U nás v Kocourkově

Klasická fraška Karla Poláčka o uprchlém trestanci, který se začne v Kocourkově vydávat za starostu a převrátí naruby běžný chod obce. Výborná role pro Jana Wericha, nezapomenutelný je i Václav Trégl jako holič Ešpandr, který se nemůže dočkat svého pohřbu na který celý život šetří, aby na něj městečko vzpomínalo, jaký krásný pohřeb měl. Ale nejvíc válcuje Zdeňka Baldová coby vdova Nykysová : "Dyť je to jedno, dvě měšťanky nebo fakultu. Hlavně mít velkou hubu, široký lokte a umět se vohánět!" :D (09.07.2022)

Neuběhlo příliš mnoho času a na české stříbrné plátno opět vstoupilo Revizorské téma. Nejde rozhodně o žádný propadák, avšak Revizorovi, v kterém exceloval Burian, šahá... no, možná po pás. Břit svého vtipu natáčí směrem podobným, na nepěkné lidské vlastnosti jako lakomství, mocichtivost, pýchu, neschopnost, řitní alpinismus a samozřejmě i proti politickým poměrům... Párkrát provede několik zdařilých výpadů, avšak značnou část ustupuje pod tlakem různých prvorepublikových nezbytností, které ústřední téma i film jako celek rozmělňují. Jednak je to prvorepublikově všudypřítomný motiv svatby, druhak komická postavička "smyslem mého života je funus" (zapadá sice jakž takž do tématu, ale pro změnu trčí z děje) a mnohé další. Filmu chybí i sevřenější děj, takže věty pronášené Werichovým vězněm 1313, třebaže mají v sobě vtip, to jest humor i myšlenku, nelemují děj jak patníky cestu, ale jsou rozházeny po okolí jak na nějakém staveništi. Prvorepublikové filmy jsou navíc i vůči tomu, co se snaží kritizovat, hodňoučké. Lidská malost tak neutržila šrámy, nýbrž pouhé přátelské pošťouchnutí. Nemotorné pošťouchnutí. Slabé ***. (17.02.2009)

Kumst. Nevynucovane emoce. Psychedelie. Mudrujici ozivla soska buddhy co pomaha kapitanu nEmovi aby se neutopil. Podari se ji natahnout 12 kancelarskych pruzin najednou a teprve pak se zacnou dit veci. Veci se dodeji pote, co si pruziny uvedomi "spravnej rad veci" a zapruzi zpet .................... Werich by mi za tenhle komentar sice vyliskal, ale ani pak bych film neprestal mit rad. (19.02.2009)

"To zas budou lidi řikat: Ten má pohřeb !! Ten se doved narodit !!" ;) Jan Werich v sólové roli v Cikánově gogolovské variaci bez Jiřího Voskovce naplno potvrzuje své velké herectví a smysl pro komiku a humor nezměrné inteligence.. Ani velká spousta hereckých legend jako Jaroslav Vojta, Václav Trégl, Jindřich Plachta či Jaroslav Marvan, ani hudební motiv Jaroslava Ježka v čele s nestárnoucí písní Šaty dělaj člověka však nedokáží snímek s obrovským dobovým přesahem a všudypřítomnou ironií v absurditě nešvarů první republiky oprostit hluchým míst, přičemž ve srovnání s Vlastou Burianem a velmi podobným Revizorem vychází jako velmi slabý soupeř bez údernější repliky či třeskutě vtipné scénky.. (27.07.2013)

O tom, jak to dopadne, když vládu (tedy vládu v provinčním městečku, aby mě někdo nevzal za slovo) převezme vychytralý zločinec. Kocourkov je od starověku (tehdy jako Abdéry) symbolem tragikomické zaostalosti a zapšklosti občanů k novotám, a ty se rozhodne podnikavý lump v tomhle městečku, které ho má za hrdinu, vracejícího se ze šarvátek a válek do rodného města. Přitom je mezi lidmi oblíbený a vážený, jak dokládá to, že i náměstí po něm bylo pojmenováno. Napadá mě jen povzdech, ještě že Kocourkov neměl letiště... A šaty, ty rozhodně dělaj člověka, i když ti VIP třeba i ve špitále se pokoušejí, aby dík zvláštním místnostem nebylo vidět, že jim někdo odnáší z pokoje mísu... A lháři ve fraku každý věří. No, každý ne... Ten film jsem viděl mockrát a Werich, ač je to bez Voskovce, je jedinečný, snad i proto, že se nemusel o své vtipy dělit. A pak mě vždycky dostane Václav Trégl, toužící jen po tom, aby měl slavný funus... (31.07.2015)