Nevka

Půjdu rovnou k věci. Příběh jako takový má sice několik zajímavě natočených scén, které se povedlo s vysokou mírou efektivity přenést na plátno, ale bohužel jich není moc. Ke všemu jste naprostou většinu z nich mohli vidět v trailerech. Jde o scénu s vlakem a úvod ve vesmíru. Tomu předchází již známá scéna z ukázek. Představitelka Jean je sympatická a dá se říct, že má daná situace mírný emocionální dopad. Malá rusovláska sice v některých scénách přednáší věty, které by sedmileté dítě nikdy neřeklo, ale jinak vše oplývá zajímavou atmosférou. Navíc se dočkáme i pěkné přednášky o tom, jak nakládat s darem mutantství. Hned na to celý úvod vyvrcholí v heroicky skvěle pojatou scénu ve vesmíru, kdy konečně přicházejí X-Meni. Není sice tak opojná jako „Avengers Assemble“, ale působí na diváka správným elektrizujícím dojmem. Můžete sice zaregistrovat menší logické lapsy, ale jinak si není na co stěžovat. Když se však vracíme na Zemi, začínají přicházet první problémy. Scénář totiž stojí na chatrných dialozích, u kterých máte pocit, že vypadly z nějaké tuctové telenovely. Největší hvězda James McAvoy má po většinu filmu na tváři úsměv uličníka, který se brání nařčení, že to okno vybil on. Není zrovna v pohodě, když má takový výraz v okamžicích, kdy umírají jeho blízcí. K tomu všemu je tady hlavní postava. Sophie Turner tady Jean přehrává, nebo má problém zahrát to, co se po ní chce. V kombinaci s tím, že je na první pohled trochu nesympatická se tak dočkáváme neskutečných výrazových kreací. Zachraňuje to aspoň duo Hoult a Fassbender, kteří působí věrohodně a přirozeně. U Magneta je největším problémem to, že v průběhu celé série létá jako hadrový panák ode zdi ke zdi mezi kladnou a zápornou stranu. Prostě tak, jak se to scénáristům zrovna hodí. Navíc jsme se nedočkali žádného vývoje mezi ním a Quicksilverem, který měl v tomto filmu vygradovat. Ač Peter opět nezklamal, jeho postava dostala minimální prostor na to, aby se nějak projevila. Záporná strana, o které jsme se z trailerů prakticky nic nedozvěděli vychází ze Skrullů. Stejně jako myšlenka filmu nemá špetku charismatu a je tady jen tak do počtu. Dozvíme se o ní jen takové minimum informací, které potřebujeme k tomu, abychom pochopili, že se jedná o „šiřitele zkázy“. Největším pozitivem je proto hudba Hanse Zimmera, která vytváří aspoň nějakou atmosféru, která zbytku filmu naprosto schází. V kině jsem se navíc nudil, a tak se asi nebudete divit, že jsem zklamaný...

Zase jednou ohodnotím klip, který se mi shodou okolností připletl do cesty (soudobá "hudební scéna" a videoklipy mě totiž docela míjejí - nezajímají mě). V tomto případě zcela upřímně chápu pobouřenost místních hodnocení. Intelektuální zábavu to nevidělo ani z rychlíku, a celkově ten koncept duní v hlavě až hanba. Ale já v obdobných případech oceňuji kvalitní snahu o vytvoření podobných bizárů, jejichž stupeň virality přesahuje všechny meze. Na youtube to v komentářích přesně vystihl Palino 144. "Po prvním zhlédnutí: To je ale blbost. <---> Po čtvrtém zhlédnutí: Dělám stojky!!!"

