rukay

Ex Machina je film, od kterého já skutečně čekal víc. Možná nějakou novou myšlenku, či nápad, ale to co je zde předloženo, není nic víc, než v podstatě hodněkrát ohraná záležitost, pro atraktivitu zaobalená do slušně provokativního pláštíku. Atmosféra z klausrofobie, sociální ponorky, hudby, kamery a erotiky je sice dobrá, ale to jen do chvíle, než přistoupíte na celou tu hru a začnete nad ním trochu více přemýšlet. Pak si totiž uvědomíte, co všechno je tam vlastně jen na efekt (Pollocův obraz), a co všechno by tahle ve skutečnosti vlastně nefungovalo. (Krom nějakých těch robotů, že). Od filmu, který si hraje na vychytané si-fi je to obrovská hrubka. Herci mne osobně také přímo neuchvátili, za což ale mohou z části jejich charaktery, s nimiž jsem se nedokázal ztotožnit. Jediným světlým momentem pro mne tedy bylo, když hlavní hrdina začal pochybovat o vlastní lidskosti, vyústěním čehož je zcéna, při které jsem si jako divák neodvažoval vsadit na výsledek. Naopak konec filmu je už hodně předvídatelný a vlastně tak nějak jediný který se nabízí. Váhal jsem mezi 3*** a 4**** a nakonec právě kvůli tomu nesmyslnému odletu helikoptérou dávám 3***.

Podle dojmů jež jsem nabral z předchozích dvou dílů (HG1: 2** a HG2: 1*), jsem od tohohle čekal ledacos. Ač jsem si nemyslel, že na to někdy dojde, doplnil jsem si navíc letos o prázdninách znalosti původní literární předlohy - kterou jen tak mimochodem nepovažuji za tak ostudnou - což ještě více utvrdilo moje obavy, jak otřesně může Hunger Games: Mockingjay dopadnout. V předchozích filmech totiž došlo, aspoň v mých očích, i přes relativní věrnost k tak odpudivému 'zkýčovatění' oproti knižní podobě, jak jsem to snad ještě nezažil. Jsem tedy rád, že to zase tak špatné nebylo. Konečné asi někdo pochopil, jak že to vlastně v tom Panemu má vypadat. Přibyla špína, nepořádek, krev a temná atmosféra. Hrdinové už po souboji nezůstávají krásně upravení a nalíčení a sem tam se daří do děje vtisknout i nepatrné napětí, které tak flagrantně chybělo v prvních dvou dějstvích. Představitelé mladších hlavních postav se dost vyhráli, a zejména Josh Hutcherson, alias Peeta, a Sam Claflin, alias Finnick, předvádějí skutečně velice kvalitní výkony. To skvělým způsobem doplňují ostatní, léty prověření herci, z nichž nejvíce si vybavuji opět dobrého Woodyho Herrelson, jako Haymitche, u nějž je jediná škoda že nemá více prostoru, a samozřejmě Jullianne Moore, jako Prezidentku 13 kraje. Právě v porovnání hereckého výkonu dvou nejdůležitějších ženských postav, prezidentky a Katniss, je podle mne nejpalčivěji vidět, jak na to Jennifer Lawrence, coby představitelka hlavní role tragicky nemá - což jen tak mimochodem v mých očích předvádí už od prvního dílu. Právě ztvárnění Katniss, dcery horníka sakra - ne modelky - je pro mne znovu největším zklamáním. Lawrence je možná sympatická a pohledná, ale těžko je možné ji obsadit do role dívky, jež prakticky nemluví, a přitom prožívá celou řadu vnitřních rozporů i složitý osobnostní vývoj,který je nemožné bez kvalitního hereckého projevu zachytit. Hněv, zklamání, nerozhodnost, pochybnosti, údiv, nadšení a depresi totiž Lawrence předvádí úplně stejně - nijak. Druhou hvězdičku musím pak opět srazit za účelové rozdělení knihy na dva díly, čímž celá ta krásná VŘSR postrádá logickou vyprávěčskou gradaci. Celkově tedy 3*** a kéž by to někdo restartoval a natočil pořádně, bez tlaku na přístupnost od 8 let, a přespříliš nalíčených sexy tvářiček...

