U nás v Kocourkově

V+W toho vlastně spolu tak moc nenatočili. Platí to i pro dobu Osvobozených. KOCOURKOV - tato nadprůměrná satira své doby - má patrně nejblíže k společným filmům té doby obou komiků jak svým směřováním, tak uměleckou úrovní. Film ze současnosti třicátých let v nadsázce přibližuje tradiční neduhy české národní povahy i politiky vůbec. Království smíchu začíná fatální záměnou kriminálníka za slavného rodáka, pokračuje polohochštaplerským tlučhubovstvím, které bere dech, vynucuje si náš smích a vrcholí nezbytným závěrem: Vždyť každá lež má jen dvě nohy a daleko nedojde. Werichovo ztvárnění faktické dvojrole jde vysoko nad průměr té doby a připomíná zde asi nejvíce toho laskavého, moudrého pána zralejší části jeho života, píšícího zajímavé knihy, trousícího humor, který nepostrádá nadhled a vůbec je jakousi inkarnací češství přelomu druhé a třetí třetiny minulého století. Film právem upoutává i dnes. Má totiž stále co říci. (27.01.2008)

Té komičnosti tu už bohužel příliš nezbylo, a tak se film může pochlubit "pouze" skvělým kocourkovským ovzduším, výbornou hudbou Jaroslava Ježka (včetně evergreenových "Šaty dělaj člověka" v přednesu Jana Wericha) a především suverénním Werichovým výkonem, z nějž i z jako negativní postavy čiší pozitivismus. Na druhou stranu jsem si tedy nemyslel, že Werich vládnul tím svým panděrem už ve třiceti letech. (31.01.2005)

Werich je v téhle roli prostě neskutečný. Není zlý, ale přesto je to pěkný šmejd. Jenže oni si to ti blbci prostě zaslouží. To, jak jsou ve filmu lidé popisováni, to je neskutečně aktuální a mělo by se to promítat i v současnosti. Lidé jsou hloupí, ale nevadí jim to, když se mají dobře. Možná jen toho hrdinu si musí volit opatrně. (22.12.2014)

„Vítej nám, ó hrdino z dálky, prodělal jsi šarvátky a války.“ Nebo jsi možná utekl z vězení, ale kdo se v tom má vyznat. Hlavně, že jsi hrdina. Mě tedy uprchlý trestanec a náruživý polykač kovových předmětů Kaplan alias slavný rodák Jalovec dost bavil. Ten by se se svou absurdní demagogií jako politik uživil i dnes a já bych ho možná pro zábavu i volil. Nikdo totiž nedokáže slíbit víc než on a já jsem přesvědčen o tom, že někde tady někde ztratila politika svou ctihodnou tvář a dosud ji nenašla. Pojďme ji do Kocourkova hledat, určitě tam někde leží. (10.10.2017)

"Co kdybysme udělali pohřeb místo majáles? Pane, umřel byste nám prvního května?" - "Dopoledne nemohu, to volím abonenty průvodu." Velmi dobře obsazená satira, stále trefná, vtipná a působivá. Václav Wasserman ale podobné "revizorské" téma zpracoval znovu o dvacet let později - v Nejlepším člověku s Vlastou Burianem - a podle mého názoru ještě lépe. Co se týče hudby, nechce se mi věřit, že z pera Jaroslava Ježka pochází jen píseň Šaty dělaj člověka, protože především skladba, která zní při odchodu Kaplana a ostatních trestanců z vězení, je ježkovská až na půdu. Pokud ji složil Julius Kalaš, pak všechna čest. (08.02.2015)