Schlierkamp

Československá televizní pohádka vyprávějící o tom, že není radno si kvůli osobnímu prospěchu zahrávat s plynulým a přirozeným během času. Titulní, nikoli však hlavní postavou je v tomto případě otrhaný, vlasatý a vousatý dědeček s brašnou přes rameno v podání sympatického V. Brabce, který se rozhodl, že kvůli ustavičnému hořekování o nedostatku času dopřeje lidem ovládat čas pomocí kouzelného klíče. Této možnosti se ihned chopil hodinářský mistr Matěj (J. Štěpnička) a posunul čas dopředu, takže královský pár militantní nadšenec P. Kostka a velmi nevýrazná až zbytečná S. Bartošová sešli věkem a on tak usedl místo nich na trůn. Problémy způsobené změnami toku času musel napravovat hodinářský tovaryš A. Pyško, který se zamiloval do královské dcery Malovánky (S. Postlerová). Dějově velmi zajímavou pohádku, v níž se často otáčením klíčku mění časové roviny, podpořilo kvalitní herecké obsazení, které ještě kromě výše zmíněných herců doplnil rebelující voják B. Rösner a škrobený královský úředník Ť. Brousek. Tato poněkud příběhově náročnější pohádka od S. Simonové mě velmi zaujala a domnívám se, že patří mezi nejlepší díla této režisérky, přičemž se poněkud vymyká její typickému snovému stylu, ale přesto lze bezpečně rozpoznat její filmařský rukopis. Dokonce bych si troufl říci, že díky neobvyklému a zajímavému sci-fi zpracování spojeném s měněním časových rovin, patří k nejpovedenějším televizním pohádkám počátku 90. let.

Československý pohádkový film bojující proti poškozování životního prostředí, zejména proti používání nebezpečných plynů tzv. freonů. Skupina dětí trpící různými alergiemi je odvezena na ozdravný pobyt, kde v noci spí v jeskyni. Dvanáctiletému Marku Severinovi (R. Hoppe) a Žanetě Vojířové (K. Pokorná) se zjevuje neznámý oranžový oblak a komunikuje s nimi. Brzy vyjde najevo, že je to duch zesnulého Leopolda Lorence, který byl dříve přednostou stanice a který umí všelijaká kouzla, včetně cestování časem do minulosti, kdy byla příroda čistá a ovzduší nezkažené. Společně bojují proti třem obávaným freonovým duchům, kteří se živí plyny ve sprejích, které dokonce kradou, a životní sílu jim dodává právě okolní znečištěné ovzduší. Je mi skutečnou záhadou, proč byla ubohá dívka Žaneta nasoukána do naprosto otřesné, nepadnoucí zimní bundy určené pro dospělého člověka. Hlavní postavu kouzelného Leopolda Lorence v železničářské uniformě ztvárnil V. Brodský, který v depresivním snímku burcujícím proti znečišťování životního prostředí zazpíval i pár písniček. Duchové byli nakonec uvězněni ve sprejích a dovezeni do časů Leopoldova mládí, kde v čistém vzduchu ztratili svoji sílu a rozplynuli se. V závěru výrazně ekologicky laděného filmu se rozplynul i dobrý duch pana Lorence, neboť učinil dobrý skutek a jeho nespravedlivé prokletí, jak jsme se dříve dozvěděli, bylo zlomeno. Velmi mě potěšilo obsazení F. Řeháka jako ředitele ozdravovacího zájezdu, dále se ve snímku objevila J. Asterová jako nudná školní psycholožka či vychovatelka G. Wilhelmová. Námět snímku Z. Zelenky není vůbec špatný, riziko freonových plynů v dnešní době, jak předpokládám, už pominulo, avšak péče o životní prostředí je aktuální i dnes. Po zhlédnutí tohoto tematicky originálního snímku ve mně přetrval poněkud rozpačitý dojem, který nedovolí, abych filmu udělil vyšší než průměrné hodnocení.

