Schlierkamp

Český film popisující o událostech v protialkoholní léčebně, kam se dostane devatenáctiletý Adam (J. Trojan). Tento mladík zavinil v opilosti autonehodu a kvůli snížení trestu je zařazen do léčení pod vedením terapeuta V. Fridricha. Film vyplňuje značné množství retrospektivních úseků, díky nimž si může divák udělat představu o životě tohoto mladíka a o příčinách jeho pádu. Co se týká léčebných procedur, snímek se věnuje pouze nepříliš dlouhým dialogům s terapeutem, seznámení s mladou alkoholičkou A. Bereckovou, starým pijanem M. Čížkem a Adamovým úvahám, jež bývají přerušeny odvozem mrtvých těl z ústavu. Minimálně polovinu filmu vyplňují mladíkovy vzpomínky na minulost, kdy si uvědomuje, jak se ho touha po alkoholu postupně zmocňovala, až nebyl schopen myslet na nic jiného. Přesto si myslím, že jeho závislost byla pouze na počátku a nikoli příliš hluboká, takže osudová nehoda ho pouze postavila na správnou cestu a snad mu zachránila budoucnost. Současně shledávám, že snímek díky četným retrospektivám a absenci dramatických a šokujících událostí částečně vnímám jako dokumentární pokus o nahlédnutí do života maturanta, jemuž byla ponechána příliš velká svoboda. Adamovi rodiče L. Hlavica a K. Frejová byli ve snímku zaznamenáni pouze okrajově, stejně jako ve skutečném Adamově životě. Naopak velmi pozitivně hodnotím herecký výkon hlavní postavy Josefa Trojana a domnívám se, že jeho slavný otec může být spokojen. Roli Adamova kamaráda a pijáckého kumpána, jenž měl lví podíl na jeho potížích, ztvárnil Š. Fridrich. Mezi filmy z protialkoholických léčeben se však film D. Vignera určitě neumístí na předních pozicích, neboť díky plochému a částečně prázdnému ději ho čeká pouze průměrné hodnocení.

Britský dokumentární film o jednom z nejslavnějších fotbalistů všech dob Diegu Maradonovi. Snímek se věnuje jeho fenomenální, i když krátké kariéře po přestupu z Barcelony do italské Neapole v roce 1984. Nepříliš úspěšný klub z chudého italského jihu dokázal tento argentinský hráč s vynikající technikou a velikou bojovností povznést ke dvěma titulům v Serii A v letech 1987 a 1990 a dokonce i vítězství v Poháru UEFA v sezóně 1988/89. Druhá polovina 80. let zkrátka patřila malému Argentinci pocházejícího z chudých poměrů, což ostatně jasně dokazuje vítězství Argentinců na mistrovství světa 1986 v Mexiku a finálová účast na italském mistrovství světa v roce 1990. Pochopitelně se dokument zabývá i mimofotbalovými aktivitami pouze 1,65m vysokého útočníka. Zde zcela jasně dominuje jeho drogová závislost, která mu ukončila kariéru, ale také jeho nemanželské dítě, divoké večírky a styky s obávanými vládci neapolského podsvětí zvaného Camorra. Zcela šokující bylo sledovat, jak se ze zbožňovaného miláčka italských fotbalových fanoušků stává Maradona nepřítel číslo jedna, a to jen díky tomu, že za svůj národní tým v semifinálovém penaltovém rozstřelu svůj kop proměnil a vyřadil tak Itálii na jejím domácím mistrovství. Tímto úspěšným penaltovým kopem začala jeho kariéra strmě klesat, neboť v okamžiku, kdy se k němu obrátila italská veřejnost zády, stále více propadal drogové závislosti, až nakonec, obviněn z distribuce drog a s vyfasovanou podmínkou, musel neslavně opustit Itálii. Kromě sportovních záběrů může divák sledovat i Diegovo soukromí, v němž se nejvíce objevuje jeho manželka C. Villafaňeová a jeho otec. Poutavému dokumentu, plnému původních záběrů, jenž se zabývá především vrcholovými momenty Maradonovy kariéry a jeho strmým pádem, mohu udělit plný počet hvězd.