Kdo nejde do kina s tím, že chce dostat pořádnou nálož digitálního šílenství, bude dost pravděpodobně většinu věcí kritizovat. Nová Godzilla se totiž nesnaží o nic jiného, než být monstrózní a vizuálně opulentní záležitostí. Je tedy otázkou, jestli ji člověk přijme jako atrakci, nebo bude hledat ve filmu něco víc. "Záporná strana" tady sice pracuje s podobnou motivací, jakou měl svého času Thanos, ale podobně jako Monarch hraje jen druhé housle, které v rámci možností sekundují rozkolu mezi Titány. Nejzajímavější je určitě trio Ghidorah, Mothra a samozřejmě Godzilla. Přiznám se, že vzhledem k propracovanému traileru, který lákal na parádní akční sekvence jsem dokonce poprvé zvolil formát 4DX a musím uznat, že v tomto případě jde opravdu o nadstandard, který posune šílenství na plátně do divácky úplně jiných rozměrů (pokud neodoláte, doporučuji zvolit kino, které disponuje i efektem deště). Nebýt toho, asi bych kvůli mírně přestřelené stopáži šel o hvězdu níž. Takhle budu na projekci moc rád vzpomínat, a pokud se objeví podobně stavěný snímek, možná se vrátím i na 4DX (a to jsem počítal s tím, že dnes jdu poprvé a naposledy).

Na můj vkus možná trochu utahané, ale jinak solidně zvládnutý námět, který zajistí minimálně jednu důležitou věc. Když vám na zahradu spadne děcko ve vesmírné lodi, asi se nejednou zamyslíte nad tím, jestli si ho nechat. Mohl by z něj sice vyrůst nový Superman, ale jisté to úplně není. Druhá varianta totiž čítá rozbombardovaný barák a šíleného emzáka, který povraždí každého, kdo by na něj chtěl práskat mamince a tatínkovi. Pokud by se na těchto základech vybudoval nějaký důstojný "gore" komiksový vesmír, asi bych si úplně nestěžoval.

Z Aladina se nakonec vyklubalo pohodové dobrodružství pod taktovkou Guye Ritchieho. Z obsazení Massouda jsem sice moc nadšený nebyl, ale ve finále dokáži pochopit, co tvůrce k jeho angažování vedlo. Největší slabinou filmu je tak mdlý Jafar, který není oproti předloze vůbec děsivý a představuje spíše nenažraného státníka (za což může z velké části Kenzari, a trochu také scénář). Je to škoda, protože kdykoliv se má člověk bát o postavy a atmosféra má zhoustnout, nemá to ten správný drive. Z toho také vyplývá, že finále nefunguje tak dobře jako v animáku a je až přespříliš natahované. Honičky jsou ale fajn, Smith překvapivě v pohodě a muzikál z toho jde cítit na sto honů (v případě Jasmíny je ho ale zbytečně moc a nepatřičně se s ním rozmělňuje děj). Uvítal bych, kdyby to bylo ještě více ulítlé, ale z kina odcházím spokojený.

S postupem času se John Wick vyvinul v sérii, která má stejný kultovní předpoklad, jako třeba Sharknado. Tvůrci si totiž konečně uvědomili, jak důležité je nebrat se vážně a udělat z Johnatana až nemožně silnou postavu (posouvají to ještě na vyšší úroveň, než jsme byli zvyklí třeba u Stalloneho, nebo Schwarzeneggera). Díky tomu si můžete užívat neutuchající přísun delikátní akce a do očí bijící nesmrtelnosti hlavních hlavních postav. A tomuto pojetí se podřizuje naprosto všechno. Když už se třeba objeví protivník, který by nedej bože mohl Wicka sejmout, scénáristé neskrývají samoúčelnou potřebu postavy "překreslit" tak, aby mohl souboj co nejdéle pokračovat. Navíc je nezpochybnitelně pozitivním aspektem snímku to, že se lokace a styl jednotlivých sekvencí mění dostatečně rychle na to, aby vás ta neustálá akce nepřestala bavit. Od nožů, přes koně, Spider-Dogs a podobné "kreace". Všichni zúčastnění navíc moc dobře ví, co vlastně chtějí točit a na filmu je to znát. Bez zbytečností jdou přímo k věci. Pojetím jde díky tomu asi o nejlepší díl série (aspoň teda pro mě). Pokud by tímto filmem byla série uzavřena, vůbec bych se nezlobil. Ale tvůrci mají asi jiné plány, takže jsem velice zvědavý, co budou vymýšlet dále... U hodnocení jsem na rozpacích mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Uvidíme časem, jestli tu nejvyšší přidám.