Československá televizní pohádka vyprávějící o ševcovském učedníkovi Kubovi (F. Renč). Co se týká řemesla, byl tento učeň pracovitý, šikovný a docela ambiciózní, avšak ve společenské interakci se projevoval zdrženlivě až bázlivě. Když mu jeho mistr L. Mrkvička vyčetl tuto stránku jeho povahy a slíbil, že kdyby s ním trochu šili čerti, neboli jinýi slovy byl poněkud průbojnější a živější, tak jako jeho nezbední učňovští kolegové M. Suchánek a M. Kubec, udělá ho tovaryšem. Kuba mistrův pokyn splnil doslova, a v okamžiku, kdy do dílny přišel čert pro vytrestání jeho neukázněných druhů, podepsal úpis. V pekle poté uzavřel sázku s ospalým Luciferem v podání pana M. Růžka, kdo z nich lépe ušije oděvy pro nuzně oděné pekelníky, kterou samozřejmě vyhrál. V pohádce se objevují i písňové motivy různé úrovně kvality, avšak obávám se, že F. Renč by se jako zpěvák neuživil. Pohádka je natočena zábavnou, a hlavně vkusnou formou s dotaženou pointou, a když k tomu připočtu herecký výkon pana Růžka, musím konstatovat, že se mi tato pohádka zalíbila. V roli čerta, kterému Kuba ušil místo jeho nevkusného mysliveckého hábitu skvěle padnoucí, moderní šat, se objevil R. Kuba. Do role dcery mistra krejčího, která byla do Kuby zamilovaná, byla poněkud překvapivě obsazena šestnáctiletá T. Pergnerová. Z celkového pohledu mě tato svěží a z neznámého důvodu téměř nevysílaná pohádka paní J. Pokorné-Makoszové potěšila a abych svým slovům dodal vážnost, volím nadprůměrné hodnocení, neboť se domnívám, že ve své kategorii se jedná o velmi zdařilé dílo.

Drama lázeňského kapelníka, jenž se těsně před válkou ožení s krásnou Židovkou. Hlavní roli fešáckého kavalíra si zahrál skutečný lázeňský houslista Josef Novotný, který svou úlohu zvládl poměrně dobře, zejména díky jeho neokoukané tváři s východoněmeckým knírem a závěrečné zběsilé herecké improvizaci. Snímek na mě však působil neuceleně, dlouhé časové mezery v dějových souvislostech dramatu příliš neprospěly, věřím, že v rukou zkušenějšího režiséra by hodnocení bylo vyšší. Přestože se snímek zabývá spíše pohledem do nitra zoufalého člověka v neřešitelné situaci, protižidovská a vůbec celá válečná atmosféra v Protektorátu dle mého názoru nebyla dostatečně vystižena a chování nacistů bylo také poněkud blahosklonné. Nejedním divákem zajisté otřese silná scéna, kdy muzikant hraje svůj nejslavnější píseň, zatímco jeho žena a dcera odcházejí před jeho uslzenýma očima do transportu. Nejzajímavěji hodnotím totální proměnu hlavní postavy z uhlazeného seladona na špinavého váguse závislém na alkoholu. V závěrečných dvaceti minutách se u něho vinou výčitek svědomí projeví psychická porucha, která postupně zesiluje a právě v té chvíli lze tleskat vynikajícímu nehercovu intuitivnímu herectví.

Vynikající americké drama popisující vývoj, čili vzestup a pád jedné newyorské gangsterské skupiny pod vedením kmotra Paulieho. V hlavních rolích excelují R. De Vito, zkušený a mocný gangster, zabiják a totální magor J. Pesci a překvapivě skvěle zahrál i R. Liotta, z něhož se nakonec vyklube drogový dealer, jenž porušil omertu. Snímek skvěle zachycuje i soukromí a společná setkání mafiánů, nicméně nejzajímavější u těchto snímků bývají závěry, kdy si vyřizují účty nejvyšší bossové. Jedno z nejlepších Scorseseho dramat opřené o bezchybné výkony hlavních představitelů přináší skvělý pohled do mafiánského prostředí a patří k žánrově nejlepším snímkům vůbec.

