NSN

Zmatený útěky lesem, dlouhý záběry na jednotlivý scény, nulová atmosféra a vůbec nic, co by nahnalo strach. Motiv honců? Nevysvětlen. Nuda i přes krátkou stopáž.

Šílená roztahanost a v ní prázdný a chladný útržky čehosi rádoby moudrýho a bohužel neslučitelnýho s impozantním obalem, kterýmu dominovala skvělá muzika.

Vynikající náhled do citový stránky umělce, která po celoživotní abstinenci ukázala svou intenzitu, pravost, odpuštění i rezignaci. Sílu a hloubku příběhu umocňuje podmanivá hudba až do nečekanýho rozuzlení, s kvalitou na plný čáře a plynulým rozloučením z pražskýho náměstí.

Je tu pár pěkných záběrů na hemžící se zombíky, ale ty stupidnosti kolem s příliš protlačovanou a nepovedenou honbou producentů za slávou tohohle filmu rapidně snižují zážitek a i tohle hodnocení.

Když zjistím, že uběhla hodina, která mi nic nedala, a že mě čeká další hodina týhle ponurý znuděnosti, tak honem vypínám.

Nedokoukáno. Nešlo vydržet čekat na těch možná pár vtipných situací. A nešlo tolerovat tu křečovitou palbu komunikace a neupřímný ztřeštěnosti.

Monotónní vzlykot ubližovaný manekýny příliš obtěžuje a páchaným trestům by slušel neokoukanej styl.

Zfilmování slávy vyžaduje jistou pompéznost a tady především i smyslnost a k ní vhodnej hereckej talent. Průser, že tohle všechno je na bodu mrazu.

A já právě za ten závěr dávám hvězdu navíc. Tam právě to mysteriózno pasovalo maximálně, nerušilo, hudba potvrdila kvalitu a stmelila všechny prvky do absolutní fascinace.

Atraktivní kovový schéma se zajímavým nápadem, kterej je až příliš napěchovanej romantikou a pohádkovostí.