Schlierkamp

Český film nahlížející do prostředí vysoké hospodářské kriminality a zejména působením jejího nejznámějšího představitele, nepolapitelného finančního podvodníka, majitele neuvěřitelného majetku Radima Kraviece, jehož skvělým způsobem ztvárnil H. Čermák. Po propuštění z vězení pro nedostatek důkazů se z pouze finančního kriminálníka stává nekompromisní mstitel svých zrádců a odstraňuje své odpůrce. Zatímco Čermákova postava nepopiratelně nabízí podobnost s nechvalně proslulým R. Krejčířem, totožnost jeho politického spojence, jenž dokázal za úplatek v desítkách milionů prosazovat Kraviecovy požadavky na nejvyšší, vládní úrovni a jehož zahrál T. Jeřábek, můžeme odhadovat z celé řady kandidátů. Ve vedlejších rolích se představil rodilý Srb P. Bjelac jako hlavní Kraviecův ochránce a vykonavatel jeho pokynů, soupeři z mafiánského prostředí A. Pyško a M. Etzler či Kraviecova manželka Sandra v podání V. Svátkové. Nevýrazné a chabé rameno zákona představoval F. Čapka, jenž nechal Kraviece uniknout z obklíčeného domu a především Z. Žák, jenž zaujal svým dementním uvažovaním a ještě hloupější příčinou smrti. Přestože Pachlův scénář je poutavý, nabízí dosti odvážný pohled, jak se dá na státní kase vydělat pár miliard a celkově zajímavý pohled na podsvětí spolupracujícím s politiky, nehodnotím snímek příliš vysoko. K tomu mě přiměla autorovo nepřehledné pojetí snímku s častými matoucími retrospektivami a podivný vypravěčův styl. Své režisérské umění jasněji prokázal pan Pachl více v následném seriálu z podobného prostředí Rapl, do něhož obsadil mnoho zdejších představitelů.

Americký film situovaný do zasněžené odlehlé oblasti někde ve Wyomingu těsně po skončení americké občanské války. Už od počátku není nikdo na pochybách, kdo seděl na režisérské židli, neboť Tarantinův rukopis, mám na mysli typické dialogy a dominující akční scény v závěru, je zcela zřetelný. Přestože mnoho diváků s nelibostí komentovalo délku snímku a absenci krvavých scén v první polovině filmu, já osobně s tím nemám problém a naopak považuji odsunutí toho nejzajímavějšího na konec jako mistrovský nápad a geniální vyvrcholení dramatu. Hlavní postava major Warren, v podání dokonalého S. L. Jacksona, se připlete do předem promyšlené akce na osvobození nebezpečné vražedkyně, jež je polapena zkušeným lovcem lidí Johnem Ruthem. Vousatého lovce zločinců, na jejichž hlavy je vypsána odměna, hrál velmi přesvědčivě K. Russell a v roli spoutané a k soudu deportované Daisy se představila J. J. Leigh a tito tři spolu s Jacksonem na mě herecky zapůsobily nejvíce. Vrchol snímku se odehrává v jedné prostorné místnosti, kam se hlavní hrdinové uchýlili před bouřícím blizardem a která je už obývána neznámými muži s nejasnými úmysly. Jednu z těchto tajemných osob hrál M. Madsen. Tříhodinové drama plné klasických Tarantinovských hlášek a zejména jeho brutální závěr v dusivé atmosféře uzavřeného prostředí na mě zapůsobilo dostatečně na to, abych udělil maximální hodnocení.

Francouzský dokument o současném severokorejském diktátorovi Kim Čong-unovi (1984 -). Snímek se věnuje jeho evropským studiím ve Švýcarsku v mládí a jeho nástupu v prosinci 2011 do čela zbídačené a izolované komunistické země. Dokument nabízí srovnání jeho vnějších charakterových vlastností s jeho otcem Kim Čong-ilem, za jehož vlády země zažila díky přerušení surovinových dodávek od SSSR mohutný hladomor, a dědem Kim Ir-senem, zakladatelem státu, jemuž se snaží jeho vnuk co nejvíce fyzicky a svým vystupováním na veřejnosti podobat. Přestože navenek vypadá tento věčně usměvavý, otylý, komicky vyhlížející mladík s extravagantním sestřihem docela sympaticky, stojí v čele státu s druhou největší armádou na světě, fanaticky oddanou svému vůdci disponujícímu jadernými zbraněmi. Jeho záměry do budoucna jsou přinejmenším nejasné, v současnosti na sebe upozorňuje provokativními testovacími pokusy odpalováním raket a vyčkává jak se k tomu zbytek světa postaví. Podle informací z dokumentu se mu podařilo zastavit zhoubné důsledky vlády jeho otce a země se ekonomicky pomalu staví na vlastní nohy. V dokumentu mě zaujala tamější megalomanská a osobitá architektura, působivost vojenských přehlídek a neuvěřitelná oddanost obyvatel svému vůdci. Bohužel pro vyšší hodnocení dokumentu postrádám více informací o jeho osobě a fundované zhodnocení jeho vlády, také mohlo být podrobněji prozkoumán diametrální rozdíl životní úrovně komunistických elit a prostých obyvatel na venkově, jež mají díky cenzuře a propagandě vymodelované myšlení žádoucím směrem.