Americká komedie o dvojici popelářů, jejichž nenáročný život je přerušen nalezením mrtvoly místního starosty. V hlavních postavách mužů zaměstnaných v technických službách se představili dva skuteční bratři Ch. Sheen a E. Estevez, pro něhož je tento film zároveň jeho druhým režisérským počinem. Snímek, zpočátku se seriózně tvářící se postupně proměňuje v nepříliš hlubokou taškařici. Nelibě vonící pracovní náplň obou mužů je odsunuta na okraj a do popředí se dostává souboj s mafiánskou organizací znečisťující životní prostředí. Některé nápady nebyly vůbec špatné, například neustálý pohyb s mrtvolou po městě, postava magora Luise, jenž neměl rád policisty či totálně dementní dvojice mafiánských přisluhovačů. Vynechám-li fakt, že nejsem příznivcem fekálního humoru, jenž je zde mnohými nepochopitelně vyzdvihován, hodnotím mnohé jiné gagy (jež se hromadí zejména k závěru) jako mírně řečeno infantilní, mám na mysli nelogické chování postav, Sheenovo tragické nabíjení či proměna všemocného bosse podsvětí na ubohou karikaturu. Přestože toto dílo hodnotím čistě průměrně, musím dodat, že si mě režisér Estevez tímto snímkem nezískal.

Americký akční film se Stevenem Seagalem v hlavní roli. John Hatcher, kriminalista z protidrogového, je už unaven svou prací plnou brutality a násilí a odchází na vlastní žádost od policie a doufá, že u své sestry nalezne klid a odpočinek. Bohužel se ale se svým přítelem Maxem (K. David) přimotá k vyřizování účtů mezi jamajským a místním drogovým gangem a to pochopitelně nezůstane bez odezvy. Poté, co skupina Jamajčanů pod vedením modrookého dredaře zvaného Screwface (B. Wallace) provede útok na dům Hatcherovy sestry a těžce zraní její dceru, se Steven pořádně nasere. Vyrobí si speciální zbraně a odjedou na Karibský ostrov do Kingstonu zlikvidovat tamější drogový gang. Pomocí svého neobyčejného bojového umění, kdy využívá protivníkovu energii ve svůj prospěch, a které vypadá v podání mistra Seagala tak jednoduše, porazí všechny protivníky a na závěr ho čeká překvapení. Screwface má totiž k nepoznání rozdílné dvojče, které na Stevena vystartuje ze zálohy, avšak ani to není divokému Jamajčanovi moc platné, neboť skončí napíchnutý na ocelovou tyč na dně výtahové šachty. Vlasatého charismatického bojovníka vnímám jako největší hvězdu amerických akčních filmů počátku 90. let a Muž s cejchem smrti patří k jeho nejlepším snímkům.

Československá pohádka, jež rozhodně není určena malým dětem. Děsivá a nevlídná atmosféra po celou délku pohádky je kompenzována povedenými vtipnými dvojicemi (Zedníček+Labuda/Vyskočil+Skopal). V hlavní roli dobrosrdečný T. Valík s naivním pohledem (pro znalce je to Richard Zajíček z Ulice) se rozhodne riskovat život a pokusí se spolu se svým nesmírně podivuhodným německým přítelem odpovědět na tři těžké otázky od půvabné princezny E. Vejmělkové. Skutečná identita čarovného přítele s mocnou holí zůstala do konce příběhu nevyřešena. V pohádce dále vystupuje další nevídaná krasavice Španělka M. Galán a spousta českých herců v malých rolích. Domnívám se, že v určitých sitaucích se režisér L. Ráža nechal inspirovat svým filmem Poslední propadne peklu a použil z něho jisté tematické a kostýmové prvky. To však nic nemění na tom, že tento televizní snímek plný mystiky, trikových efektů a bizarních kostýmů, podpořený výborným scénářem, patří k nejlepším pohádkám, co jsem viděl.

