dzej dzej

Tři poslední dopisy Boženy Němcové podkladem pro úžasný intimní portrét jejího nitra. Tragédie ženy (nenaplněnost, samota, smrtelná nemoc zasahující navíc ženské orgány), tragédie matky (smrt syna Hynka), tragédie manželky (bolestný vztah s Josefem Němcem), tragédie spisovatelky („Musí to být krásnější. Musí to být krásnější.“) – to vše je podáno komorní filmovou formou a subjektivním pohledem hlavní hrdinky. Všechny tři poslední dopisy Boženy Němcové pojednávají o jejím útěku z Prahy a pobytu u přítele Danka - každý z textů se ale liší mírou své expresivity a subjektivního zabarvení. Film je tak trojnásobnou variací na stejné události – od počátečních hořkých tónů po konečné smíření se světem. Snímek je postavený na neopakovatelném hereckém výkonu Corinny Harfouch, s jejímž výrazem neožívá idealisticky plochý obraz šťastné Barunky z Babiččina údolí či oficiální portrét objevující se ve všech učebnicích, ale Halasovy verše ze sbírky Naše paní Božena Němcová. „Nad tesknou ženou teskný muž, nad láskou samý žal, za tesknou ženou teskný muž, srp žalu žal, srp žalu žal“.

Nešvar Pixar-filmů a ostatních 3D-animation-filmů opět naplno v akci... Je to pro děti nebo pro dospělé? Děti jsou bez pochyby spokojené - antrompomorfizace plechových hrdinů spolehlivě funguje a zejména u kluků vede k bezpečné identifikaci s hrdiny příběhu. U zkušeného dospělého diváka je to už horší - dojem z Aut neodvratně kazí vlezlé sentimentální moralizování stejně jako plochoučké postavičky a předvídatelný příběh. Auta jsou precizní technicky a perfektní pro děti - tvůrci z Pixaru jim lišácky servírují postmoderní bajku se symboly konzumní společnosti v hlavní roli (v orientaci na věci, kterým je vdechnut život navazují Auta na Toy Story), odrostlému divákovi musí zákonitě dřívě nebo později začít chybět všechno co dělá film filmem - hrdinové, silný příběh, mystérium, moment překvapení a punc nezapomenutelnosti.

Zhruba od poloviny se tento oslavovaný film zvrhává v extrémně nepříjemný slzopudný emoční teror, který diváka-rukojmí až do konce ždíme přívalem tragických scén.

Dva letošní filmy redefinovaly žánr comicsového filmu - Sin city po stránce formální a Batman begins po stránce obsahové. Název filmu je příznačný - Batman opravdu znovu začíná. Ač má tento netopýří hrdina vysoko nasazenou laťku od Tima Burtona, jehož pseudogotická atmosférická verze má stále své věrné obdivovatele (a já s k nim bez uzardění řadím), Nolan překonal nejen Burtona, ale také vše, co bylo zatím v comicsovém žánru natočeno. Přinesl totiž to, co všem předešlým filmům chybělo - propracovanou motivaci a psychologii hlavního hrdiny. Batman begins není filmem o báječných dobrodružstvích netopýřího muže, ale především o tom, PROČ se Bruce Wayne stal Batmanem. Velká témata jako odpovědnost, pomsta nebo strach, která se pojí s úplně jinými žánry jsou zde tím nejdůležitějším a nepůsobí nijak nepatřičně. Batman začíná je prvním dílem propojujícím "pokleslý" žánr comicsu se světem velkého filmu. V tom je jeho neoddiskutovatelný význam...

I když Kinsey spadá do mnnou příliš nemilovaného žánru životopisného filmu, jedná se o příjemné a poučné dílo. Často nudná šablona sledování životní pouti hlavního hrdiny je oživena magnetizujícím tématem (sex, sex, sex) a také výbornými hereckými výkony. Jediné co Kinseymu chybí je větší odvaha - hlavní hrdina byl propagátorem naprosto upřímného a otevřeného přístupu k sexu, film o něm je zbytečně krotký a cudný.

Digest z krátkých anglických beanovských epizod. Ty nejlepší gagy z původního Beana jsou postehovány k sobě a navlečeny na hlavní příběhovou linii točící se kolem vrácení Whistlerovy matky hrdým Američanům, jejichz vztah k umění je naštěstí dovedně ironizován – obraz má odhalit Jon Bon Jovi, mezi suvenýry se objevuje plakát ála Playboy s názvem Whistlerova sestra, obraz pro Ameriku koupil natvrdlý a nacionalistický generál. Staré známé Beanovy gagy je samozřejmě lepší vidět „v originále“, z těch nových jsou kouzelné především Beanovy erudované interpretace vnímání výtvarných děl („Jen tak sedím a koukám na obrazy“) a samotné Whistlerovy matky („Ten obraz je velký a to je dobře, protože kdyby byl malý, mikroskopický, nemohl by jej nikdo vidět.“). Je až s podivem, že si tvůrci tohoto filmu pro široké masy nevybrali nějaké notoricky známé výtvarné dílo, ale obraz který příliš nefiguruje v obecném povědomí.

Everybody´s speaking about Laci and Laci...

Plusy: nostalgicky zidealizovaná atmosféra vášnivého mládí, velká erotická otevřenost (o co jiného hrdinům taky jde...),debut několika velkých hereckých hvězd (Sean Penn, Jennifer Jason Leigh, Forest Whitaker). Minusy: přílišná figurkovitost jednotlivých postav a přílišná epizodičnost celého děje - každá z postav je stereotypně načrtnuta jedním či dvěma povahovými rysy (zkušená kamarádka, šprťák, vyhulenec...), děj pak působí spíše jako sled k sobě přilepených scén. Film v tomto ohledu v mnohém připomíná české studentské komedie z třicátých let (Škola, základ života a Cesta do hlubin študákovy duše). Jen na okraj: v našich luzích a hájích vzniknul ve stejném roce poněkud jiný a přesto v lecčems podobný film - Sněženky a machři. Jen na úplný okraj - Nicloas Cage se ve filmu opravdu mihne, a to dokonce dvakrát (pracuje s Bradem ve fast foodu a obevuje se mezi diváky na zápase amerického fotbalu).

Základní lidské emoce, vzorce chvání a hodnoty v krystalickém příběhu. Lidský druh nezatížený kulturou, náboženstvím, filosofií a mnoha dalšémi výdobytky pozdější civilizace je nám přesto tak podobný... Boj o oheň - zrcadlo naší přirozenosti a prapodstaty působící skrze film, jeden z největších výdobytků po všech stránkách vyvinutého homo sapiens sapiens.

Filmu dominuje výrazná postava Bonnie, kterou lze vnímat jako matku všech akčních filmových hrdinek (seržantkou Ripleyovou a Sarah Connorovou počínaje a (brutální) Nikitou konče). Navíc se v B a C objevuje na svou dobu vizionářské zdůraznění tématu vztahu zločinců a médií, které později rozvedl Oliver Stone ve svých Natural Born Killers a které do krajnosti dovedli belgičtí tvůrci snímku Muž, který kousl psa. Westernový příběh odehrávající se v newesternovém prostředí, bolestivá závěrečná scéna, nadpozemsky krásná Faye Dunaway, dva výrazní muži jménem Gene ve vedlejších rolích a usměvavě impotentní gangster Clyde... tak má vypadat "svěží klasika".