jitrnic

Zlý film

Sice jsou zde obsažena snad všechna klišé amerických nezávislých filmů (ano, toto slovní spojení již také bohužel existuje), ale je to aspoň trochu originální osazenstvem, ve kterém vyniká mladičká Scarlett Johansson (která mi přišla oduševnělejší a schopnější herečka, dokud nedospěla, nemůžu si pomoct).

Lze sledovat celkem bez úhony. Tu je to trapné, tu vtipné, Klepl hraje celkem přijatelně a občas pronese trochu bez souvislosti "To jsem z toho jelen" (pro ty, co právě zapli televizní obrazovky).

Závěr filmu je vynikající a napravuje hodně rozpačitý dojem z filmu. Písně mi přijdou hodně vlezlé a hlavně vůbec nejsem schopen přijmout hrdiny jako nějaké nositele svobody, je to podle mně blbost.

Hra sama o sobě je možná úplným vrcholem "Cimrmanovy" tvorby alespoň v nepřekonatelné rozhlasové verzi (nebo spíš repríze). Videoverze pro mě byla velkým zklamáním (hlavně strašně přehánějící Zdeněk Svěrák).

V dětství mě to nebavilo, v dospělosti jsem hned na začátku užasl nad parádním scénáristickým švindlem (zdůvodnění, proč že se děj neodehrává v Americe) a pak už jsem jen trpěl při pohledu na všelijak se pitvořící herce, v této disciplíně vynikal zejména Petr Nárožný.

Tohle pro mě bylo trochu nestravitelné papání. Pro fantasmagorické filmy mám přitom slabost. Tohle Cronenberg přepísk.

Viděl sem to minimálně pětkrát šestkrát, vlastně to je jako dětská zábava možná dokonalé. Poprvé jsem zaznamenal Jiřího Hrzána (opravdu ho nelze přehlédnout).

Krásný, smutný film, z kterého si toho až tak moc nepamatuju. Ale Tříska s Vašáryovou byli ideální romantický pár a Jozef Kroner byl ten nejsmutnější klaun na světě.

Pokud tím chtěl Švankmajer říci, že jsme otroky fyzických rozkoší, před láskou ke skutečnému člověku dáváme přednost různým šidítkům (případně mediálním modlám) a spíše než něha je v nás skrytá krutost, pak se mi moc líbí, jakým způsobem to říká, i když osobně stále ještě věřím, že zas tak hrozní nejsme (i když trochu hrozní samozřejmě jsme). Pokud to říct nechtěl, nevadí, já si to tam i tak našel. Za povedené považuji závěrečné titulky s uvedenými odbornými poradci (Buňuel, markýz de Sade, Freud ad.) a s poděkováním pornografickým časopisům.