Americký akční thriller popisující odvrácenou tvář boje tajných služeb proti obchodu s drogami. Agentka FBI Kate Macy (E. Blunt) byla přizvána do tajné operace odehrávající se v mexickém městě Ciudad Juarez na hranicích s USA pod velením Joshe Brolina. Úkol elitní vládní skupiny je tak tajný, že samotná Kate, její černošský parťák ani divák nedokázali téměř do konce filmu pochopit jeho účel. V této speciální jednotce, jež se snažila ochromit skryté distribuční kanály mexických drogových kartelů, se objevil také tajemný muž Alejandro (B. del Toro), jehož postava měla představovat onoho Sicaria neboli nájemného vraha. Pokud jsem poslání snímku dobře pochopil, Alejandrovi střelecké schopnosti byly Američany využity ke zlomení moci mexických drogových bossů a to z toho důvodu, aby mezi mexickými a kolumbijskými drogovými kartely nastala rovnováha potřebná pro zpřehlednění situace. Zkušený zabiják Alejandro postupně zlikviduje mocné bratry Díazovi (toho posledního nekompromisně u rodinné večeře) veden nikoli snahou pomoci Američanům, nýbrž touhou utlumit svůj vztek za zavraždění své rodiny právě těmito mafiány. Začátek snímku sliboval dramatickou a brutální podívanou, bohužel se tak nestalo, neboť ve filmu D. Villeneuva se začalo objevovat stále více nudných a neakčních scén. Ze snímku bylo těžko patrné, kdo pro koho pracuje a jaký svými činy sleduje zájem, zejména napadení nevýrazné Kate rozněžnělým mužem, s nímž se seznámila na tancovačce, sloužícím zřejmě ve službách drogových bossů, bylo podivné. Kate konečně na konci snímku pochopila, že její účast na operaci byla pouze zástěrkou pro možnost působení zahraniční tajné služby CIA na území Spojených států. Její postava byla ve skutečnosti zneužita, neboť byla násilím donucena, aby potvrdila, že celá akce proběhla pod vedením FBI, ačkoli ve skutečnosti bylo pouze prostřednictvím del Torovi touze po pomstě dosaženo cílů CIA. Snímek ukazuje způsob, jak se dají obejít zákony pro uskutečnění operace, pro něž CIA neměla pravomoc, bohužel divácky jsem tento film neshledal jako příliš atraktivní.

Česká komedie, v níž se hlavní hrdinové pokouší vymanit ze své společenské předurčenosti a změnit tak svůj askriptivní osobní status. Velmi příjemné překvapení mě uchystala Miss Earth T. Kuchařová. hrající Simonu Rychtářovou, manželku hokejové hvězdy NHL a reprezentace, jež po setkání s profesorem andragogiky Ondřejem Vraným (A. Jastraban) začíná na své životní a společenské zařazení pohlížet se stoupající nespokojeností. Její herecké představení mě vskutku mile potěšilo, neboť její projev byl sympatický a přirozený a celkový dojem o její postavě byl na míle vzdálen tradičnímu náhledu na zlatokopky. Paranoidního a cholerického hokejistu, navzdory jeho fyzickým nedostatkům, poměrně přesvědčivě ztvárnil J. Mádl. Zcela jednoznačně nejkomičtější postavu má na svědomí M. Vladyka, jenž představoval Jastrabanova kolegu na Karlově univerzitě s životním cílem vyhrát televizní soutěž AZkviz, k čemuž mu dle jeho speciální teorie má dopomoci jeho nestandartní jméno (Květoň) a unikátní metoda sledování filmů. V komedii se objevuje mnoho herců ze seriálu Ulice, jež si z něho vypůjčili i své charakterové vlastnosti a znaky (bláznivý majitel směnárny T. Matonoha, jeho zlá žena H. Ševčíková a koneckonců i intelektuálněji zaměřený A. Jastraban alias sympaťák Bedřich Liška). Komedie Správnej dres se mi docela líbila, i když k nepříliš realistickému závěru mám své výhrady, oceňuji snahu autorů o navléknutí příběhu do originálního prostředí vztahů hokejistů a zlatokopek a také za jednoduchost a vtipnost.