Český animovaný film vytvořený k příležitosti 50. výročí legendárního komiksu Čtyřlístek. Vizuální stránka filmu se maximálně snažila přiblížit kreslené předloze od mistra J. Němečka, což je největší deviza díla a také největší rozdíl a kvalitativní posun od předchozího filmového díla o oblíbené čtveřici s názvem Čtyřlístek ve službách krále z roku 2013. Animace vskutku působí velmi mile a byla pro mě příjemným překvapením. Děj filmu je rozdělen na čtyři příběhy, které si kreslení nerozluční přátelé vyprávějí u táborového ohně na zahradě u svého domu. První příběh pojednává o zapomenutém Myšpulínově vynálezu, díky němuž se celý dům, v němž Čtyřlístek bydlí, vydal z Třeskoprsk za svými majiteli, kteří mezitím odjeli na výlet. Druhé vyprávění se věnuje honbě za vlkodlakem, jehož přízrak děsí okolní obyvatele a postupně vyjde najevo, že je to pouze výmysl dřevorubců, kteří ním chtěli zakrýt nepovolené kácení lesa. Třetí příběh popisuje průběh uklízení odpadků v okolí rybníku Blaťák a poté dobrodružství ve vesmíru, kde se Čtyřlístek potká s vesmírnými piráty, kteří vyvážejí nepotřebné věci a železný šrot na oběžnou dráhu. V posledním příběhu veze Čtyřlístek Mikulášskou nadílku dětem na opuštěné místo v zasněženém lese a díky nešťastným okolnostem zamíří do Čertova mlýna a obdarují malé čerty. Domnívám se, že se autoři v čele s režisérem M. Žabkou snažili o to, aby animace byla co nejvěrnější napodobením komiksové předlohy, což se jim povedlo, dějová stránka však není tak výrazná jako vizuální a je věnována těm nejmenším dětem. Přesto se jedná o posun dopředu a důstojnou poctu půlstoletí nejslavnějšího československého a českého komiksu, a kdyby byl příběh ucelený, delší a napínavější, hodnocení by bylo vyšší.

Americký film režiséra Q. Tarantina podle jeho vlastního scénáře odehrávající se v USA v roce 1969. Děj filmu se zaměřuje na hollywoodského westernového herce Ricka Daltona (L. di Caprio), který prochází uměleckou krizí a jeho dlouholetého kaskadéra a přítele Cliffa Bootha (B. Pitt). Cliff se seznamuje s dívkou bydlící na opuštěném místě se skupinou podobně volnomyšlenkářsky cítících osob, vyznávající styl hippie a žijící v jakési uzavřené komunitě. Tato komunita je významná v závěrečné, zřejmě nejpovedenější scéně, kdy tři z těchto osob drze napadnou B. Pitta v jeho domě. Režisér chtěl tímto naznačit jakousi alternativní paralelu se smrtí nebohé S. Tate, která byla brutálně zavražděna podobně vymaštěnými stoupenci Ch. Mansona. V tomto případě ale sjetí hippieci nevykonali svůj čin podle plánu, neboť na připraveného Pitta s jeho vycvičeným bojovým psem si nepřišli. Postavu krásné herečky a modelky Sharon Tate, která se ve filmu objevila i se svým manželem R. Polanskim, si zahrála M. Robbie. Snímek odkazuje na mnoho filmů a herců z 60. let 20. století, avšak u neodborného diváka projdou bez povšimnutí. Kromě exkluzivní hlavní dvojice se ve snímku objevil také A. Pacino v malé roli producenta a filmového agenta. Tento film na rozdíl od jiných režisérových snímků se vyznačuje velmi pomalým tempem, dramatických scén je velmi málo, v podstatě pouze již zmiňovaná závěrečná scéna a Pittova návštěva v uzavřené komunitě někde na poušti. Režisér jakoby nostalgicky vzpomínal na dobu konce 60. let, avšak skutečný dramatický příběh snímku chybí. Je zde dobře vyjádřeno přátelství hlavních postav, avšak každá si žije svůj život a jejich postavy jsou popsány ploše a zejména Di Capriova role i nezajímavě. Pouze obsazení dvou top herců zachránilo v mých očích tento film před fiaskem. Není mi moc jasné, co tímto filmem autor sledoval, avšak pozoruji obrovský kvalitativní rozdíl mezi nejnovějším, zbytečně dlouhým Tarantinovým filmem a jeho dřívějšími snímky, které mám spojené s mimořádně poutavými dialogy, mnoha akčními až brutálními scénami a napínavým příběhem. V tomto filmu se z toho nevyskytuje nic a ploché nezajímavé postavy bez příběhu, byť obsazené špičkovými umělci, to nemohou napravit.

