RyxiraAmy

Viděla jsem to asi před dvěma lety, líbilo se mi to a zapomněla jsem .... A udělala jsem velkou chybu. Příběh Elizabeth Bennetové a jejích měnících se citů k panu Darcymu, původní lhostejnost měnící se v opovržení a později v lásku, trápení nešťastné Jane a intrikaření Bingleyho závistivé sestry, směšné chování pana Collinse a chladná povýšenost lady Katherine, to všechno orámované dobovou kulturou a zábavou na plese, konverzací s přísnými pravidly a formálností rodinných návštěv.... Pro mě rozhodně nezapomenutelný zážitek, který si s chutí zopakuji. Je tady spousta příjemných scén - první setkání Elizabeth a pana Darcyho na plese, Collinsova žádost o ruku a zoufalý Bingley těsně před rozhodnutím, pobíhající na hrázi rybníka .... a potom samozřejmě setkání dvou hlavních protagonistů na vřesovišti za ranního rozbřesku, v pozadí s jemným klavírem. Četla jsem knižní předlohu a Austenová patří mezi moje oblíbené autory. Jemné narážky a poznámky se skrytým významem jsou i ve filmu zachovány a dodávají mu vtip a kouzlo, které rozhodně není lehké zachytit. Keira Knightley je jako vždy úžasná a McFayden a jeho hluboké, zmučené pohledy doslova berou dech. Dokonale přesvědčivá je i něžná Jane a zamilovaný Bingley. Možná jsem trochu zaslepená nadšením, které momentálně pociťuji a později přijdu na něco, co se mi nepozdává, ale než se tak stane, mě nikdo o méně než 100% nepřesvědčí.

Pokání mě nikdy nějak zvlášť nezaujalo, míjela jsem je jako jeden z mnoho filmů, které mám v povědomí a znám zhruba jejich obsah, ale nikdy mě nějak zvlášť nezajímaly. Narazila jsem na ně opět kvůli hudbě, a tak jsem si řekla: Proč ne? Už během prvních scén se mi vybavila Pýcha a předsudek; nejen kvůli podobnému zpracování, ale i vzhledem k ústřední melodii - inu, stejná režie, stejný skladatel. A stejná herečka v hlavní roli, která opět podává vynikající výkon - velmi příjemně mě překvapil i James McAvoy, kterého jsem měla zafixovaného jako nepříliš výrazného herce z Vášně a citu. Silný příběh s příchutí tragédie a smutku, jeden z tisíců, který je ale přesto něčím zvláštní - a tím něčím je malá třináctiletá holka s bujnou fantazií, která stojí u jeho začátku i strhujícího finále. Přiznávám bez mučení, že jsem byla šťastná jako blecha, když se v Ceciliině bytě při Brionině návštěvě objevil Robbie, a o to víc jsem brečela, když se do metra valila voda.... Velmi silně na mě zapůsobila i poslední věta staré Brionny: "Já jsem jim dala jejich štěstí..." A pak už jen sen o domku s bílými okenicemi u moře a závěrečné titulky.... A mrazení, které se člověku dostává až do morku kostí. Ale o tom nemá cenu psát - to se musí zažít.

Po vizuální stránce opět dokonalé, ale příběh sám je na odhadem pětihodinovou meditaci..... Z hloubky těch "vyšších cílů" mám závratě.

Mým prvotním impulsem bylo dát tomu 100% a pouštět si to znova a znova do úplného oblbnutí, protože jsem byla absolutně nadšená. Po zralém uvážení jsem tomuto počinu nicméně jednu hvězdičku strhla, protože děj, který se ze začátku docela hezky rozeběhne, se v poslední třetině zamotá do tak nepřehledného klubíčka, že jeden si není jistý, kdo je přítel a kdo nepřítel. Ovšem vizuální stránkou jsem byla naprosto uchvácená a tohle je první film, o kterém budu tvrdit, že by se na něj vyplatilo dívat, i kdybych byla hluchá. Bojové scény i přírodní záběry jsou opravdu impozantní a okázalé, prostě pastva pro oči. Velmi na mě zapůsobila i Meina Hra na ozvěnu, tyhle scény patří k těm nejlepším ve filmu. Tohle je prostě pohyblivý obraz rámovaný dokonale ladící hudbou, ve kterém se toho ani moc dít nemusí, protože obraz to všechno podrží. Konec je naprosto podle očekávání, a samozřejmě se neobejde bez teatrálních projevů a zpomalených záběrů prýštící krve , ale jsem ochotná to prominout vzhledem k ostatním kvalitám.

