markyzgero

mam rád tlustoprda hilla. mam rád buddy komedie d.g.greena a zbožňuju eastbound&down. mam rád method mana a jeho camea. mam prostě rád tyhle oddychovky, kde jde jakoby o hodně a přitom o nic. no tohle byla slabší bolek polívčička.

vlastně jedna velká metafora a analogie tý slavný texasko-mexický zdi a celýho problému mexickejch imigrantů. proč ne? do usa se dostanete buď legálně, nebo přes "infikovanou" zónu, kde vás budou ohrožovat místní rangeři, zde převlečený za mimozemskou entitu. přesně tímhle stylem nenápadný sociální angažovanosti zabalený v "pokleslym" žánru začínal i mistr romero. jen ten závěrečnej sex chobotnic s přesahem do lásky si možná mohli odpustit, ale třeba jen definovali novej styl: rom-hor (romantic horror).

já prostě nějak nemam receptory na všechny ty současný herečky (poslední, co dokážu s určitostí rozpoznat je julia roberts a ivana chýlková), a tak fakt, ze v tom hrála ta z pirátů jsem pochytil až v závěrečnejch titulkách. nicméně cronenbergův exkurz do tajů rodící se psychologie je takovej...ehm necronenbergovskej, příliš "normální" a příliš mainstreamovej. nemůžu si pomoct, ale mam nějaký podvědomý nutkání to celý přirovnat k prsům keiry knightley-kde nic neni, ani jung nebere, jenže já jsem stejně jen zabržděnej v análnim stádiu, takže tady nemam co pindat. jo a celou dobu jsem ve sporu fandil vědeckýmu freudovi. ten jungův mysticismus mi nikdy neseděl.

kdyby to natočil havel, jmenovalo by se to odcházení...ale vážně. milá studie toho, proč nechci bejt dospělej příslušník střední třídy a rodič v jednom, nedej bože mít za manželku jodie foster. proč si sakra už ty herečky neuvědoměj, že tim, že budou přehrávat, neznásoběj uměleckej dojem? jedno poblití kokoschky vydá za víc, než patetický vyřvávání a naběhlý krční tepny v několikaminutový litanii zapšklý intelektuálky. celou dobu jsem čekal na to, až konečně shoděj hadry a daj si pořádnej gang bang na pročištění atmosféry, což se bohužel nestalo, ale i tak mě to zvláštním způsobem pobavilo a reilly byl opět zatraceně dobře buranskej.

...ale zas tak špatný to nebylo... prostě další variace na dostojevskýho idiota, kterej se vrátí domu a stane se katalyzátorem lidskejch osudů. naivita je přeci čistá a krásná a nakonec dosáhne pozitivního výsledku. tak to je, tak to kurva je

you talkin´ to me?

proč mě to bavilo? asi proto, že si to hrálo na to, že si to na něco hraje, a přitom si to vlastně nehrálo na nic.

původně jsem chtěl psát něco o tom, jak by si měli francouzi konečně uvědomit svý místo v globální kultuře dneška a přestali dohánět svět. jenže ta francouzská zombie existencionalistická větev má holt taky něco do sebe. tam, kde klasický us zombie filmy jen čistě ukážou rychlou transformaci, tam camusovi potomci celou tu metamorfózu ukážou se všim všudy. itchy.....scratchy.....hungry......but i still love you.

kdyby to zůstalo v intencích puberťáckýho využití superschopností a nezačalo si to hrát na něco víc, byla by to krásná, čistá záležitost. bohužel se začalo v druhý půli moralizovat a všechno šlo úplně jinam, což vlastně hned od počátku evokovala nemocná matka. tam kde se se ziskem nadpřirozenejch schopností řeší záchrana světa, tam teenageři řešej, jak zvednout spolužačkám sukně a tak to má bejt. tak to kurva má bejt... a jestli někdy chcete změnit svět, tak jděte na pole a obraťte kámen(marian palla)

ježiš...jak se jmenovanel ten hipísák, co všechny miloval a strašně rád si hrál se dřevem?