Americký horor, v němž pomatení Satanovi vyznavači, jež proniknou do domu mladého páru a napadnou ho, probudí svým působením v dětské panence zlého démona toužící po lidské duši. Horor bohužel neoplývá zrovna originálními prvky, pokud divák překoná slibně vypadající začátek, zjistí, že snímek se věnuje stále stejnému a mnohokrát ohranému tématu a nemělo by ho nic zásadně překvapit. Představitele hlavních postav manželů Formových, zaneprázdněného lékaře W. Hortona a matku s novorozenětem A. Wallis hodnotím jako herecky nevýrazné, stejně tak jako příběh a vyznění snímku J. R. Leonettiho, jenž se dříve proslavil jako kameraman. Nutno podotknout, že oba rodiče měli, co se týká výzdoby dětského pokoje, poněkud úchylný vkus, navíc ona zlobivá panenka, v níž byl probuzen zlý démon, byla naprosto odpudivého, svým šklebem nic dobrého nevěštícího a pro batole naprosto nevhodného zevnějšku. Jako mírné plus pro Annabelle vnímám otevřenou možnost chápání díla, že vše zlé, nečisté a temné, co se v příběhu odehrálo, bylo pouze dílem představivosti nervově přepnuté matky trpící poporodními psychickými problémy. Ač se nepokládám za odborníka či fanouška hororových filmů, seznávám, že stejně jako mnoho dalších diváků ani mě hororový hit roku 2014 nepřesvědčil.

Americký dokumentární film zabývající se popisem éry nejlepšího hokejového mužstva dekády 80. let armádního mužstva SSSR. Výtečně komplexně zvládnutý dokument Američana G. Polskyho pohlíží na tento nepřemožitelný tým, symbol síly socialismu, ze sportovního, společenského a politického úhlu pohledu. Příběh je vyprávěný z pohledu dlouholetého kapitána tohoto výjimečného mužstva V. Fetisovem, dvojnásobným olympijským vítězem a držitelem nespočtu dalších ocenění. Do dokumentu přispěli svými příspěvky i jeho spoluhráči z nejslavnější pětky všech dob, V. Krutov, V. Treťjak a zejména dlouholetý parťák z obrany A. Kasatonov, mezi nímž a Fetisovem panuje dosti podivný vztah. Fetisov poutavě vypráví o situaci v období perestrojky a o jeho potížích s odchodem na závěr kariéry do NHL. Dokument se pochopitelně i sovětským trenérům, pod nimiž byl sovětský hokej nejlepší na světě, neboť svět udivoval svými nezastavitelnými krouživými pohyby, přirozeným měněním pozic a mimořádnou sehraností a sice o A. Tarasovovi, autorovi pověstné sovětské hokejové školy, který byl pro nedostatečné stranické zaujetí odstraněn a nahrazen V. Tichonovovem, jenž byl vykreslen jako bezcitný nesnesitelný trenér, vyžadující naprostou poslušnost. V roce 1993 se inteligentnímu Fetisovovi nakonec podařilo získat Stanley Cup v Detrotu a v současnosti zastává údajně na podnět V. Putina funkci ministra ruského sportu. Všichni hráči ze slavné pětky si nakonec zahrály NHL, ale paradoxně prvním Rusem v kanadsko-americké soutěži se stal A. Mogilnyj. Dokument je plný zajímavých informací, nejvíce na mě snad zapůsobil nepředstavitelný dril v sovětských posilovnách a trénincích, jimž se museli pod Tichonovovým dohledem věnovat jedenáct měsíců v roce a také záběry z 60. let, kdy Sovětský svaz zaznamenal prudký nárůst popularity ledního hokeje, kterému měli za dvacet let vládnout.

Americký film, jenž má se Stokerovým románem společné pouze jméno. Jednoduchý příběh je umístěn do patnáctého století, kdy v té době neporazitelná osmanská armáda žádá výkupné od Valašska (ve snímku nesprávně Transylvánie) v podobě tisíce jinochů. V čele napadeného státu stál Vlad, obávaný válečník, od jisté doby však ochranitel míru a blahobytu své země. Vládce své říše zahrál L. Evans, pro jehož výkon mám slova uznání, pokud ovšem nebudeme přemýšlet nad srovnáním filmového Vlada se skutečným středověkým tyranem. Historka s upírem v jeskyni, dodání totální síly, pomocí níž je jeden muž schopen zničit celou armádu, efekty s mračny netopýrů a podivný upíří závěr pouze poukazují na skutečnost, že snímek nemá s literární předlohou pranic společného. Závěrečné přenesení příbehu do současnosti bylo nevysvětlitelné a vskutku nemám tušení, co tím bylo myšleno. Chápu, že příběh o hraběti Draculovi byl už zfilmován několikrát, avšak přesto jsem si jist, že bych mnohem více ocenil poctivé zpracování klasického románu, než tuto rádoby fantasy záležitost.