Československá televizní inscenace odehrávající se v Petrohradě v roce 1825, těsně po skončení neúspěšného proticarského povstání a potrestání jejich vůdců, známých jako děkabristé. Komorní dílo geniálního dramatika, režiséra a scénaristy O. Daňka zachycuje carského ministra Speranského v podání J. Vinkláře, zpytujícího své svědomí kvůli tvrdým trestům, které rozdal odsouzeným povstalcům. Mezi povstalci, kteří své spiknutí vůbec organizačně nezvládli a byli snadno zajištěni policií, bylo hodně ruských šlechticů, a proto není divu, že k zamyšlenému soudci přijde kněžna Volkonská (T. Brodská) prosící o povolení k odcestování do tábora nucených prací v sibiřském Něrčinsku za svým mužem. Soudce a kněžnu doplňoval v jejich rozhovoru policejní plukovník Benkendorf (F. Němec) a mladý intelektuál Gribovský v podání O. Vetchého, o němž se později zjistilo, že ono prosincové povstání pomohl zneškodnit tím, že spiklence udal. Není snad třeba dodávat, že všichni účinkující předvedli vynikající herecké výkony, což mě překvapilo zejména u T. Brodské, jejíž hrdou kněžnu, toužící putovat za svým mužem přes téměř celé Rusko, hodnotím jako jednu z jejich nejpovedenějších rolí. Velmi mě zaujal rozhovor mezi kněžnou a soudcem, který se ji snažil od její nebezpečné cesty odradit, o poloze Něrčinsku, dnes patnáctitisícového města v Zabajkalském kraji, a jeho vzdálenosti od Petrohradu. Ačkoli poměrně prostý příběh vypráví o situaci českému divákovi poměrně vzdálené, díky skvěle napsaným dialogům a neméně dobrým hereckým výkonům se mi tento snímek jeví jako velmi působivý, ostatně jako mnoho ostatních děl od pana Daňka. Jeho jméno je pro mě zárukou kvality a vzhledem k tomu, že podobné historické televizní inscenace chovám ve velké oblibě, nemohu hodnotit jinak než nadprůměrně.

Československá televizní inscenace časově zasazená do třicetileté války zabývající se osudem slavného českého šlechtice a válečníka Albrechta z Valdštejna (1583-1634). Hlavní část tohoto historického dramatu se zabývá diplomatickými vztahy na nejvyšší úrovni mezi ambiciózním rodákem z Heřmanic u Jaroměře, jednou z nejvýznamnějších postav třicetileté války a rakouským císařem Ferdinandem II. Štýrským (1578-1637) . Obě hlavní postavy byly herecky ztvárněny mimořádně zdařile, v roli neporaženého vojevůdce hýbajícího celou tehdejší válečnou Evropou se představil fenomenální J. Adamíra a rakouského monarchu, zarytého katolíka, zahrál neméně přesvědčivým způsobem G. Opočenský. Dvojdílná Kavčiakova inscenace se zabývá posledními léty Valdštejnova života, kdy byl, jak známo, na nátlak ostatních neschopných vojevůdců císařem sesazen z velení hlavní rakouské armády, načež nepřátelská protestantská vojska, zejména švédský král Gustav II. Adolf, převzala iniciativu, vyhrála sérii bitev a blížila se k Vídni. Zoufalý vladař Ferdinand II. proto potupně opět oslovil Valdštejna k vedení habsburských vojsk a záchraně hlavního města monarchie. Valdštejn sice nabídku, jíž nakonec po využil, aby posílil svůj vliv a sílu, Vídeň zachránil, vyhnal Švédy a osvobodil Čechy, avšak odmítavý přístup k přímým císařovým rozkazům, defenzivní vedení války, případně známky kolaborace s nepřítelem, zvedly vlnu odporu proti němu. Rozkol s habsburským vladařem ho nakonec stál život, neboť byl v roce 1634 zavražděn svými důstojníky. V dramatu je dobře zachyceno zhoršování Valdštejnova zdravotního stavu způsobené postupující nemocí syfilis, což by do jisté míry vysvětlovalo jeho závěrečnou ztrátu energie a sílu v rozhodování. Ve vedlejších rolích méně známých historických osobností se objevil L. Frej jako Valdštejnovi loajální šlechtic Trčka, I. Vyskočil ozdobený směšným knírkem jako italský generál a velitel Valdštejnovy tělesné stráže O. Piccolomini, F. Němec jako vysoký představitel katolické církve, Z. Řehoř v roli Valdštejnova dvorního astrologa či O. Brousek st. v roli šlechtice Šlika, prostředníkem mezi císařem a jeho geniálním generálem. Bojové scény v dramatu poukazují na nízký rozpočet tohoto historického díla, avšak snímek se převážně věnuje popisování diplomatického zákulisí historických událostí. Historická věrnost z mého pohledu v závěru poněkud pozbývá přesnosti, avšak kladný celkový dojem to ohrozilo. Jelikož mám slabost pro podobná historická díla, byť jednoduše zpracovaná, neváhám udělit Popelu a hvězdám nejvyšší ocenění.