Americké drama o muži, jenž s letadlem havaruje uprostřed nekonečné arktické krajiny. Dánský herec M. Mikkelsen v hlavní roli polárního trosečníka si byl nucen osvojit praktiky polárníků a Eskymáků včetně lovu ryb a snažil se pomocí vysílačky dovolat pomoc. V jednom okamžiku spatří záchranný vrtulník, který však ve sněhové bouři taktéž havaruje. Pilot je během pádu usmrcen, avšak jeho asijské spolucestující se trosečníkovi podařilo zachránit život. V následující části vyvine Mikkelsen nepředstavitelné a obdivuhodné úsilí udržet tuto raněnou ženu v krutých podmínkách naživu, ačkoli při tom ohrozil svůj vlastní život. Zoufalý muž se rozhodne opustit přístřeší, které mu poskytovalo jeho letadlo, a vydat se i se zraněnou ženou mrazivou krajinou do polární stanice, která byla zakreslena v mapě nalezené ve zříceném vrtulníku. Snímek, v němž se téměř nemluví, nabízí neobyčejně zajímavý a strhující pohled na život v polárních pustinách. Pomalé, téměř dokumentární tempo a zpracování jednotlivých příhod na strastiplné cestě zvyšuje autentičnost tohoto výjimečného snímku. Bohužel se mi nepodařilo blíže lokalizovat ono místo, kde ke ztroskotání došlo, z filmu je pouze jasné, že k tomuto neštěstí muselo dojít během letních měsíců, neboť v zimním období by se taková cesta vzhledem k smrtícím arktickým teplotám ani vykonat nedala. (Až později jsem zjistil, že natáčení probíhalo na Islandu, z čehož jsem byl poněkud zklamán, neboť Arktidu si představuji někde v nekonečných severních krajích Ruska či Kanady). Jednoduchý a přímočarý film jedinečným způsobem divákovi přibližuje podmínky v opuštěných polárních končinách, v němž nesobecká touha hlavní postavy po přežití působí velmi impozantně.

Finská komedie o začínající čtyřčlenné metalové kapele. Když se náhodou potkají s producentem a organizátorem velkého metalového festivalu v Norsku, rozhlásí jejich zpěvák a hlavní postava filmu Turo Moilanen (J. Holopainen), že budou na onom festivalu vystupovat. Tato informace vzbudí v městečku okamžitý rozruch a dosud bezejmenná kapela, která pouze přehrává skladby od jiných umělců, dostává podporu ze všech stran. Brzy však vyjde najevo, že účast na norském festivalu je mylná, v kapele nastává krize, která dosáhne vrcholu po nešťastné smrti jejich bubeníka. Frontman Turo zmobilizuje všechny síly, dá dohromady všechny zbývající členy kapely, místo mrtvého spoluhráče přibere chovance v psychiatrické léčebně, kde pracuje, a vyrazí do Norska na festival na vlastní pěst. Zajímavá scéna se odehrává na finsko-norské hranici, kde jsou muzikanti s ukradenou dodávkou omylem pohraničníky zaměněni se skupinou opilých muslimů, kteří jsou zatčeni místo nich. Ve vedlejších rolích mě kromě kapely zaujala půvabná květinářka Miia (M. Kuustonen) a její neúspěšný nápadník, arogantní popový zpěvák Jouni (V. Tiihonen). Film je natočen velmi zábavnou formou a vtipných scének je dostatek. Ke konci už poněkud ztrácí scénář kontakt s realitou a příběh je stává stěží uvěřitelný. I tak soudím, že se celovečerní debut režisérů J. Laatia a J. Vidgrena zdařil a oceňuji kromě všudepřítomné kouzelné skandinávské krajiny zejména humor a nadsázku, s kterou si metalisti dělají legraci sami ze sebe.