Americký akční film v hlavní roli s K. Reevesem, jakožto bývalým nájemným vrahem Johnem Wickem. Svou nezdolnou vůlí, střeleckými schopnostmi a bojovým uměním proslavil své jméno nejen mezi mafiánským podsvětím, ale i mezi policií a kamkoli vkročí, je mu projevována nadpozemská úcta. Jak už bývá u podobných akčních snímků zvykem, úvod a samotný příběh je vcelku nepodstatný, pouze jaksi udává příčinu, proč se pan Wick tak ukrutně nasral a začal likvidovat protivníky ve velkém. Skutečné po zhruba dvacetiminutovém úvodu začne Mr. Wick předvádět své mimořádné umění a nepřestane, dokud není vše dokonáno, přičemž často udivuje, jak snadno byl neúměrně početnější nepřítel přemožen. K. Reeves, jenž mě velmi příjemně překvapil, se ve snímku představí jako nemilosrdný a hbitý střelec, používající nejúčinnější metody k odstranění nepřítele (jedna rána do hlavy), co se týká pěstních soubojů, jsou v porovnání s používáním ručních zbraní v menšině, ale i v nich si umí poradit, i když už není tak dominantní. Délky soubojů se počítají na vteřiny a pouze u hlavních bossů jsou o něco delší, avšak mám dojem, že nejsou tak dramatické, jak by se dalo očekávat. Johna Wicka považuji na hodně nadprůměrný akční film, avšak mám dojem, že v porovnání s jeho indonéskými konkurenčními snímky, jež jsem měl tu čest zhlédnout, v některých ohledech zaostává.

Český internetový komediální seriál, jenž se vyznačuje nebývalým satirickým pohledem na politické temata a aféry v poslední době. Vedoucí Kanceláře Blaník, fiktivní lobbista Tonda Blaník, neustále s telefonem na uchu a s kontakty na všechny důležité politiky v naší zemi, pro ně řeší různé nepříjemné situace a pochopitelně dbá na to, aby nebyl příliš vidět a aby z oněch služeb získal co nejvíc kapitálu. Politického manipulátora, jenž svými zcela zištnými nápady ovlivňuje situaci v celém státu, zahrál dokonale M. Daniel, jehož nyní pokládám za herce nejvyšší úrovně. K jeho spolupracovníkům patří asistent Luboš Havránek (M. Dalecký), zvaný Žížala, mladý a ambiciózní muž, schopný svého šéfa podtrhnout, jakmile k tomu nastane příležitost a atraktivní a vnadná sekretářka Lenka (H. Třešňáková), jež je do svého šéfa zamilovaná. Nejcennější rady a posvěcení jeho politickým aktivit dostává od neznámého přítele lobbisty Libora, s nímž komunikuje pouze telefonicky ze zabezpečeného místa. Brutální, opravdu nevídaná satira se nejvíce opírá do prezidenta Zemana a jeho zálibě v alkoholu a také do ministra financí Babiše, vyzdvihující jeho lakomost a politický amatérismus. Ostrých výpadů nejsou však ušetřeni ani jiní členové sněmovny (Kalousek, Bém, Stropnický) a ostatní známé individua (D. Landa, kamarádi lobbisté Janoušek a Rittig, mluvčí Ovčáček a mnoho jiných). V některých dílech, jež jsou docela krátké, jejich průměrná délka nedosahuje deseti minut, se objevují jako hosté známé osoby, mohu zmínit snad P. Lišku, I. Kubelkovou, B. Hybnera, J. Potměšila, J. Hřebejka, S. Novákovou či T. Matonohu. Musím uznat, že kvalita a vtipnost jednotlivých dílů je dost různorodá, avšak přesto zábava s rostoucími počty sérií neklesá, ba spíš naopak, a povedených dílů je mnoho. Obdivuji režiséra M. Najbrta a jeho tým scénaristů za jejich odvahu, s níž přišli s takto brutálně otevřeným pohledem do zákulisí vysoké politiky a také za jednoduché, téměř šablonovité zpracování dílů, které jsou přesto, nebo snad právě proto tím nejvtipnějším, co jsem na české televizní scéně za poslední dobu viděl.