Podle zdejšího 'modrého' hodnocení jsem čekal ledacos. Narnii mám načtenou a ačkoliv bych jí nezařadil mezi své nejoblíbenější fantasy, rozhodně mne neuráží. O to víc nedovedu pochopit, proč velice věrné, přátelské a milé filmové zpracování dostává od zdejší kritické komunity takovou čočku. Chápu, že kdo čeká takového jiného Pána Prstenů musí být rozladěn, jelikož Narnie je nejvíc ze všeho hlavně čistokrevná pohádka, kde to mrtvolami zrovna nehýří. Mne film potěšil. Herecké obsazení bylo na můj vkus hodně stereotypní a prvoplánové, a i průměrně inteligentními divákovi brzy dojde, kterýže to klučina asi podlehne svodům zla, přesto jsem byl spokojen. Svět knižní Narnie byl podle mne převeden přesně v té správné kombinaci dětské naivity a dospělé fantasy. 4****

Pro mne jednoznačně ukázka skvěle provedeného řemesla a poctivé filmařiny. Přestože jsem čekal poněkud hloupý blockbuster, dostal jsem určitě jeden z nejlepších zombie filmů všech dob, který se doslova sápe po pomyslném trůnu na kterém u mne v této kategorii sedí Já, Legenda. Hodně jej zajisté zvedá obsazení sličného Breda, který po čase konečně předvádí, že je jeho místo v Hollywoodu je i z jiných důvodů, než jen ta souměrnoust tváře a vyrýsovaná muskulatura. Pompézní digitální orgie, ozvláštňuje někdy až témeř artový záběr kamer, či dobře a hlavně ne-uměle provedené a pojaté vztahy ústředních postav. Jediné co bych tak vytknul je na můj vkus trochu překotné střídání světových lokací, které však Světové Válce Z 5***** nevezme. Rozhodně doporučuji.

Insurgent je pro mne veliké zklamání. Ač jsem předchozímu Divergentovi dal průměrné 3***, bezesporu jej považuji za nadprůměr toho, co za poslední dobu v žánru 'young adult dystopia' vzniklo. Na Insurgenta jsem se tedy, a nepřiznávám to bez uzardění, docela těšil. Bohužel - zbytečně. Snaha vydolovat z rozjetého příběhu maximum peněz totiž celý děj spolehlivě a totálně pohřbila do nekonečně natahované frašky - i když chápu, že chyba je nejspíš už v literární předloze. Zatímco v prvním díle byly jednotlivé charaktery postav sympaticky tvárné a jakž-takž se i vyvíjeli, dvojka působí jen jako ohromně ploché béčko bez invence. Příběh se dostává do rovin a dilemat, které režie ani herci evidentně nezvládají (sebeobjevování? tajná podzemní ‘armáda’? rozpor bratra?) a jen se lineárně plácá z jedné lokace na druhou bez valného smyslu. Samotný závěr je pak Maze Runner přes kopírák, což, dle mého názoru, nechává diváka v trpkém znechucení nad promarněnými hodinami při sledování tohoto i předchozího dílu, které najednou vlastně ztrácí smysl a drive.2**

Hondě zajímavé dílo a pro mne určitě přinejmenším rozporuplné. V lepším slova smyslu, pokud to jde. Sir musí dělat v hrobě kotrmelce, co že se z jeho gentelmanského detektiva stalo za ranaře. Ale nechme stranou prudérnost. Sherlock v podání Downeyho Jr. má určitě šmrc a z načrtnutého námětu bere totální maximum. Stejně je na tom i Jude Law, který se v roli Watsona krásně vymanil z původního stereotypu 'pomalejšího podržtašky slavného Holmese', a přehoupl celou postavu do pozice plnohodnotného parťáka. Sem tam se přidá nějaká rvačka v před-časované zpomalovačce a jako divák se tak rozhodně nebudete nudit. Na můj vkus je bohužel někdy nadsázky trochu příliš a více 'temna' (a nemyslím toho digitálního) by určitě na škodu nebylo. Přesto jednoznačně příjemné překvapení, a netradiční zpravování u mne získává 4****, aniž bych se dlouho rozmýšlel.

