Schlierkamp

Československá historická komedie, jenž měla posilnit vlastenecké cítění a národní hrdost, neboť byla natáčena v nelehkém období mnichovského ponížení. Příběh se odehrává v roce 1590 v Kutné hoře, kdy začínají klesat výnosy z těžby stříbra a jako první se snižují platy havířům. Ti kolem sebe vidí u konšelů, urozených rytířů, ale i podvodných cizinců velké bohatství a domáhají se spravedlnosti. Vymýtit tento nešvar a zbavit město ničemných zlodějů a proradných cizáků se pokusil kutnohorský rodák a šlechtic Mikuláš Dačický z Heslova (1555-1626), známý jako spisovatel a básník, ale především jako bouřlivák holdující vínu a ženám. Dačického, dobově řečeného frejíř, jenž ve snímku bojuje proti nekalému obohacování vyšších vrstev a jejich upjaté společnosti, svým neobyčejně živelným způsobem ztvárnil nenapodobitelný Z. Štěpánek. Svým volnomyšlenkářským životem a pokrokovým cítěním pobuřoval ctihodné kutnohorské muže a jejich ženy mu navzdory jeho špatné pověsti padaly k nohám. Název Vávrova snímku je poněkud zavádějící, neboť o žádném společném cechu neboli seskupení místních paniček nebylo řeči, naopak komedie zesměšňuje jejich mravní zkaženost a pokrytectví. V roli jediné charakterní ženy Alžběty, již později pojal Dačický za choť, se představila H. Vítová. V rolích kutnohorských konšelů, hofmistrů a mincmistrů se objevily známé herecké osobnosti té doby, nejvíce zaujal T. Pištěk, vynikající F. Smolík podváděný svou nevěrnou ženou J. Šejbalovou, V. Vydra st. či tradičně nepřející F. Kreuzmann. Dačického páže ztvárnil L. Pešek a místní poběhlici s provokativně odhaleným záňadřím představovala smyslná A. Mandlová. V menších rolích jsem zaregistroval věčně opilého mnicha J. Vojtu, podplatitelného kata V. Trégla, bohužel představitele Jeho Veličenstva císaře Rudolfa II. jsem nerozpoznal. Ve snímku zaujaly též záběry na chrám sv. Barbory, kostel sv. Jakuba či Vlašský dvůr, tehdejší středisko ražby stříbrných mincí. Nejsem si jist, zda tato komedie O. Vávry, specialisty na historická díla, splnila svůj původní účel a zvýšila národní uvědomění, avšak zcela jistě se jedná o více než povedenou komedii, která ani po 80 letech neztratila své kouzlo a je stále aktuální.

Československý film natočený podle stejnojmenné divadelní hry Aloise Jiráska z roku 1905. Příběh se vyznačuje propojením lidského světa se světem pohádkových bytostí, jež jsou ve filmu reprezentovány dvěma vodníky. Hlavní roli představuje mladý mlynář Libor (O. Korbelář), jenž jako nezávislý poddaný statečně projevuje odpor k vrchnosti. Jedinou službu, kterou nemůže odmítnout, je případný doprovod žadatele s lucernou od svého mlýna k zámečku ukrytému v lese. Tuto službu také musí vykonat, když ho o ni požádá mladá kněžna J. Kšírová, která navštíví své panství a je zvědavá na vzpurného poddaného. Romantický příběh, v jehož závěru nechá přísný a zásadový mlynář propuknout své city k mladé schovance Haničce, je vhodně doplněn vedlejšími postavami, jež děj obohatily a udělaly zajímavějším. Významnou postavu vrchního správce kněžnina panství sehrál T. Pištěk, jenž toužil zkrotit odbojného mlynáře a pokácet staletou lípu, o kterou vedl s mlynářem spor. Dvojici vodníků představovala bratrská dvojice E. Fiala a F. Futurista, jejich úloha však byla nepatrná a celkově se mi tyto nadpřirozené postavy jevily jako nevyužité a zbytečné. Naopak amatérské hudební těleso složené kolem místního učitele Zajíčka bylo zvoleno velmi vhodně. Nepřehlédnutelná byla též paní Klásková, hysterická a chorobně žárlivá žena jednoho z hudebníků, v podání D. Hajské. Režisér K. Lamač vytvořil první, velmi kvalitní, příjemné a zábavné filmové zpracování Jiráskova dramatu, které bylo později zfilmováno ještě několikrát, úroveň těchto pozdějších zpracování však budu muset teprve posoudit.

