně). Takových počinů bych chtěl totiž mnohem více!

André je fantastický muzikant a bavič, ale Wonderland se mu příliš dramaturgicky nepovedl. Skladby nejsou moc zajímavé, a ty kejkle okolo člověka moc nebaví. Nic to nemění na to, že hudba je skrze provedení nádherná, ale za to obecné zklamání vším okolo (načež jsme jsme zvyklí) musím dát jenom tři. Nicméně pochopím, pokud to někoho naprosto uchvátí - mně se to ale bohužel nestalo.

Ač se k filmu vracím s několika denním odstupem, tak jsou emoce, které ve mně Sony vyvolalo naprosto autentické. Až na epileptický začátek Spider-Verse potvrzuje domněnku, kterou jsem si vytvořil při prvním traileru. Neortodoxní a dokonalá animace totiž bez problému strčí do kapsy 3 Venomy (ty filmové), a nastavuje extrémně vysoko laťku i skvělým DC animákům. Scénáristické duo, které má společně na svědomí například druhou Jump Street (navíc Phil Lord napsal i dokonalé "Trakaře" a Lego Movie) vytvořilo neuvěřitelně komplexní svět plný sympatických postav, emocí i skvělého příběhu.Nejvíce prostoru pak logicky dostává Miles Morales (jehož strejda se objevil i v Homecomingu - Donald Glover) a klasický Spidey (Peter Parker). Chemie jednoduše funguje, a navíc se nevytrácí ani ve chvíli, kdy dorazí Spider-Gwen a v 2/3 filmu i zbytek pavoučího ansámblu. Tam potěší hlavně Peter Porker (skvělý český překlad Petera Párka). Noir a Peni už nemají dostatečný prostor na to, aby vynikli. Cameo Stana Lee je potom jedním z nejsmutnějších momentů filmové historie a doslova vás donutí k pláči. Co více říct... Amy "Packal" to výjimečně dokázala a já jsem přímo nadšen!

Ať si kdo chce, co chce říká, ale Aquaman se povedl. Jak už to tak vypadá, Warner, který má v současné době pod křídly DC umí momentálně dělat jenom sólovky. Navíc dostal "za kamery" Jamese Wana, který věnoval filmu svůj typický a neotřelý osobní vklad, který dělá z Arthura jednu z nejlepších současných postav DC. Nutno podotknout, že vzhledem k prapůvodní předloze to nebylo nic lehkého. Už angažování Jasona bylo dosti riskantní, ale musím dát za pravdu Snyderovi, že se jeho volba osvědčila (tímto s chvalozpěvy na Zacka končím, protože s tímto snímkem nemá kromě producentského křesla nic společného - z mého pohledu naštěstí). Hereckou skvadru, která se povedla dát Wanovi dohromady nelze než obdivovat. Ač mi ze začátku vadily "růžovo-rudé" Dolphovi vlasy, všechno si postupně sedlo a já se tak mohl těšit Wilsona, Kidman, Dafoeho, či Heard. Kulantně řečeno, při pohledu do dekoltu právě Amber se člověk nestačil ani divit, jaké divy dokázali kostyméři vyčarovat s jejím poněkud minimalistickým hrudníkem. Příběhová linie byla značně oddechová, ale až na dva až tři nelogické momenty člověka dokázala udržet ve středu. Záporné postavy Ocean Mastera a Black Manty navíc měly celkem jednoznačně a logicky vystavěné pozadí jejich počínání, takže nebyl problém věřit jejich motivaci. Po grafické stránce se navíc povedlo vytvořit úžasný podmořský svět, který si svou podmanivostí získal mé sympatie. Paradoxně nejhůře na mě vizuálně působily scény pobřeží u majáku, když starý Curry chodil čekat na Atlannu. Nejslabším aspektem filmu se proto stal soundtrack, který mě nijak zvláště neuchvátil a až na drobné odkazy na Muže z oceli, či Dianinu: Is she with you? se neobjevil žádný výraznější motiv - v tomto vítězí nedávné Mortal Engines. (Po druhé projekci měním názor - hudba je zajímavá dost). I když má Aquaman své chyby a jedná se o místy přílišnou hru na jistotu, plný počet si ode mě na první dobrou zasloužil... Při druhé projekci mě ale tolik nebavil (což je škoda), takže jdu na 4.