Čekala jsem víc. Bojové scény jsou sice úžasné a výprava skvělá, ale samotný příběh trochu pokulhává. Vše se prakticky točí kolem jednoho meče, který ukradla dívka, jejíž učitelkou bojových umění je největší nepřítel mistra šermu, kterému onen meč patří. To mi přijde skoro málo, obzvlášť když si člověk až do poslední chvíle není jistý, na jaké straně Jen vlastně stojí a dějová linie, po které kráčí ona a její pouštní milenec, je naopak hodně navíc. Samotné téma snímku se mi líbí, ale tohle opravdu není to, co bych si představila pod slovním spojením "epický milostný příběh zasazený do staré Číny". Finální scény, kdy Li Mu Bai umírá a Jen se vrhne ze skály, jsou o mnoho lepší než uplynulé minuty, bohužel to na záchranu celého filmu nestačí. Možná se odhodlám k tomu pustit si to znova a třeba změním názor, ale momentálně to na vyšší hodnocení nevidím.

Podstatně slabší než jednička, ale stále ještě obstojná podívaná. Pár hlášek mě vyloženě dostalo.

Osvěžující dobrodružství ve stylu Indiana Jonese, které spolehlivě zlikviduje nudu. Některé scény jsou dokonce opravdu vtipné...

Miluju, miluju, miluju navždy. Nejsem přehnaně romantická, ale ten film jsem viděla asi tak dvacetkrát a nikdy, ani jedinkrát mě neomrzel.

Celý den jsem měla mizernou náladu, a tak jsem se rozhodla zakotvit u nějakého nenáročného akčňáku a prostě se odreagovat. Protože jsem si nejdřív vzpomněla na Mumii, kterou jsem viděla asi desetkrát, celkem rychle jsem se dostala k tomuhle filmu. Je to klasika - svalnatý hrdina, nějaká inteligentní kráska po boku, moula, který všechno zpacká a zoufalá potřeba zachránit lidstvo před katastrofou jakéhokoli druhu, v tomto případě zastoupenou krutým králem Memmonem. 3/4 filmu sestávají ze super akčních bitek a přestřelek, zbytek je akční tak nějak napůl, aby se u toho hlavně nemuselo moc přemýšlet a hlavní hrdina je tak často smrtelně raněn, že každému musí být od počátku jasné, že to nemůže nepřežít. Nevím, jestli jsem na tom už tak špatně, ale víc jak polovinu scén jsem řvala smíchy a náladu mi tahle podívaná zvedla aspoň o 1000%. Pokud toužíte po kulturním zážitku, pusťte si raději Toma a Jerryho, ale co se týče potřeby odpočinku a smíchu, není lepší volby.

Není to dobrý. To byla moje první reakce.... A zůstalo u ní. Příběh zpracovaný v knize je naprosto úžasný, ve filmu ale postrádá směr. Chápu, že nelze zachytit všechny okolnosti a detaily, jaké jsou zpracovány v knize, ale tady je děj osekaný na minimum a zbyla jenom kostra, která horko těžko drží pohromadě. Nemůžu si pomoct a musím srovnávat s Pánem prstenů, který hraje úplně jinou ligu (na rozdíl od knižních zpracování obou příběhů). Konec je trochu rozpačitý, nedotažený a vůbec tomu celkově něco chybí ..... Tohle je prostě špatný pokus a nezachrání to ani charismatický Jeremy Irons.