Český osmidílný seriál, jenž je společným dílem sedmi scénaristů, pojednávající o životě ve středočeském Buchnově, malém městě, kde se odehrála vražda mladého Roma Denise Janečka (J. Cina), která je opředena tajemstvím. Mladý filmový dokumentarista Lukáš Žemlička (nevýrazný Matěj Anděl) přijíždí do Buchnova, kde se narodil, a chce zjistit více o záhadné Denisově smrti. Místo vysvětlení se setkává s odmítavými výpověďmi plných rasistických předsudků a současně přichází na stopu nelegální činnosti skladování a prodeje nebezpečných chemických látek v odlehlé továrně, do níž je zapojena místní lékarnice Stránská (Z. Stivínová), její vznětlivý synovec Pavel (J. Gregor), málo inteligentní, ale jak se později ukázalo, o to více agresivní Jirka (J. Roškot), místostarosta s rasistickými názory J. Dvořák a Tomáš Janeček, mladší bratr zavražděného (M. Bendig). Paralelně můžeme sledovat bizarní rodinnou situaci místního doktora P. Kříže, který udělal dítě svojí hloupé a sobecké dceři Heleně (Š. Fingerhutová), ale pro okolí i pro svoji manželku, starostku B. Kodetovou to navlékl tak, že otec dítěte je zavražděný romský mladík. Právě tato Křížova konspirace ho stála život. Jakkoli hraje P. Kříž svou roli úchylného otce výborně, vzhledem k tragédii, k níž došlo před nedávnem, a nutně musela otřást rodinnými poměry, panuje v domácím prostředí až nepřirozená pohoda a celkově tato rodina nepůsobí příliš věrohodně. Nejzajímavější část děje se odehrává v okamžiku, kdy do Buchnova zamíří iniciátoři a dodavatelé celého nelegálního podniku s chemikáliemi, výstřední bavorští mafiáni (L. Hampl a O. Nosálek), aby vyřešili nakupené problémy. Závěrečný díl ukazuje podle výpovědi těžce popálené madam Stránské četnými retrospektivami skutečné okolnosti Denisovy vraždy, bohužel pro pozůstalé jsou už agresivní a tupí pachatelé po smrti. Herecky mě kromě zmíněného P. Kříže mě zaujal Janek Gregor, mladý násilník, který je za hranou zákona jako doma a který na sebe upozornil podobnou rolí už v Pustině a také mě herecky příjemně překvapil Marsell Bendig v roli mladého Roma namočeného do onoho nelegálního podniku. Seriál režisérů H. Aptera a J. Bártka, který nabízí pohled do lidských povah na maloměstě, hodnotím jednoznačně nadprůměrně, přestože nepřesvědčivá situace a vztahy v doktorově rodině je navzdory velkému počtu osob pracujícím na scénaři znatelná.

Český dokumentární film o hokejovém turnaji století na zimních olympijských hrách v Naganu v roce 1998, kde se podařilo českým hokejistům vyhrát zlaté medaile. Dokument, jenž natočil O. Hudeček ke příležitosti dvacátého výročí od slavného vítězství, se však nezabývá jen hokejovým turnajem, věnuje se také politickým a společenským změnám v době, která turnaji předcházela. Hokejový turnaj století v japonském Naganu se tak nazývá proto, neboť během olympijského klání byla poprvé přerušena nejlepší hokejová liga, severoamerická NHL, a na soupiskách jednotlivých mužstev se tak mohli objevit vskutku ti nejlepší hráči, což se nikdy předtím nestalo. V dokumentu, jenž největší sportovní úspěch v celé československé hokejové historii popisuje s nadhledem a odstupem dvaceti let, se objevují zajímavé rozhovory s přímými účastníky turnaje, trenéry či hokejovými funkcionáři. Na začátku je popisován příběh českého hokejového obránce P. Svobody, jenž se rozhodl v roce 1984 na zahraničním juniorském hokejovém turnaji emigrovat, ihned získal místo ve slavném klubu Montreal Canadiens a po docela překvapivé nominaci rozhodl svou legendární střelou olympijské finále proti Rusku. Co se týká samotného hokejového turnaje, největší pozornost je pochopitelně věnována vyřazovací části, kdy český tým postupně přehrál všechny favority a zaslouženě získal své první olympijské hokejové zlato. Z rozhovorů s favorizovanými Američany a Kanaďany vyplývá, jak mnoho toužili po vítězství a jak hluboké bylo jejich zklamání po vyřazení, přičemž obě světové hokejové velmoci plné největších hvězd NHL, včetně nejlepšího hokejisty všech dob W. Gretzkého, uznaly kvality českého týmu a jejich hry, pouze Kanaďané se ústy E. Lindrose a T. Fleuryho pozastavovali nad nespravedlností ukončení semifinálového zápasu v samostatných nájezdech, ačkoli byli většinu hrací doby horší tým. Ruskému týmu a poraženému finalistovi byla věnována pozornost docela malá, v dokumentu se objevil pouze krátký rozhovor s A. Jašinem. Masivní a ojedinělá podpora českých fanoušků a veřejnosti zajisté také přispěla k jedinečnému a zázračnému úspěchu českých hokejistů, ze kterých se do jednoho staly nesmrtelné legendy, a i po dvaceti letech se těm, kteří tuto dobu mohli zažít, vrací slzy dojetí do očí.