Tak, jak mi přišla jednička neoriginální a začátek dvojky se nehorázně táhl i přes to, že obsahoval intenzivní akční sekvenci, od přechodu do Říma jsem se dost bavil. Konečně jsem našel něco z toho, co všechny na Wickovi tak baví. Pravidla a principy Johnova světa jsou v rámci žánru zajímavé a akční scény originální. Příběhová stránka je také o něco propracovanější a já jsem nakonec spokojený (i když jsem začátek louskal opravdu asi na šest pokusů).

Ale jo. Po několika sériích jsem se podíval na díl GoT jen proto, že v něm měla být pěkná řežba. A dočkal jsem se? Samozřejmě... Na rozdíl od místních nespokojených diváků jsem už před roky odhadl (kolem páté série?), že skrze vlastní příběh nezávislý na knihách cesta nevede. I díky tomu jsem si mohl užít výživné řádění draka, delikátně krvavé souboje i další "srandičky", které si na HBO vymysleli. S vizuálem a pojetím jsem absolutně spokojený, a víc jsem ani nepotřeboval - s tím, jak si s budováním příběhu a vývojem charakterů postav vytřeli prdel jsem se smířil už dávno. Na televizní produkci paráda.

Je mi to líto a dlouho jsem nad tím přemýšlel, ale ty tři hvězdy dát musím. Casting Pikachua je sice naprosto dokonalý a celý film funguje jako příjemný fan-service pro milovníky animáku, ale nemůžu se ubránit pocitu, že tady Letterman režijně selhal. K tomu i scénář jede na poloviční obrátky (souhlasím s Torenem) a potřeboval by v některých fázích očividně doladit. V případě, že by se tak stalo, námět měl dostatečné kvalitní základy pro to, aby se z příběhu podařilo vytřískat mnohem více. I navzdor tomu ale zavedený svět funguje, Pokémoni jsou "rozkošní?" a záporák má uvěřitelný vývoj a motivaci. Navíc má finále skvělé tempo a příběhové twisty se daří servírovat pochopitelně, a mnohdy i překvapivě. Problémem však ve výsledku je, že tvůrci evidentně neví, jestli chtějí točit jednoduchou rodinnou komedii (jako třeba Lettermanovy Gulliverovy cesty), nebo důmyslnější a "deadpoolovsky" zábavnější jízdu pro starší publikum. Detektiv Pikachu tak stojí rozkročený nad propastí mezi těmito dvěma myšlenkami, a bohužel tím utrpěl více, než by bylo záhodno. Pokud se na pokračování vrhne lepší tvůrčí tým, může z toho být pecka...

Epizoda sama o sobě mě nijak zvlášť neodrovnala, i když opět pracovala s fajn dilematem, co dělat se "zbytečnou časovou odchylkou a chybou", která ve finále také cítí a žije. Každopádně jsem si dovolil sepsat krátký komentář už proto, že vývoj postav, který MacRae ve scénáři nastoluje mi dává smysl. Když to vezmeme kolem a kolem, bylo vždy tak trochu podivné, jak se tady vlastně objevil vztah Amy a Roryho. Když se poprvé Arthur Darvill objevil svého času v Benátkách, kroutil jsem hlavou, kde k němu Pondová přišla a popravdě jsem čekal, že bude hrát roli nějakého přechodného sidekicka, který za několik dílů nadobro zmizí. Nicméně čas běžel a já si na toho troubu postupně zvykal. Skončilo to tak, že byl pro mě naprosto rovnocenným společníkem pro Doctora, který je v podání Matta Smithe nepochybně skvělý (na Karen nemá v oblíbenosti ani jeden, ale to je zase jiný příběh). A právě tato symetrie, kterou kritizuje někde pode mnou v komentáři sirien smysluplně vysvětluje, kterak k tomuto "svazku" Pondových došlo. Věty, které zazní při dialogu mladé a staré Amy totiž dokonale reflektují můj postupný vývoj pohledu na Roryho. A to cením... Není přeci jen cílem seriálů, aby se divák ztotožnil se "svými" postavami?