Československá komedie natočená podle stejnojmenného románu K. Poláčka, v němž má do města Kocourkova přijet slavný rodák, který se dal do služeb mocného šejka a vytvořil si světoznámou pověst válečného hrdiny v boji proti domorodcům. Ve stejnou chvíli uprchne z vězení Ferdinand Kaplan (J. Werich), který se živí jako cirkusový artista a své schopnosti nezákonně využívá při různých krádežích. Podle schématu, který vymyslel N. V. Gogol v Revizorovi, se tento podvodník, který se náhodou objevil při slavnostním přivítání slavného rodáka, omylem pokládá za onoho očekávaného hrdinu. Werich okamžitě využívá této šťastné náhody a záhy se dostává do městského zastupitelstva a poté je dokonce zvolen i starostou. Díky pátrání po uprchlém vězni je však odhalena starostova pravá totožnost a J. Werich, který mě úplně nepřesvědčil a jeho herectví v mladém věku mě nikterak neoslovuje a nezdá se mi ani vtipné, ačkoli velmi uznávám jeho osobnost, se vrátil zpět do vězení. Ačkoli se ve snímku objevuje mnoho známých hereckých jmen, zábavnost a zajímavost díla se poněkud minula účinkem. Nejen že děj zpomalují otravné písničky, které se občas objevují, ale samotný příběh začne velmi brzy nudit, neboť není vůbec natočen dramaticky a poutavě. Ve snímku M. Cikána se objevil J. Marvan v roli ředitele věznice, J. Vojta jako bývalý starosta Kocourkova, J. Plachta coby pytlák Jalovec a otec hrdiny, který na slavnostní přivítání nedorazil, L. Pešek v malé roli nápadníka starostovy dcery či V. Trégl jako holič toužící mít honosný pohřeb. Očekávaje podobně vtipnou záležitost jako při zhlédnutí televizního filmu Kocourkov z roku 1992 pociťuji nevídané zklamání.

Německý dobrodružný film, v němž se vydává polární expedice do nehostinných arktických končin severního Grónska, aby zachránila ztraceného profesora Lorenze (G. Diessl), který se neuváženě odpoutal od původní polární výpravy, aby prozkoumal těžko přístupnou severní oblast největšího ostrova na Zemi známou jako Karajak. Natáčení a záběry na opuštěnou, mrazivou arktickou krajinu nedotčenou člověkem se svolením dánské vlády bylo vskutku dominantním prvkem tohoto snímku Arnolda Fancka. Čtyřčlenná výprava pod vedením dr. Johannese Kraffta (S. Rist) po velkých útrapách, kdy se musela plavit po ledových krách, orientovat se v jednotvárném prostředí a dokonce plavat v ledovém Lincolnově moři, skutečně polomrtvého Lorenze nalezla, avšak na návrat do civilizace už neměla sílu. Byla proto vyslána letecká pomoc, jež se zpočátku jevila jako neúspěšná, neboť první dva pokusy skončily ztroskotáním. Až třetí pokus, který si vzal na starosti pilot E. Udet, známá německá osobnost a hrdina první světové války, byl úspěšný, neboť se za přispění místních eskymáckých obyvatel podařilo ztracené polárníky objevit. První polovina snímku mě velmi zaujala, neboť se zabývala nesnadným putováním v arktickém prostředí, zatímco ve druhé polovině snímku se kamera věnovala především záběry na letadla kroužící mezi obrovskými ledovci a děj se až na pár minut před koncem zcela vytratil. Jediný vzrušující moment se objevil, když se díky tíživým psychologickým vlivům z jednoho člena výpravy vyklubal agresivní psychopat a jiného člena zakousl lední medvěd, když se snažil přeplavat prostor mezi ledovci. Do role pilotky, která jako první nalezla ztracenou výpravu, aby záhy čelně narazila se svým strojem do ledovce, byla obsazena L. Riefenstahlová, Hitlerova kamarádka a autorka jeho propagandistických filmů. Tento film, který měl údajně v oblibě A. Speer, mě zaujal i s ohledem na dobu jeho vzniku pouze z části, a to zobrazením smutné nekonečné krajiny věčně pokryté ledem a také neohroženým hledáním ztraceného kolegy v těchto nebezpečných podmínkách.

Československý kriminální film natočený podle detektivního románu E. Vachka Muž a stín. Policejní inspektor Klubíčko v podání klidného a sympatického J. Plachty je pověřen vyšetřováním vraždy ženy v jejím bytě v Ostrovní ulici. Hlavní podezřelý, který byl ihned zatčen, byl manžel oběti T. Pištěk, muž hrubého chování odmítající svou vinu. V průběhu vyšetřování se okruh podezřelých rozšiřuje a zahrnuje také mladíka (M. Svoboda), který si u zavražděné byl půjčit peníze a také manželova kamaráda Z. Rogoze, jenž byl osudný den u oběti na návštěvě. Závěrečná rekonstrukce činu donutí pachatele se pod tíhou důkazů přiznat. Filmové dílo jednoho z průkopníků československé kinematografie S. Innemanna působí zpočátku poněkud neuspořádaně a rozpačitě, avšak zejména díky povedené rekonstrukci v závěru, která všechny nejasnosti odstranila, mohu film hodnotit s klidným svědomím průměrně. Za zmínku snad stojí, že se ve snímku objevil, nebo spíše mihl, i Jan Richter, známý to představitel komických rolí, z nichž nejslavnější je inspektor drah posuzující možnost vyplacení pojistného ve Fričově Funebrákovi.