Český film navazující na úspěšný komediální seriál Kancelář Blaník a věrně kopírující jeho styl vypráví o fiktivním pražském lobbistovi Antonínu Blaníkovi, jenž skrytě tahá za nitky české politické scény. V tomto filmu ohlásil Tonda Blaník, jehož geniálně ztvárnil M. Daniel, prezidentskou kandidaturu, přičemž se mu zcela jistě nejedná o blaho obyvatel. K docílení kýženého cíle mu pomáhají jeho seriáloví spolupracovníci asistent Žížala (M. Dalecký) a sekretářka Lenka (H. Třešňáková). V polovině snímku, kdy se mu po počátečním televizním fiasku a následující netendenční prezidentské kampani zvyšují šance v předvolebních průzkumech, se rozhodne kandidaturu složit a podporovat jednoho ze zbývajících prezidentských uchazečů. Pochopitelně všichni prezidentští kandidáti voleb 2018 se zde aspoň na pár vteřin objevili, stejně tak jako i jiný známí politikové a dokonce se ukáže i pravá podoba bájné pražské kavárny. Pro předsedu Pirátské strany I. Bartoše byla vyhrazena role otce dítěte Blaníkovy asistentky Lenky. Sám Antonín Blaník svou podporou některých kandidátů sleduje tajný cíl, kdy se je pokusí kompromitovat nepříjemnými osobními materiály a v případě, že by jeden z nich prezidentskou volnu vyhrál, mohl by ho bezostyšně vydírat. V závěru dostane Blaník ještě ďábelštější plán a to prodat celou republiku Číně, bohužel však tento nápad ztroskotá na skutečnosti, že ho předběhl podceňovaný staronový prezident Zeman a prodal naši vlast Rusku. Režisér seriálu i tohoto celovečerního filmu M. Najbrt se pohybuje na tenké hraně, avšak zábavnost se jeho dílu nedá upřít. V druhé polovině může divák získat dojem, že snímek se rozložil do několika nesouvisejících scén, avšak stále je to na české poměry ojedinělý způsob satirického pohledu na současnou politickou scénu.

Německý pětidílný dokumentární seriál zabývající se zobrazováním výjimečných a zajímavých míst v Ruské federaci. Jak z názvu dokumentárního cyklu vyplývá, veškeré záběry na divukrásnou opuštěnou ruskou krajinu jsou natáčeny z ptačí perspektivy zřejmě pomocí dronu a jsou doprovázeny jednoduchým a nenáročným komentářem. Dechberoucí záběry na liduprázdné oblasti největší země světa jsou často doplněny povídáním o neobvyklých zvířatech, které v těchto lokalitách žijí. Jednotlivé přibližně pětačtyřicetiminutové díly jsou rozděleny podle významných částí Ruska a divák může postupně sledovat evropskou část s městy jako Moskva či Petrohrad, dále jižní kavkazskou oblast, poté sibiřskou část s důrazem na jezero Bajkal a obří povrchové doly u města Mirnyj. Cyklus vrcholí zobrazováním nepřístupných arktických oblastí a úchvatné přírody na Kamčatském poloostrově a Tichomořského pobřeží na Dálném východě. Osobně mě nejvíce zaujaly záběry z poloostrova Jamal, průmyslového Norilsku či neuvěřitelně odlehlého přístavu Tiksi poblíž obrovské delty řeky Leny na pobřeží Moře Laptěvů. Unikátní byly též záběry na Ob v Novosibirsku, největším ruského města za Uralem nebo pohled na zcela dislokované téměř stotisícové město Magadan. Ku prospěchu projektu jsou politika, historie či společnost zcela opomenuty, neboť tento nákladný dokument klade důraz především na vizuální stránku nedotčené krajiny, jejíž pohádková barevnost byla tvůrci upravena. V dílu o arktických oblastech byly použity záběry na plavbu ledoborců, které si prorážely cestu v okrajových mořích Severního ledového oceánu. Jako fanoušek geografie a obdivovatel ruských zeměpisných rekordů hlavně co se vodstva týče, jsem byl tímto dokumentem okouzlen, neboť záběry z některých oblastí byly vskutku úchvatné. Dovedu si však představit doplnění cyklu ještě o jiné, neméně zajímavé části Ruska, například mys Děžněv, jezero Chanka a nejjižnější cíp Přímořského kraje, největší ruský ostrov Sachalin či Tajmyrský polostrov s mysem Čeljuskin, nejsevernějším bodem pevninské části Eurasie a mnohé jiné by též stály za nafilmování. Co se týká množství informací, které byly divákovi poskytnuty, vidím veliké rezervy, ale chápu, že záměr tvůrců dokumentu nebyl zahltit diváka geografickými údaji o Ruské federaci, ale spíše snažit se zprostředkovat nenáročným způsobem nesmírnou rozlehlost Ruska a ukázat ojedinělou rozmanitost a krásu ruské přírody.