Upoutat diváka v dnešní době zcela přesycené kriminálkami určitě není jednoduché. Klasickým způsobem je tak kontroverze, z které vznikají seriály, v jejichž čele je postava, která by ve skutečném životě nemohla fungovat. Dobrým příkladem toho je Holmes a Holmes, a zajisté i Dr. Lighman nebo Mentalista. Charaktery postavené na archetypu Doktora House. Jejich počínání je sice zábavné, ale počase i - alespoň pro mne - značné neuchopitelné a scénáristy nutí do stále větších absurdit. Druhým extrémem je pak utlučení náhodného diváka řadou sci-fi vyšetřovacích metod, kterými zcela nechutně přetékají díly CSI. A právě proto, že v NCIS se daří tomu všemu vyhýbat, popřípadě udržet kult osobnosti a fantaskní vědecké metody na přiměřené úrovni, zařadil bych ji určitě do své pětky nejoblíbenějších seriálů. Díky pestrému a pozvolna představovanému týmu neupadá seriál ani po x-té sezóně do stereotypu i když někdy vyžaduje od fanouška více orientace v předchozích sériích, než by bylo podle mého záhodno. Pro mne nekompromisní 5***** zábava.

N-a-p-r-o-s-t-o uhrančivá záležitost je tenhle film. Jako by byl úplně plný protikladů. Buďto jej můžete milovat, nebo ne. Celé mi to hodně připomínalo atmosféru některých mých oblíbených westernů, kde se mnoho minut něco děje, aniž by se vlastně něco dělo. K tomu jedinečná a osobitá hudba i vychytaný vizuál. Úplně to člověka vtáhne, i když jsem samozřejmě ochoten pochopit, že to není kousek pro každého. Akce tu moc není, spíš se na ní 'čeká'... dobrou metaforou k tomu je určitě 'tiché plížení geparda ke kořisti', kde jako pozorovatel nikdy nevíte, kdy se z toho už stane běh na život a na smrt. Pro někoho už možná příliš artový snímek, já ale sázím naprosto nekompromisních 5***** a jenom dodám, že z toho někdo nebude chtít uvařit dvojku - to by to umřelo...

Ó Bože za co nás trestáš?! Odhlédnu-li od příběhu - který ač daný, doznal taky nějakých moderních úpraviček koukám - stejně si nedovedu představit, že bych film chtěl vidět podruhé. Na rozdíl třeba od, podle mne skvělého, Exodu, s podobným námětem, je totiž Noe naprosto zoufale průměrný. Nebudu řešit jeho filosofický, či náboženský přesah, ale mně to celé přišlo absolutně nevýrazné, bez emocí a hrozně lineární. Jsou tu sice momenty protkané morálními dilematy charakterů, jenže i ty vyšly podle mého hrozně naprázdno. Hodně to bude tím, že v celém příběhu mi zcela chybí postava, s kterou bych se mohl ztotožnit a jejíž vnitřní motivace bych chápal. 2** dávám jen pro námahu herců, kvůli které to nechci zcela seřezat... ... PS.: Znovu se mi potvrzuje, že Aronofsky je dost přeceňovaný.

Tak takovouhle blbost jsem už neviděl hodně dlouho. O to víc mne vyděsilo, když jsem zde na ČSFD zjistil, že naprosto nesrovnatelně lepší Godzilla s Jeanem Reno má zcela shodných 60%. Krynda pana, jak se tahle slátanina bez vtipnu, nadsázky, logiky nebo napětí mohla vyškrábat takhle daleko, to nepochopím... Zvlášť, když to vlastně není ani film o Godzille, ale o nějakých debilně vyhlížejících přerostlých broucích, kteří žerou atomové bomby! Aby toho nebylo málo, celé se to navíc odehrává v naprosté tmě, respektive digitální černotě, a to ještě dost podprůměrně vyvedené, pročež většinu času je tam skutečně vidět houbeles. V tom celém guláši se pak potácí několik totálně nevýrazných postav, teatrálně se snažících o vytvoření nějaké odlehčené rodinné dějové linky. Tragédie. Původně jsem chtěl alespoň tu 1* utrousit, ale při zpětné vzpomínce si nedovolím ani to. Odpad! a už nikdy víc prosím!