kulyk

Vážení a milí přátelové, co k tomuto snímku dodat.... pokus o nasazení Treja do poloh, v nichž ukáže i jiné křeče obličejových svalů, než ,,jsem znechucený, jsem nasraný, jsem strašně rozzuřen a vysouvám řezáky", docela vyšel. Zrezlý Deny přidal výraz vyklidněného - a jako bonus vyndal na světlo boží i xycht, mající znázornit pocit absolutního štěstí. Vycení při něm všech šestašedesát zástupců chrupu, očiska téměř opustí své důlky a již tak krabatá tvář se zbrázdí až do nečekatelných kreací, připomínajících zmenšenou plastickou mapu Himalájského pohoří. Děsivější škleb nenajdete ani v horrorech z nejhorrorovatějších. Super. No, a děj je debilní, zápletka debilní, pointa debilní, ve filmu je dosti debilních postav, které jednají tak debilně, až si připadáte jako debil, že se Vám na to vlastně docela dobře vejrá..... debilita s Denym. Za tři.

S odstupem několika let musím konstatovat, že Jason prostě není dobrý kurvýr! Když najdu vedle heveru a lékárničky narvanou polonahou Kví-šu, cynicky se zašklíbím, opláchnu to destilkou, zprzním, vytrhám z toho všechny zlaté pírsyngy a zahodím zbylé maso do kontejeneru. A ne, že se s tím budu tahat celý film a ještě si kvůli podobnému šikmítku nechám bezmála ustřelit prdel. To prostě není kurvýr, ale pionýr. Pravda, nejen toto je projevem scénáře, který lze bez uzardění označit za imbecilní.... akce však ukázková.

Slušně se nám u toho doma hýkalo smíchy. Ale i tak - nadhovnotím, protože ze všech příběhů o namalovaných panáčcích či panenkách byl tento z nejvydařenějších. Slovo fisting by v podání rosomrdáka mohlo dostat zcela nový rozměr.... snad příště posbírají tvůrci více odvahy na veselé experimentování.

Docela vydařený návod na to, jak si nejlépe zorganizovat mezilidské vztahy.

Tak ale vážně už! Jaký idiot jim to sem pořád nahazuje? Z poslední potulky po ZOO vlastním epesní záběry na seroucího hrocha. Má to dějovou osnovu, vtip i viditelné úsilí protagonisty. Koho musím přecucnout, abych byl jmenován zasloužilým tvůrcem, nahodil veledílo sem před oči národu a mohl si pak sepsat nechutně sebechvalný životopis (zdravím sympatického obra)?

Mononukleoza je na piču.

Čekal jsem, že uvidí naturalistky naturalisticky, tedy nějaké kozajdy ,,in natura". Zato, že neumí vidět tak, jak bych si přál já, si svůj osud zaslouží, suchar. A bacha, spoiler!

My si tady pěstíme štěnátka a ty kočičí svině, zatímco děti v Africe nemají co žrát! Chtějí je? No samozřejmě!! Hamižnost našeho kulturního okruhu je do nebe volající..... S velikým obdivem k tomu pánovi, co Srstkovi před cca. patnácti lety pravil, že na psa kašle a ať klidně chcípne, zabouchl mu vrata před obličejem, zajistil je na očko z bužírky a měl pocit, že je v bezpečí, sázím čtyři. Pět bych dal, pokud by pohotový štáb zvěčnil i moment, kdy Zdenda jemným drcnutím malíčku dvířka opět pootevřel a hrábnul dovnitř. Jo, a taky za to, že ti olezlí opuštěnci dostali další šanci, bla bla bla bla, též jsem slušný člověk a milovník zvěře. S ochranou, samozřejmě.

Radikální změny oproti první řadě! Za R.I.P.muse byl nasazen Dušička, sice stejně neznámý a nezajímavý muzikus, ale o poznání menší dement, ku stárnoucí Zvoněnce štěstí přisedla taktéž jetá, ultradrsná dcera národního Olympionika, které se na gynekologické prohlídce stala vítaná nehoda, pročež byli všichni die Happy chlapci konečně zapomenuti a.... co jsem to chtěl? Jo, pan Vajíčko nasadil brýle o sklech velikosti odrazek z liazky. No nový nátěr, jak má být, nečum na to, národe. Zkusím to zformulovat jinak - nečum na to, národe! Pravda, někteří účinkující zoufalci dokázali spojit obstojný hlas s trefným názviskem, jako slovensko-kanadský murár Lobo-Lebo. Povrchní soucit v nás dokonce dopomůže k tomu, nalézti si favoritů, především v oné sympatické dvojce, která je ušetřena pohledů na obskurní porotu a jež, kdyby dorazila k nám do kostela na nedělní popěvky, by i mne patrně přinutila nazout azbestové botky a překročit jeho práh. Přesto se stále dá vysledovat jistý kult mládí (jako protipól okoralé soudní stolici) a čekat, až se mezi všemi gaga a perry songy objeví cosi vkusného, či až se Marešovi omylem zadaří prohnat rypákem i nechtěný vtip, je ubíjející. Raději budu i nadále sledovat živý přenos ze statické kamery v Kramatorsku, neboť tam to jde alespoň na dřeň a babča, co bydlí v oproti nahrávadlu stojícím paneláku, se předevčírem podezřele převlékla do zelené, povyrostla, koště zaměnila s protáhlým předmětem s poněkud užším průměrem a zpoza záclon vykukuje o dost výhrůžněji.

Jdu, jdu, jdu, jdu po ledu, a dozadu jdu, a dopředu jdu.... jdu, jdu, jdu, jdu po ledu, dokud se mé Nohavici nechytí nějaký nemakačenko, který nejde po ledu, ale po teplé, vazké tekutině, šplouchající v mých tkáních. Lidé pochopili, že s výkyvy teplot v globálním měřítku musí cosi udělat. Neuposlechli Klause, rozesrali to na entou a nyní naopak Hájkovi dokazují, že homo povstal z opice. Odfrkávací filmík s poklidnou atmosférou postapokalyptických jatek. Veselé.